Z mnoha stran dnes slyšíme, že demokracie je v krizi.
A nesporně tomu tak je. Co s tím?

Dvě různá protikladná jednání
vůči druhým

Dovolte mi začít krátkým pozorováním. V kavárně obchodního centra si u čaje krátím čas čekání na servis mého auta. Pozoruji velkým oknem dění na parkovišti před centrem. Mezi mnohými přijíždí i muž středního věku. Zaparkuje na parkovacím stání, pomalu vystoupí a opíraje se o berle zvolna obejde vůz. Opatrně vytáhne ze zavazadlového prostoru složený invalidní vozík, který zručným úchopem ruky připraví a posadí se na něj. Poté co zamkne vůz se ručním pohonem vozíku snaží pohybovat do mírného kopce směrem ke vchodu do centra. Jeho počínání si všimne mladá žena, která přeruší vykládaní svého nákupu do auta, přiskočí k němu a vozík s ním odtlačí až ke vchodu do obchodního centra. Muž ji odmění úsměvem a oba se poté vydají za svými záležitostmi.

O chvíli později přijíždí velký sportovní vůz a zaparkuje přímo před hlavní vchod centra. Mladý řidič si ani nevšimne, nebo prostě ignoruje, že v tom místě je zákaz zastavení, označený zřetelně na svislé i vodorovné značce. Chvíli postává u auta, hraje si mobilem a nevšímá si ani toho, že jeho vůz lidé, včetně našeho invalidního vozíku, či několika maminek s kočárky, musí náročně obcházet. Poté zamkne svůj sportovní vůz, zmizí v nákupním centru a odsoudí tak několik desítek dalších lidí k náročnému obcházení jeho velkého vozu. Prostě sorry, já chci stát tady, blízko vchodu…

Dvě odlišná, téměř protikladná jednání na veřejnosti vůči druhým. Obě zmíněné události působí silným nábojem a poselstvím. Ukazují různé způsoby, jak se lze projevovat vůči spoluobčanům, vůči svému okolí, jak lze jednat ve veřejném prostoru. Naznačují, jak ho lze kultivovat, anebo kontaminovat.

Každý svým jednáním
utváříme klima ve společnosti

17. listopadu si připomeneme již 34. výročí daru svobody, který jsme dostali s pádem komunistického totalitního režimu. Den boje za svobodu a demokracii je nesporně jedním z našich nejaktuálnějších společenských svátků. Svoboda je velký dar, ale i odpovědnost. A demokracie je prostorem, v němž se naše svoboda může realizovat.

Každým svým úkonem
vzájemnosti, solidarity,
anebo sobectví či bezohlednosti,
utváříme veřejný prostor
a mravní klima naší demokratické společnosti.

Je na každém z nás, jak dar svobody využijeme a jakým duchem bude naše společnost nesena. Jak ostatně ukazuje i výše popsané dění na parkovišti obchodního centra.

Demokracie má své kořeny v křesťanství

Moderní liberální demokracie a její klíčové hodnoty mají své kořeny v křesťanství.

Hodnota a důstojnost každého člověka - občana,
stejně jako celý koncept lidských a občanských práv,
vychází již z biblického pojetí člověka jako Božího obrazu.

Princip plurality, tak typický pro západní demokratickou společnost, zase nachází svou inspiraci v teologii apoštola Pavla, v jeho obrazu rozmanitých částí jednoho těla. Benediktinská mnišská tradice zase ustanovila zásadu rovnosti aktivního i pasivního volebního práva každého jedince. A v neposlední řadě středověký zápas církve o investituru položil základ pro princip rovnováhy mocí v pozdější západní demokratické tradici.

Demokracie je nejlepší ze všech špatných způsobů vlády

Moderní liberální demokracie je tak do jisté míry výsledkem vlivu křesťanských hodnot na utváření společenského řádu. Určitě není dokonalým systémem a již Winston Churchill poznamenal, že jde „o nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli před tím“. Lze ji označit za společenský systém, který zatím nejlépe umožňuje lidský rozvoj v křesťanském smyslu. Systém, který člověku nabízí svobodu, ale i další potřebné podmínky k jeho rozvinutí.

V posledním století demokracie zároveň ukázala, že lépe čelí společným výzvám, než autoritativní a totalitní režimy. Demokratické systémy nakonec lépe obstály jak v obou světových válkách a ve válce studené, tak i v nedávných výzvách, jako byla například pandemie covidu 19. Na rozdíl od autokracií a totalitních režimů, charakteristických soustředěním moci, je totiž demokracie založena na diskusi, v níž při hledání kreativních řešení dostává prostor daleko více jedinců.

