Slavnost Seslání Ducha svatého – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Letnice byly židovským svátkem slaveným 50 dní po Velikonocích, kdy se přinášela první úroda a děkovalo se Bohu za dar Tóry (Zákona). V tento den přicházeli do Jeruzaléma židé z celého světa. Učedníci v předchozí kapitole zažili nanebevstoupení Krista; nyní mají čekat a modlit se.

Sk 2,1-11

Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
„Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104

Zpěv radosti nad stvořením je dnes zařazen především kvůli zmínce o Duchu, který vše tvoří. Bůh tak obnovuje tvář země.

Odpověď: Odpověď: Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnov tvář země!
Nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva.
Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel řeší konflikt, protože komunita se pře, zda jsou významnější ti, kteří mají dar jazyků
(1 Kor 12–14). Pavel proto vysvětluje vztah mezi Duchem svatým a duchovními dary (charismaty).

1 Kor 12,3b-7.12-13

Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
(Místo tohoto čtení se může použít i text: Řím 8,8-17).

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

SEKVENCE
Svatý Duchu, sestup k nám,
dej své světlo temnotám,
v jasu lásky nech nás žít.
Přijď se svými dary zas,
otče chudých, mezi nás,
přijď nám srdce potěšit.
Těšiteli, buď náš host,
žij nám v srdci pro radost,
pro klid, kterým oplýváš.
Po práci nech oddychnout,
osvěž naši zprahlou pouť,
setři slzy z našich řas.
Daruj šťastný plamen svůj
věrným srdcím, pamatuj
na nás, k nimž ses naklonil.
Bez tebe jsme na zemi
ubozí a ztracení,
kořist pro tmu, pro omyl.
Smyj z nás hříchy, stopy vin,
dej svou svěžest žíznivým,
vyhoj z bolestí a ran.
Zchladlým srdcím oheň dej,
z lhostejnosti pomáhej,
odveď ze scestí a chraň.
Veď nás k ctnostem, nauč nás
dobrem naplňovat čas,
svými dary pomoz všem.
Uč nás, jak si zasloužit
šťastnou smrt. A dej nám žít
věčnou radost před Bohem.


ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM

Okamžik vzkříšení byl pro apoštoly zásadním zlomem v pochopení Ježíšova poslání. Ale nešlo jen o pochopení. Teprve nyní, když Ježíš vstal z mrtvých, může apoštolům vdechnout dar své lásky – Ducha svatého. A s tímto darem Ducha dostávají apoštolové také Boží moc!

Jan 20,19-23

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Místo tohoto čtení se může použít i text: Jan 14,15-16.23b-26.)

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Všichni byli naplněni Duchem svatým a hlásali veliké Boží skutky. Aleluja.

K ZAMYŠLENÍ

Bible Kralická překládá doslova větu prvního čtení: „I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich.“ Co si jen představit? Řecké slovo glóssa – jazyk může znamenat plamen, také tělesný orgán, ale v textech svatého Pavla a svatého Lukáše jde často o „dar jazyků“ (srov. 1 Kor 14), tedy zvláštní dar modlitby. Co se stalo při Letnicích, že všichni rozuměli, je zjevně zázrak dokazující Boží moc. Je ale třeba vidět více, než jen nějakou show. Končí trest babylonského rozdělení národů. Začíná doba souznění, doba, kdy bude možné se modlit jedním jazykem, i když každý mluvíme jazyky rozličnými. Duch svatý spojuje ty, kteří chtějí porozumět.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

6. 6., památka Panny Marie, Matky církve

1. čtení – Gn 3,9-15.20

Stala se matkou všech živých

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ (Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“ Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých.

Nebo: Sk 1,12-14
Setrvávali v modlitbách s Ježíšovou matkou Marií.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Když byl Ježíš vzat do nebe, vrátili se apoštolové do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli (zase do města), vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův (bratr). Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.



Mezizpěv – Žl 87,2.3+5.6–7 (vlastní)
Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!

Hospodin miluje, co založil na svatých horách,
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil,
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů:
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat:
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“



Zpěv před evangeliem
Aleluja. Šťastná Panno, tys porodila Pána;
blahoslavená Matko církve,
ty nám pomáháš uchovat si Ducha tvého Syna. Aleluja.

Jan 19,25-34

To je tvůj syn. To je tvá matka.

Slova svatého evangelia podle Jana.

U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: „Žízním.“ Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Dokonáno je!“ Pak sklonil hlavu a skonal. Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek – požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda.

Komentář: Jan 19,25-34
Celé církvi, tedy i mně osobně, svěřuje Pán svou matku. Pokud stojíme pod jeho křížem, už nejsme sami.

7.6.

1 Král 17,7-16

1. Z hrnce se mouka nevyprázdnila podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

Čtení z první knihy Královské.

