Stěžovala si onehdy jedna mladá maminka dvou malých dětí, že ji to doma nějak nebaví. Že své děti sice velmi miluje, ale otravuje ji, že jí pořád visí na šosu, že ji napadají nápady pro děti už věkem starší, a tahle mrňata vlastně nedokáže kloudně zabavit.
Při dvou malých dětech nemám na Boží slovo čas!
„Vždycky vymyslím nějaký výtvarný projekt. Hodinu to chystám, děti se zabaví na deset minut, popatlají všechno kolem kromě připraveného papíru a pak to dvě hodiny uklízím. Jsem z toho strašně unavená a na nic jiného mi už nezbývají síly.“ Na otázku, co jí k tomu říká Pán Bůh, odpovídá obranou, že vůbec, ale vůbec nemá čas na čtení Božího slova. Jak by také mohla při dvou malinkých dětech!
„A to ani na pět minut?“ „No pět minut by se snad našlo,“ nakonec váhavě připustila, „někdy se dopoledne děti koukají na Kouzelnou školku… třeba by to na chvíli vydržely. Tak já to zkusím,“ rozhodla se.
Maminka si bude číst z té důležité knihy!
Po týdnu vyprávěla ona mladá žena na setkání maminek: „Tomu nebudete věřit! Ono to jde!“ Její tvář svědčila o výjimečných zážitcích. „Řekla jsem dětem, že ony se teď budou dívat na pohádku a maminka si bude vedle v kuchyni číst z této velmi důležité knihy. V ní je napsáno, co Pán Bůh říká. Třeba o tom, jak správně vychovávat děti. Děti seděly celou půlhodinu u televize, dívaly se a vůbec mě nerušily. Tak to bylo třikrát. Pak jsem jednou přišla za nimi, že se budu taky koukat na pohádku, ale dcerka mi řekla – maminko, jdi si číst z té důležité knížky, my si tě pak vyzvednem. Děkovala jsem Bohu.“
Bůh promlouvá, Bůh jedná
„No vidíš, to je úžasný,“ na to ostatní maminky. „Ale to ještě není všechno. Prosila jsem Boha, aby mi ukázal, co s těmi dětmi mám dělat, aby je to bavilo a abych já z toho nebyla tak strašně vyčerpaná. Šokovalo mě to ale, měla jsem totiž dojem, že Bůh říká: "Lehni si na matraci a nic nedělej". My totiž máme na zemi takovou matraci na hraní. Připadalo mi to zvláštní, ale udělala jsem to. Natáhla jsem se na zem na matraci a čekala jsem, co se bude dít. Děti se kolem mě s nadšením šmrdolily, tulily se, mazlily, dávaly mi pusinky, pokládaly mi na hlavu medvídka a sundávaly medvídka, no co bych vám líčila, dvě hodiny utekly jako nic.