Komunisti setřeli rozdíl
mezi dobrem a zlem (Václav Dvořák, politický vězeň)
Komunisti byli darebáci. Mnoho lidí se domnívá, že nejhorší na komunismu jsou ony miliony mrtvých z komunistických koncentračních táborů, ony hrůzyplné příběhy zbarvené krví tělesně ztýraných i duševně trýzněných. Pozor, není tomu tak. Oslnění těmito obrazy skrývá podstatu zločinu a opětovně vede k představě, že ideje marxistického socialismu jsou ušlechtilé a jen nešťastnou náhodou v rukách Stalinů a Brežněvů vedou k podobným koncům, které vlastně nemají se socialismem nic společného.
Je stále dost levicových intelektuálů, kteří při kritickém pohledu do západní společnosti dochází k tomu, že záchrana vzejde z velkých a čistých socialistických idejí. Radikálním zločinem komunismu kupodivu není jen zabíjení. Zločinem komunismu je zlomení důstojnosti žitého života, ono setření rozdílu mezi dobrem a zlem, ono zamlžení svědomí, které už neví, kdy nás má varovat, ona nejistota, s níž se blížíme ke komukoli, protože jsme všichni učiněni stejnými, matnými a nevypočitatelnými. Zločinem komunismu je to, že uvádí lidi do pekla všeobecně nedůvěry.
Společnost zbavená smyslu pro právní řád
je otevřená nebezpečím liberální společnosti.
Společnost lidí dlouhodobě zbavená jakéhokoli kritéria, a tím i smyslu pro právní řád, je zcela otevřená nebezpečím, která se k ní valí z liberální společnosti. Nutno též počítat s tím, že formalismus reálného socialismu osmdesátých let vypěstoval ve společnosti mravní cynismus, na který
navázal bezuzdný liberalismus svobodných devadesátých let, jenž nás zavalil a dodnes stále zavaluje množstvím morálního odpadu.
