Jednoho dne přerušil mistr modlitbu svých učedníků a řekl: „Proč se pořád modlíme za ty dobré? Ti už přece svojí odměnu mají.“
Učedníci se na něj tázavě podívali. Mistr pokračoval: „Nebudete připraveni bojovat se zlem, dokud nedokážete vidět dobro, které může působit.“ To zanechalo učedníky ve značném zmatku, ale jejich mistr neudělal nic pro to, aby jim to ulehčil. Druhý den jim však přinesl tuto modlitbu, která se údajně našla naškrábaná na kousku balicího papíru v koncentračním táboře Ravensbrück:
„Pane, pamatuj nejen na všechny lidi dobré vůle,
ale i na všechny lidi zlé vůle.
Nevzpomínej jen na všechno utrpení, které způsobili.
Rozpomeň se na plody, které jsme přinesli
díky tomuto utrpení my: na naši solidaritu, naši věrnost,
naši odvahu, naši pokoru a naši velkorysost,
na velikost srdce, které toto všechno inspirovalo.
A až stanou před tebou, aby byli souzeni,
učiň, ať tyto plody, které jsme přinesli,
byly jejich odměnou a odpuštěním.“
