Ve svých pubertálních letech jsme se sestrou po doručení nového čísla časopisu AD ze všeho nejdříve nalistovaly rubriku seznamovacích inzerátů. Ne snad proto, že bychom touto cestou hledaly partnera, ale považovaly jsme to za nejzábavnější část časopisu. Představovaly jsme si, kdo se za jednotlivými inzeráty skrývá, a některým jsme se bezostyšně smály.

Uběhla spousta let a došlo i na nás. Žena s třicítkou na krku, usazená v zaměstnání, kde není vhodné ani dovolené si vybírat partnera, se stabilním okruhem zadaných přátel a s tikajícími biologickými hodinami nakonec z rozumných důvodů přistoupí i na ty inzeráty. Když to nejde tzv. přirozeně, musí tomu člověk pomoci.

Tímto rozhodnutím začalo pro mě úžasné období, které trvalo asi půl roku a bylo korunováno úspěchem. Ačkoliv nejsem kdovíjak společenský člověk a s lidmi se tak úplně snadno neseznamuji, vzala jsem to z gruntu a využila jsem většinu dostupných možností – pobyt s křesťanskou seznamkou, inzeráty, internet… Během těch měsíců jsem se potkala s mnoha zajímavými lidmi, dozvěděla se o různých profesích, koníčcích, náboženstvích, způsobech života, poznala různé restaurace a kulturní zařízení v širokém okolí, rozšířila nevelkou škálu sportů o běh na lyžích (v mém případě spíše chůze na běžkách). Bolestná zklamání byla střídána radostnými očekáváními, rozbouřené emoce občas krotily rozumové úvahy, zda to bude dobrý otec mých dětí. Musela jsem se v mnohém měnit, učit se jednat s muži, otevírat se druhým, zkoušet nové věci, udržet v sobě i po rozchodu naději, že někde existuje další vhodný muž, naučit se říkat pro mě nevhodným kandidátům „ne“ a kvalitní muže neodradit přílišnou aktivitou a samostatností. Bylo to jedno velké dobrodružství, jehož jednotlivé epizody by možná vydaly na knihu a které bylo mnohem zábavnější, než jsem si na začátku dokázala představit.

Od té doby mě opakovaně trápí otázka, jak předat své nadšení ze seznamování svým nezadaným přátelům a známým, kteří se trápí samotou a při hledání partnera nejsou úspěšní. Mnoho z nich čeká, že se časem vhodný partner někde sám vynoří bez jejich aktivity. Seznámení na inzerát odmítají jako nepřirozené či jej vyzkouší jednou dvakrát a zavrhnou. Hledání partnera většinou vidí jako těžký proces plný utrpení a zklamání, občas dopředu očekávají, že je v jejich případě odsouzený k nezdaru. Při takovém přístupu pak není divu, že neúspěch zakoušejí.

Nechci nikomu vnucovat svůj recept, každý máme odlišnou životní cestu a každý potřebujeme něco jiného. Hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla o své zkušenosti psát, je snaha povzbudit všechny, kteří hledají partnera, aby se nebránili různým možnostem a aby se naučili hledat a užívat si příjemné stránky seznamování. Aby se otevřeli novým zkušenostem, které tento životní úkol vyžaduje, a v neposlední řadě aby vybírali uvážlivě, neboť jejich rozhodnutí bude mít vliv na spoustu dalších let jejich života.

Úvodník šéfredaktorky časopisu Rodinný život

Se svolením převzato z čísla 2/09 s tématem: Seznamování a výběr partnera


***

Seznamování a výběr partnera
Nové číslo časopisu Rodinný život
s tématem: Seznamování a výběr partnera

Kde najdu vysněného partnera či partnerku? Mají hledání partnera křesťané těžší než nevěřící? Existují nějaké specifické postoje či chování, kterými si nezadaní ztěžují seznamování? Aktuální číslo časopisu Rodinný život se zabývá seznamováním, výběrem a požadavky na životního partnera. Přináší zajímavý rozhovor s Janem Vítkem, který organizuje křesťanskou seznamku Noemi. Téma oživuje anketa, ve které zadaní vzpomínají na to, kde a jak se seznámili, kdo udělal první krok.

Čtenáři se také dozví, jak menší děti zbavovat zlozvyků pomocí výchovných příběhů. S výchovou k víře pomáhá i další příběh želvy Loudalky o desateru.

V tomto čísle nechybějí soutěže pro děti i dospělé, křížovka, nabídka zajímavých knih, informace o programech pro celou rodinu nebo originálně pojatý recept.

Předplatné či ukázkové číslo si můžete objednat na adrese: Centrum pro rodinný život, Biskupské nám. 2, 771 01 Olomouc, tel.: 587 405 250, e-mail: rodina@arcibol.cz