Když se od lidí očekává, že zvládnou stále více úkolů za stejnou dobu, narůstá psychický tlak. Mnozí se před rostoucí horou povinností dostávají do konfliktu s věrností zaměstnavateli: Budu pracovat stejně pečlivě jako dosud, nebo to trochu ošidím? Například zhruba 90 procent zaměstnanců německých podniků necítí žádný skutečný závazek vůči svému zaměstnavateli. Aktuální průzkum totiž přinesl výsledky, podle kterých 68 procent německých zaměstnanců dělá jen to, co se od nich očekává – tedy výkon podle předpisu – a 19 procent už dalo jakousi „vnitřní výpověď“, tedy jen si pracovní dobu v podniku odsedí nebo dokonce podnikají kroky proti zájmům zaměstnavatele.
Určité oblasti lidského života a práce nelze urychlit
Technické chápání času nás učí: zrychlením pracovního procesu lze odvést více práce za jednotku pracovní doby, což jistě platí v mnoha oblastech práce. Zvýším-li své pracovní tempo o 10 procent, mohu ve stanovené pracovní době vyřídit o deset procent práce navíc. Pokus o zrychlení ve všech oblastech lidského života je ovšem osudná věc. Určité oblasti lidského života a práce totiž nelze urychlit.
Volný čas zaplňujeme novými úkoly a nemáme čas na své blízké
Dalším problémem je, že volný čas – uspořený technickými vymoženostmi - okamžitě zaplníme novými úkoly. Podíváme-li se na technický rozvoj za posledních sto let, pak celá řada pracovních procesů byla podstatně urychlena. Za tento rozvoj ovšem platíme vysokou daň na společenské úrovni. Lidské setkávání je stále vzácnější a kratší. Dosáhnout adresáta okružním dopisem lze pomocí moderní technologie velice lehce, nikoli však na mezilidské úrovni. Jak docela jiný účinek má ručně napsaná gratulace k narozeninám, než zlatě předtištěný standardní text? Rychlost se nesnáší s lidským setkáním. Chceme-li se dostat k druhému člověku blíž, musíme si na to udělat čas.
V osobním životě značně snížily pracovní námahu technické vynálezy jako například pračka, myčka nádobí, mikrovlnná trouba a další. Kolik času jsme tím získali? A co se s ním stalo? Kdyby urychlení tolika pracovních procesů dokázalo vyřešit naše časové problémy, museli bychom dnes mít více než kdy jindy dojem, že máme dostatek času na všechno, co děláme tak rádi a co pro sebe pokládáme za důležité.
Urychlení práce problémy s časem neřeší
Urychlení, a tím i úspora doby ale naše problémy s časem, které bolestně zakoušíme, vůbec neřeší, ale naopak je působí. Neustále zdokonalujeme stroje a pracovní postupy, jen abychom zvýšili produktivitu, a tento model přenášíme na člověka. Jenže toho nelze technicky zdokonalovat jako stroj a jeho tempo zvyšovat donekonečna. Člověk podléhá jiným zákonitostem než stroj. Má sociální potřeby a vlastní rytmy.
Praktické cvičení: Jaké tempo jste právě nasadili?
Naprogramujte si počítač nebo budík, aby vás každých 60 či 90 minut upozornil, že si máte udělat krátkou přestávku. Potom si položte následující otázky:
- V jakém tempu se právě pohybuji?
- Jsem při práci klidný, nebo pod časovým tlakem?
- Odkud se bere moje časová tíseň?
Budete-li pokaždé reflektovat, co právě děláte, zaměříte pozornost na to, nakolik sami přispíváte k tomuto tempu svými postoji a očekáváními ve vztahu k sobě a k druhým.
Čas nemůže nikdy chybět
Trvale rostoucí tlak na výkon a na čas je vnímán jako nedostatek času. Ale ten vlastně neexistuje, protože čas je stále přítomen. Čas proto nemůže nikdy chybět. Chybí nám vždycky jenom „čas na...“, a tedy čas na další úkoly nebo práce. Pak už ale nežijeme v čase a neprožíváme svůj život. Problémem nejsou cíle, úspěchy a výsledky, které jsou nesmírně důležité pro rozvoj naší osobnosti, ale problém tu tvoří správná míra, cit pro to, co je přiměřené, včetně schopnosti správnou míru nejen poznat, ale také dodržet.
Učit se a trénovat si povel: zastavit se
Jsme-li neustále přetěžováni vnějším světem nebo se dáme svést a začneme si sami nakládat více než je zdrávo, můžeme se začít učit a trénovat si povel: zastavit se. Sportovní nadšenci tomu mohou říkat stop-box. Můžeme si na chviličku oddechnout, vědomě a pozorně se vrátit k sobě samým. Rozvíjet návyky, které nám pomohou zastavit se a nasměrovat se na to, co je reálné a podstatné. Dobrý denní plán nám nabídne pomoc k nalezení správné míry a povede nás dnem jako červená nit.
Se svolením zpracováno podle knihy
Friedrich Assländer, Anselm Grün:
Time management jako duchovní úkol
