1. 11. 2009

Slavnost Všech svatých – cyklus B

Když si křesťan uvědomuje svou hříšnost a chabou víru, může se cítit být světcům nesmírně vzdálen. Ale svatí jsou obrácení hříšníci, jsou znamením naděje. Jsou to lidé, ve kterých zvítězil Bůh. A naše setkání s Bohem při nedělní bohoslužbě může být neseno stejnou touhou a stejným přáním: touhou po Božím vítězství v našich životech.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Radujme se všichni o slavnosti Všech svatých; vždyť z jejich slávy se radují i andělé a spolu s nimi chválí Božího Syna.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

První pronásledování bylo pro křesťany těžkým šokem. Kladli si otázku, jestli neuvěřili nadarmo, jestli je Ježíšovo vítězství skutečným vítězstvím. Kniha Zjevení přináší nadějnou odpověď, když ukazuje na neotřesitelné Ježíšovo vítězství. To je naplněno v nebi, tedy tam, kam zloba nedosáhne. A týká se velkých zástupů lidí, zde znázorněno počtem sto čtyřiačtyřicet tisíc. Je nešťastným nedorozuměním, když Svědkové Jehovovi vidí v tomto čísle přesný údaj o počtu zachráněných a ne poukaz na velikost a šíři Boží lásky.

Zj 7,2-4.9-14

Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!" A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.
Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: "Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!"
Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: "Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen."
Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: "Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?"
Odpověděl jsem mu: "Můj pane, to víš ty."
Řekl mi: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi."

ŽALM 23

Odpověď: To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine!

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, – svět i ti, kdo jej obývají. – Neboť on jej založil nad moři, – upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, – kdo smí stát na jeho svatém místě? – Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, – jehož duše nebaží po marnosti.
Ten přijme požehnání od Hospodina, – odměnu od Boha, svého spasitele. – To je pokolení těch, kdo po něm touží, – kdo hledají tvář Jakubova Boha.

2. ČTENÍ

Slova Janovy epištoly jsou masivním ujištěním o moci a síle spásy. Ve světě se může křesťan cítit nejistě, protože svět má jiná měřítka, než Bůh. Ale před Bohem je každý, kdo v něho skládá naději, v bezpečí v přítomnosti i v budoucnosti.

1 Jan 3,1-3

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho.
Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako je on čistý.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM

Blahoslavenství nejsou morálním žebříčkem, ale jsou to proroctví naděje. Ukazuje se v nich, že i ten, kdo před lidmi a ve světě nemá naději, nemusí být bez naděje u Boha. Dávají tedy odvahu k víře a k životu z víry.

Mt 5,1-12a

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je:
"Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

K ZAMYŠLENÍ

Ani největší umělecké dílo na světě se nemůže chlubit tím, že by bylo bezprostředním dílem Božím. Člověk jím je. Stvořen k obrazu a podobenství Božímu v sobě nese úžasnou možnost – navzdory hříchu toto své určení uskutečnit. Bez Boží moci a síly to není samozřejmě možné. Ale světci nám dodávají naději: Bůh v nich zvítězil, Boží plán se v nich zdařil, ač zůstali lidmi, naplnili Boží určení pro člověka.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

2 Mak 12,43-46; Řím 5,5-11

Lk 23,33.39-43

Komentář: Řím 5,5-11
"Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky." Tato skutečnost pro mě může být povzbuzením, když vzpomínám na své blízké a svěřuji je Božímu milosrdenství.

3. 11.

Řím 12,5-16a

Lk 14,15-24

Komentář: Lk 14,15-24
Vím, že i já jsem pozván(a)? Jde mi o věci Boží? Nejsem příliš zaměstnaný svými vlastními záležitostmi? Nejsem příliš zahleděná do svých vlastních starostí?

4. 11.

Řím 13,8-10

Lk 14,25-33

Komentář: Lk 14,25-33
Nelpím na někom ve svém životě více než na Ježíšovi samém? Neodvádí mě od něj něco? A pokud ano, co s tím mohu dělat? A chci vůbec?

5. 11.

Řím 14,7-12

Lk 15,1-10

Komentář: Lk 15,1-10
Jsem vnímavý k těm ztraceným, ztrácejícím se, k tápajícím? Jsem ochotna je vítat zpět, radovat se z jejich návratu, odložit své pochybnosti o nich? Dát jim svůj čas, dát jim najevo své přijetí, svoji lásku?

6. 11.

Řím 15,14-21

Lk 16,1-8

Komentář: Lk 16,1-8
Jsem ochoten vložit všechny své síly do služby svému Pánu? Jsem ochotna dát všechny své schopnosti pro Boží království? To je ta pravá prozíravost!

7. 11.

Řím 16,3-9.16.22-27

Lk 16,9-15

Komentář: Lk 16,9-15
"Kdo je věrný v maličkosti..." – co to pro mne znamená v mém životě? A co mi napomáhá k růstu ve věrnosti? K růstu ve službě Bohu?

Témata: blahoslavenství

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)