Papež zásadního významu (r. 440 - 461).
Nástroj jednoty
Než se stal papežem, působil v Římě jako jáhen a byly mu svěřovány různé funkce, také u císařského dvora. Byl mimo jiné vyslán i Galie, kde působil jako prostředník mezi dvěma generály, kteří soupeřili o velení nad vojskem. Jako papež se následně vyznačoval jak úsilím o jednotu církve, tak o jasně a srozumitelně podané učení.
Vyjednávač s migrujícími hordami
Také v politických kruzích požíval papež autority. Můžeme to spatřovat ve vztazích s germánskými národy, které se usidlovaly v migračních vlnách na území antické říše římské. Po vyplenění akvileje se roku 452 vypravil Attila, vůdce Hunů do střední Itálie. Zástupci Říma mu pod vedením papeže Lva I. vyšli naproti. Po tomto setkání barbarský král Itálii opustil. Učinil tak pravděpodobně z vojenských a politických důvodů, ale na jeho rozhodnutí měla podíl i osobnost papežova. Zpráva o tomto setkání se rozšířila po západořímské říši a zapsala se do dějin. O několik let později - roku 455, se Lev I. rozhodl k podobnému setkání s Vandalem Geiserichem, který stál již před hradbami Říma. Papeži se sice nepodařilo zabránit obsazení města, ale dosáhl alespoň toho, že obyvatelé nebyli mučeni a masakrováni.
Učitel církve
Kázání, která pronášel, jsou svědectvím jeho hlubokého proniknutí do tajemství víry, jež předkládal věřícím Říma. Biskupům různých církví, kteří se na něj obraceli o radu a s podněty týkajícími se jejich úřadu, odpovídal velmi přesně. Jeho odpovědi jsou vyjádřením skutečné církevní tradice a staly se dědictvím společného učení církve. Zvláště bděl nad tím, aby se nešířily mylné interpretace opravdové víry. V něm dosáhl Petrův úřad velikosti vyplývající z poslání, které Ježíš svěřil apoštolu Petrovi.
Se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Setkání Lva Velikého a Attily r. 452 (Raphael 1483–1520). Wikimedia.
