„Nelze pohoršovat druhé obojakým životem, protože pohoršení je destruktivní“ – kázal papež František. „Obrácení nelze odkládat“ – vybízel dále. „Nesvádět ke hříchu druhé“ – tato naléhání z evangelia (Mk 9,41-50) komentoval papež František při kázání v kapli sv. Marty (23.2.2017).

Říkat a dělat něco jiného

Co je to pohoršení? Pohoršení znamená říkat jedno a dělat druhé, tedy obojaký život. Dvojakost ve všem. Někdo říká: „Jsem silně katolicky založený. Chodím na mši, patřím k tomu či onomu sdružení...“ Život však není křesťanský, nedává-li takový člověk zaměstnancům spravedlivou mzdu, pokud lidi sdírá, pokud dělá nečisté obchody a pochybně recykluje peníze... Vede tak dvojaký život. Někteří katolíci jsou takoví a působí tak pohoršení. Kolikrát jen jsme ve svém okolí slyšeli někoho říkat: „Než být takovýmto katolíkem, tak to je lepší být ateistou“. Toto je pohoršení, které ničí a sráží dolů. Děje se tak denně, stačí sledovat televizní noviny nebo číst tisk. Noviny podávají spoustu skandálů a dělají skandálům velkou reklamu. A skandály působí destrukci.

Dělníci neměli na základní potřeby, zatímco vedení se slunilo na pláži

Papež v této souvislosti zmínil jako příklad jednu významnou firmu na pokraji úpadku, jejíž vedení chtělo předejít spravedlivé stávce. Lidé neměli prostředky na základní potřeby, protože nedostávali mzdu. A ředitel, katolík, trávil zimní dovolenou na pláži kdesi v teplých krajích. Lidé to však věděli. A toto je skandál.

Ježíš mluví v evangeliu o těch, kdo působí pohoršení. Představ si, že přijdeš do nebe, zaklepeš na bránu a řekneš: „To jsem já, Pane. Pamatuješ na mne? Chodil jsem do kostela, byl jsem blízko, dělal jsem to a to, nevzpomínáš si, jak jsem dával na sbírky?“ - „Ano, pamatuji. Všechny ty dary byly špinavé. Všechny byly ukradeny chudým. Neznám tě.“ Taková bude Ježíšova odpověď těm, kdo pohoršují svým dvojakým životem.“

Nespoléhej na svůj majetek (schopnosti, nadání, hřivny…)

„Obojaký život plyne z následování vášní vlastního srdce, hlavních hříchů, jež jsou zraněními po prvotním hříchu,“ pokračoval papež s odkazem na biblické čtení z knihy Sirachovcovy (5,1-10): „Nespoléhej na svůj majetek a neříkej: Mám všeho dost.“ „Neodkládejme obrácení,“ vyzval.

Bůh mi jednou všechno odpustí, nyní si můžu žít podle svého

„Nám všem a každému z nás dnes prospěje zamyslet se nad tím, zda ve svém životě máme nějakou obojakost, zdání spravedlnosti, snahu zdát se dobrými katolíky, ale ve skutečnosti jednáme jinak; zda tu není nějaká obojakost, nějaká přílišná důvěra, která říká: „Pán mi pak všechno odpustí, budu pokračovat.“ A jestli se něco takového vyskytuje, pak je třeba si říci: „Tak to dál nejde, změním se“. Avšak dnes, nikoli zítra. Přemýšlejme o tom. Využijme Pánova slova a přemýšlejme o tom, že Pán je v tomto ohledu velice neústupný. Pohoršení působí destrukci.“