Kdo je to vlastně – Duch svatý? A jak se nás jeho existence týká? Copak nestačí, když jako křesťané věříme v Boha a v jeho Syna Ježíše Krista? Občas dostávám podobné otázky. Mnozí lidé zjevně skutečně nevědí, co si s Duchem svatým počít.
Ani já to nedokážu pořádně vysvětlit. Proto bych se rád držel autorů evangelií a Skutků apoštolů. Ti nic nevysvětlují, ale jednoduše vyprávějí příběhy. Co se to vlastně tehdy o Letnicích přihodilo, když apoštolové udělali svou první zkušenost s Duchem svatým?
Tenkrát o Letnicích…
Už předtím toho zažili docela dost. Když přišli s Ježíšem do Jeruzaléma, hodně si toho od něj slibovali. Pak, když zemřel, v něho ztratili víru. A když Ježíš vstal z mrtvých a ve svém těle se s nimi setkal, zase víru nalezli. Byly to takové emocionální skotské střiky – oscilace mezi malomyslností a nadějí. A nyní jsou shromážděni v chrámu, určitě jich tam je hodně, muži i ženy, a najednou je všechny zachvátí nevídané nadšení. Jakýsi druh opojení. A jde to tak daleko, že začnou hovořit naprosto neznámými jazyky. V chrámě mezitím vládne obvyklý mezinárodní poutnický ruch a mezi diváky vznikne podezření, že Ježíšovi lidé mají pořádnou opičku. A to je právě ten okamžik, kdy do nich vstupuje Duch svatý. A jeho první účinek: radost a nadšení. Jsou opojení štěstím.
Místo strachu láska
A druhý účinek: nebojácnost. Duch svatý je osvobozuje od strachu o vlastní život. Od té chvíle už se nedají zastrašit, a to ani pod hrozbou smrti. Svobodně promlouvají na veřejnosti o všem, co prožili s Ježíšem. Jsou za to zatýkáni, vězněni a bičováni – a přesto to nevzdávají.
Nebojácnost je poznávacím znamením prvotních křesťanů. Najednou dokážou vidět Ježíšovýma očima a zjišťují: láska je silnější než strach ze smrti. Celé Skutky apoštolů proto hovoří o mužích a ženách, kteří se cítí svobodni, protože jim smrt už nedokáže nahnat panickou hrůzu. A stejné zkušenosti se dostává i dnešním křesťanům. Sám to denně zakouším. Věřte mi, Duch svatý není jen nějaká pěkná teorie. On je nádherná Boží síla.
