Jak si organizovat svůj život a svůj čas?
Bůh „vidí i za roh“
Často si organizujeme svůj život s těmi nejlepšími úmysly. Ale mnohdy přitom zapomínáme na Boha. Anebo ho jen zpětně žádáme, aby našemu plánu dal kulaté razítko a pomohl nám vše uskutečnit tak, jak jsme si to vymysleli. A to je škoda, protože Bůh „vidí i za roh“.
Jestliže považujete Boha za dobrého a svrchovaného Pána života a i svého života, zkuste si vzít prázdný list papíru, vlastnoručně ho dole podepište a řekněte Ježíši: „Napiš na něj, cokoli chceš.“ Můžete si při tom vzpomenout na Mariina slova: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“ nebo na Samuelovo: „Zde jsem, Pane, mluv, tvůj služebník poslouchá.“ Je to snadné? Ne, vždy ne. Je to zápas a dobrodružství. Ale má to smysl. Smysl navždy a navěky.
Vybíráme často mezi dobrými věcmi
My lidé si ve svých životech často stanovujeme, co má přednost, neboli jak se říká, priority. A někdy jsme zmatení: Co má mít prioritu? Účast na bohoslužbě, nebo naše rodina? Jít na dobrou přednášku, nebo zůstat s manželem? Pomoci v charitě, nebo jít na adoraci? Atd. Často nevíme, protože si musíme vybrat mezi dvěma dobrými věcmi! Kdybychom se měli rozhodnout mezi něčím dobrým a zlým, nebylo by to tak obtížné.
Nechat osvěcovat svůj život
Často si volíme priority na základě vlastního úsudku: napřed rodina, pak možná modlitba a farnost nebo společenská činnost. Ale to není správné! Priority nejsou seznam, kde následují jednotlivé položky jedna za druhou. Postavme do středu tohoto seznamu Ježíše – od něj budou vycházet paprsky jeho světla a budou osvěcovat náš život jako paprsky slunce. Naším úkolem je zjistit, jaká priorita v dané chvíli převládá. Někdy je důležitější zůstat s rodinou, jindy je třeba zase důležité jít na bohoslužbu, odpočinout si, nebo pomoci druhým. Prioritou proto musí být to, co po nás Bůh žádá právě dnes a teď. A zítra to může být jinak…
Tím nejdůležitějším v našem životě je proto Bůh. Takto lze snad dobře pochopit, proč je pro nás dobré přijmout Ježíše jako Pána svého života. Modleme se, ptejme se ho, naslouchejme mu. A nebojme se vykročit.