Demokracie je v krizi

Z mnoha stran dnes slyšíme, že demokracie je v krizi. A nesporně tomu tak je.  V řadě států, které byly po generace baštou demokratických principů, vidíme jejich erozi. Mnoho zemí, které se skoro před pětatřiceti lety vynořily z okovů totality do svobody, jakoby dnes sklouzávají zpátky a přiklánějí se k autoritativním formám vládnutí.  Na otázku, proč se tak děje, se již snaží odpovědět mnoho odborných analýz. Nejčastěji zmiňují ekonomické a sociální faktory, nezvládnuté procesy globalizace, ale i nástup sociálních sítí. Všechny tyto faktory určitě hrají nějakou roli. Přesto se řada autorů přiklání k tomu, že podstatou krize demokracie je především krize mravní.

Kvalitu demokracie utváří to,
jak každý z nás jedná

Již francouzský sociolog Alexis de Tocqueville zdůrazňoval, že mravy jsou skutečnou silou svobodné společnosti. Zákony jsou vždycky vratké, pokud se neopírají o mravy. Svoboda jednotlivce je pak prostorem k mravnímu rozvoji. Americký filozof Michael Novak k tomu dodává, že v demokracii nemá jít pouze o svobodu „od“ něčeho, ale především „pro“ něco, pro dobro vlastní i sdílené. Demokracie tak závisí na mravním úsilí víc než nedemokratické společnosti, protože závisí na svobodných rozhodnutích svých občanů. To ji však, pokud se o to jednotliví občané snaží, činí zároveň silnější.

Kvalitu demokracie utváří to, jak se každý z nás projevuje ve veřejném prostoru, jak jednáme v každodenních situacích coby občané. Společenské mravní klima buď kultivujeme, nebo erodujeme. Jak ukazuje náš úvodní příběh z parkoviště obchodního centra, svým jednáním ve veřejném prostoru máme každodenní příležitosti určovat kvalitu soužití ve společnosti. Jestliže se dnes hovoří o krizi demokracie, řešením určitě není návrat k před-demokratickým autoritativním režimům. Lepší alternativa dnešní formě demokracie není v minulosti, ale v její kultivaci a vytváření lepší podoby demokracie pro budoucnost.

Papež František varuje
před populismem a i individualismem

K tématice demokratické krize se již několikrát vyjádřil i papež František. Ve své encyklice Fratelli tutti varuje před extrémy. Zejména před populismem, který pro své mocenské zájmy demagogicky využívá legitimní požadavky demokratického lidu. Vábeni líbivými hesly jsou často lidé ochotni předat moc do rukou populistů a autokratů, kteří jim pak začnou svobodu omezovat a stát ovládnou pro sebe. Jak to ostatně vidíme v některých zemích na východ od našich hranic.

František však kritizuje i prosazování takových liberálních forem, za kterými se skrývá extrémní individualismus a ekonomické zájmy mocných. Zdůrazňuje při tom, že demokracie znamená vládu lidu a lid je více než jen pouhý součet jednotlivců. Mnozí dnes totiž na demokracii přijímají jen prvek svobody, ale zapomínají na odpovědnost a solidaritu, které k ní rovněž patří. Za liberální princip schovávají své individuální sobectví a nechuť se sdílet s těmi, kteří jsou, byť nezaviněně, méně úspěšní. Demokracie v takovém pojetí by byla jen džunglí a bojištěm silných.

Demokracii oslavíme nejlépe
malými skutky solidarity

František volá po takové reformě demokracie, která umožní širší participaci všech a která je zároveň solidární. Vyspělé demokratické společnosti se poznají především podle toho, nakolik se solidarizují s těmi nejslabšími, a to nejen na úrovni státních institucí, ale především na úrovni občanské společnosti.

Ti nejslabší mezi námi
jsou v jistém smyslu pro společnost darem,
neboť jí dávají příležitost,
aby se humanizovala,
činila citlivější, a aby se mravně kultivovala.
Dávají nám příležitost, aby se v nás projevilo to lepší,
to, co je v posledku podstatnější.

Nejspíš i to měl papež František na mysli, když v jednom ze svých projevů spojil kultivaci demokracie s ideálem civilizace lásky, jak o ní hovořil Jan Pavel II.

A tohle vše začíná v našem každodenním jednání ve veřejném prostoru. V každém našem projevu vůči spoluobčanům na veřejnosti. Chceme-li tedy oslavit svátek demokracie, soustřeďme se na naše malé skutky solidarity ve společnosti. Kultivujeme tím mravní klima společnosti a zároveň jaksi posvěcujeme demokracii…