Už delší dobu bojuji se samotou a přijde mi, že je to akorát horší a horší. Je možné, že je to "jen" blížícími se svátky. Přijde mi, že už přestávám zvládat bojovat. Před rokem jsem se rozešla s přítelem...
Doba před Vánoci otevírá tato témata... člověk nechce být sám, chce být přijatý, ne odmítaný, chce být užitečný a chce, aby byl někdo užitečný jemu. Chce být milovaný. Chce milovat. A touží po pravdě, po blízkosti. Bez přetvářky. Ty touhy jsou zcela legitimní, i to, že jste potřebovala upustit ten tlak v sobě napsáním sem.
Je pár věcí, které mě k tomu napadají. Jednak to, že máte zkušenost, že to je stav přechodný. Jedny dveře se zavřou, další se otevřou. Těžký je ten mezičas. Ale zkušenost říká, že to tak je.
Napsala jste na naše stránky, a tak bych Vám chtěla říct, že ač se Vám to možná nezdá, tak přeci jen je někdo, kdo Vás miluje. A můžete s ním být vždycky. Je to Bůh. Určitě Vám nabízí vztah, který je nad všemi vztahy. Jste jím zvaná do vztahu s ním, do vnímání toho, že jste chtěná tak, jako byste byla jediná na světě. S ním můžete mluvit o čemkoli. O tom, jak Vám je, co máte ráda, i o tom, co Vás bolí, u něj najdete vždycky pochopení a podporu. Zkuste s ním začít mluvit, pusťte ho do svého srdce.
Napadá mě, že není snadné zůstat sama na svátky. Určitě nejste sama, která to tak má - podle statistik je dnes osamělý každý osmý člověk...
Celý text dotazu a odpovědi naleznete zde.