Na začátek jeden otřepaný vtip:
Víte, co znamená, když vám přejde černá kočka přes cestu?
Znamená to, že ta kočka někam jde...
Co je pověra
Pověra je jakousi pomýlenou vírou - „pa-vírou“, která vidí nadpřirozenou sílu skrytou v nejrůznějších věcech a událostech. Pověra předpokládá, že věci a události mohou nadpřirozeně a nevysvětlitelně ovlivňovat život člověka. A to buď kladně, či záporně.
Vírou v pověry se člověk dobrovolně vydává všanc a nechává smýkat svůj život strachy z nejrůznějších neznámých mocí a sil, „před kterými je třeba se buď chránit, anebo je naopak využívat ve svůj prospěch“.
Pověry jsou jakousi formou polyteistické víry – vírou v mnohá neznámá a nevyzpytatelná „božstva“, která ovlivňují naše konkrétní životy. A těchto neznámých a nevyzpytatelných božstev je třeba se bát a posluhovat jim, abychom s nimi nepřišli do konfliktu.
Tato pomýlená víra praktikuje vztah k tajemným, nadpřirozeným a jakýmsi božským mocnostem nejrůznějšími úkony, věštěním, zkoumáním horoskopů atd. Pověra se tak jakožto stará lidová víra odráží v nejrůznějších rituálech, zvycích a mravech. Historicky má své kořeny v magickém pojetí světa, kde i například modlitba byla ještě kouzelnou formulkou a průpovídkou. V tzv. primitivních společnostech byla víra v magickou moc základem náboženských obřadů. I dnes je někdy dalším krokem pověrčivých lidí praktikování okultismu a magie.
Ani současná moderní a technologicky vyspělá společnost se pověr nezbavila. Možná právě naopak. Člověk se ve složité přetechnizované a odosobněné civilizaci stále cítí sám a vydaný všanc nevyzpytatelnému osudu, který chce ovlivňovat. Každý z nás občas stojí před problémem, který nemá jednoznačné dobré řešení. Pověrčiví lidé se domnívají, že řešení této situace pomohou nějakým osvědčeným a jasným úkonem nebo slovem (např. poklepáním na dřevo).
Anglický spisovatel a myslitel G. K. Chesterton k tomuto řekl: „Je velký omyl domnívat se, že když lidé přestanou věřit v Boha, nebudou věřit v nic. Naopak! Budou věřit úplně v cokoliv.“
„Náhoda? Nemyslím.“
Ze zkušenosti lze říci, že když člověk hledí na život pod nějakým svým úhlem pohledu, situace a věci mu do sebe nějak zapadají. Když například stejnou událost nahlíží optimista i pesimista, oba dva si z ní mohou udělat naprosto odlišný závěr, který zapadne do jejich životní filozofie a potvrdí ji… Pro oba dva tak může být ta samá událost potvrzením jejich zcela opačných životních teorií. Tak tomu může být i v jiných oblastech. Někdo se může cítit být nemocný a nikdo mu nevymluví, že nemocný není.
A tak je tomu mnohdy i ve světě pověr. Jde o naučený a navyklý úhel pohledu. Kdo chce věřit, že jisté nevysvětlitelné události do sebe zapadají, ten tomu věřit bude a každá nová událost mu jen potvrdí jeho teorii.
Neexistuje ale žádná statistika, která by potvrzovala, že v pátek třináctého je více nehod, úmrtí, zločinů a neštěstí. Neexistuje statistika, že by ve 13. patře nebo v hotelovém pokoji číslo 13 bylo více nehod, neštěstí atd. Problém je ale v tom, že pokud se nějaká nehoda stane v pátek třináctého, lidé si to snadněji zapamatují a utvrdí se ve svém přesvědčení. A potom vám přesvědčeně a přesvědčivě řeknou: „Náhoda?! Nemyslím.“
Lidé jsou přesvědčeni (a naučeni), že praktikováním pověr si ve svém životě pomohou a uleví. Paradoxně se ale vnitřně zamotávají do jakýchsi neviditelných pavučin a přidělávají si mnohé zbytečné starosti a trápení. Pověrčiví lidé se stávají otroky neznámé neviditelné a nevyzpytatelné ruky osudu. Jednou z významných "pohonných látek“ pověrčivého života je strach. Strach nevykonat nějaký úkon, což by mohlo mít negativní následky… A další "pohonnou látkou" je komerční zisk mnoha podvodníků a šarlatánů, kteří obchodují s lidských strachem a neštěstím.
Pověry nemusí určovat náš život
Jak se k pověrám tedy postavit? V Bibli je na mnoha místech řečeno, že víra v Boha může člověka osvobozovat od strachu z nevypočitatelného osudu a z vlivu nejrůznějších božstev. „Ježíš vysvobodil ty, kdo byli strachem celý život drženi v otroctví“ (srov. Žd 2,15). Bůh každému v Ježíši Kristu nabízí, že strachy a pověry náš život ovlivňovat nemusí. Ježíš Kristus je totiž Pánem nad všemi božstvy. „Jemu se všichni bohové klanějí. A všichni, kteří slouží modlám, poznají tuto blamáž“ (srov. Žl 97).
Křesťanská víra zvěstuje svrchovaného a nejvyššího Boha, který je s námi, kterému na každém záleží, a který přišel k lidem, kteří se od něj odvrátili, aby je zachránil („spasil“). A je na každém z nás, zda jeho nabídku přijmeme a budeme ji uplatňovat v každodenním životě. Boží Duch je stále s námi. Využívejme tedy toho, a odevzdávejme se neustále do jeho rukou, do jeho ochrany a do jeho vedení… Nikdo z nás pak nebude zklamán!
S touto vírou je pak možné akceptovat a integrovat do svého života i těžké věci, které neumíme přímo ovlivnit. S touto vírou je pak možné prožít i těžké situace. Neboť „vše napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“ (srov. Řím 8,28).
Někteří lidé, kteří se v síle víry v Ježíše Krista vymanili z diktátu pověr, to popisují přirovnáním, jako když motýl opustí kuklu, ve které dosud žil zamotán do šedivého a těsného světa strachu.
A na závěr jeden otřepaný a známý vtip:
„Víte, proč věřící lidé nevěří na pověry?
Protože to přináší smůlu.“
Druhy a seznam některých pověr
- vysvětlující – nabízejí výklad, jak některé situace vznikají: např. nemoc je následkem uhranutí nebo nedodržením nějakého pověrčivého úkonu
- zasahující – určitá činnost ovlivní chování (druhých) lidí: uhranutí, recept na nápoj lásky
- ochranné – určité jednání ochrání před působením nadpřirozených sil: ochrana před prokletím; amulety, chránící před bouří; návody pro těhotné ženy, aby se jim narodilo zdravé dítě.
- věštící budoucnost - astrologie, čtení z ruky, výklad z karet, horoskopy atd.
Seznam některých dalších pověr
- trojí poklepání na dřevo („něco zaklepat na dřevo“)
- házení soli přes rameno
- předměty pro štěstí: amulety, talismany, koňské podkovy, zaječí pacičky, čtyřlístky, figurky kominíčků
- černá kočka (či zajíc) přes cestu
- chůze přes kanál
- sfouknutí řasy
- čtyřlístek
- dotyk kominíka
- svrbění oka
- vstávání levou nohou z postele
Mnoho pověr se pojí k s důležitými životními událostmi (narození, svatba, vánoce, smrt, pohřeb).