Advent v latině znamená příchod
Období adventu připomíná převratnou zprávu: samotný Bůh přichází naproti právě i tobě a přibližuje se ti. Tam, kde se právě nacházíš, ať už je to kdekoliv a v jakékoliv životní situaci. A není to záležitost jen nějaké nejasné budoucnosti - ale právě teď, tady, nyní, v této chvíli (když čtu tyto řádky…). Jde ti vstříc a nabízí ti víc. Chce se s tebou podělit o svůj božský naplněný život. A na tobě je jen jedno: obrátit se k němu. Zastavit se. Neutíkat. Podívat se na něj. Nasměrovat se k němu. Nechat se od něj milovat. A má to smysl!
Bůh našemu životu rozumí lépe, než my sami
On vidí souvislosti, které my vidět nemůžeme. On má moc uzdravovat a očišťovat nás od nánosů selhání a lží, které se na nás nabalily a se kterými si sami neumíme poradit.
Odložme obavy ze setkání s Bohem
Bůh nám otevírá cesty řešení zdánlivě neřešitelných věcí, které s sebou vláčíme. Jeho přítomnost nám dává sílu opustit sice možná pohodlné, ale zavádějící cesty. Bere do svých dlaní naši touhu oplácet zlo zlem, ovládat a využívat druhé, může proměňovat naši touhu po úspěchu a zajištěnosti za každou cenu, odnímá od nás závist, strach... Odložme tedy obavy, že setkání s ním by mohlo znamenat nepříjemnou konfrontaci, ztrátu kompetencí a svobody. Naopak, Bůh pravou svobodu vrací a s ní do našeho života přichází láska, radost a pokoj.
Nebojme se mu otevírat
Projděme tedy adventem s ujištěním, že Bůh se přibližuje. I ke mně. A nebojme se mu otevírat a odevzdávat konkrétní oblasti svého života. Jen tak budou moci být Vánoce radostí z Božího království uvnitř našeho srdce. A nejenom Vánoce…
Jak jen toužím, abys prožil advent.
Jak jen toužím u tebe bydlet,
žít důvěrně s tebou
a sdílet všechna tvá břemena.
Vždyť ti jdu vstříc
od věčnosti k věčnosti.
Ale hledám jen tebe.
Já, tvůj Bůh.