Za nějakou dobu vyschl potok (kde se Eliáš skrýval), poněvadž v zemi nepršelo. Tu se k němu ozvalo Hospodinovo slovo: "Vstaň a jdi do sidónské Sarepty a usaď se tam. Neboť jsem poručil jedné vdově, aby tě živila." Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal na ni: "Vezmi s sebou také kousek chleba!" Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme." Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ze džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!" Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.



Mezizpěv – Žl 4 2-3.4-5.7-8
Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám,
tys mě v soužení vysvobodil,
smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Lidé, jak dlouho chcete mít nechápavé srdce?
Proč lpíte na tom, co je marné, a proč se sháníte po lži?

Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého;
Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Třeste se a nehřešte,
na svých ložích uvažujte ve svém srdci a buďte klidní!

Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?"
Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Do mého srdce jsi vložil větší radost,
než bývá z nadbytku obilí a vinného moštu.



Zpěv před evangeliem – Mt 5,16
Aleluja. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce. Aleluja.

Evangelium – Mt 5,13-16

Vy jste světlo světa.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

Komentář: Mt 5,13-16
Být nenápadný, a přesto být vidět! Zdánlivý rozpor, ale okolí je vnímavé a čeká na naše svědectví.

8.6.

1. čtení – 1 Král 18,20-39

Ať pozná tento lid, že ty jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce.

Čtení z první knihy Královské.

Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu. Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: "Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!" Lid mu neodpověděl ani slovo. Eliáš řekl lidu: "Já sám jsem zbyl jako Hospodinův prorok, ale proroků Bálových je čtyři sta padesát mužů. Nuže, ať nám dají dva býčky. Ať si vyberou jednoho býčka, rozčtvrtí ho a položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají, a já to udělám s druhým býčkem, položím ho na dříví, ale oheň nerozdělám. Budete vzývat jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodina. Bůh, který odpoví ohněm, to je pravý Bůh." Všechen lid odpověděl: "To je správná řeč!" Eliáš pak řekl Bálovým prorokům: "Vyberte si jednoho býčka a připravte ho napřed, neboť vás je mnoho, vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte!" Vzali tedy býčka, připravili ho a vzývali Bálovo jméno od rána do poledne a křičeli: "Bále, vyslyš nás!" Nebylo hlasu, nebylo odpovědi. Skákali kolem oltáře, který zbudovali. Když bylo poledne, Eliáš se jim posmíval: "Volejte hlasitěji, vždyť je to pravý bůh: buď je zaměstnán, buď odešel na stranu, nebo je na cestě, možná že spí a musí se probudit." Křičeli tedy hlasitě a podle svého obyčeje se bodali meči a oštěpy, až z nich tekla krev. Když přešlo poledne, dostali se do běsnivého vytržení až do doby, kdy bývá přinášena oběť - nebylo hlasu, nebylo odpovědi, nebylo vyslyšení. Eliáš pak řekl všemu lidu: "Přistupte ke mně!" A všechen lid k němu přistoupil. Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. Pak z kamenů zbudoval oltář v Hospodinově jménu a kolem oltáře vyhloubil příkop tak velký, že ho bylo možné osít dvěma mírami obilí. Narovnal dříví, rozčtvrtil býčka a položil ho na dříví a pravil: "Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte na oběť i na dříví." Pak řekl: "Udělejte to podruhé!" - a oni to opakovali. Znovu řekl: "Ještě potřetí!" - a oni to učinili potřetí. Voda stékala kolem oltáře, takže se i příkop naplnil vodou. V čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: "Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem toto všechno učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty - Hospodin - jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!" Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu, která byla v příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: "Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!"



Mezizpěv – Žl 16,1-2a.4.5+8.11
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán."

Rozmnožují si útrapy,
kdo se drží cizích bohů;
nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve,
přes mé rty nepřejde ani jejich jméno.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší,
ty mně zachováváš můj úděl
. Hospodina mám neustále na zřeteli,
nezakolísám, když je mi po pravici.

Ukážeš mi cestu k životu,
u tebe je hojná radost,
po tvé pravici je věčná slast.



Zpěv před evangeliem – Žl 25,4b.5a
Aleluja. Pouč mě, můj Bože, o svých cestách, veď mě ve své pravdě. Aleluja.

Evangelium – Mt 5,17-19

Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třebas i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký."

Komentář: Mt 5,17-19
Když pochybuji pod záplavou špatných zpráv a pod tíhou událostí, Pánova slova mi mohou pomoci znovu získat vyrovnanost a klid!

čtvrtek 9. 6., svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

1. čtení – Iz 6, 1-4.8

Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. Nad ním se vznášeli serafové. Každý měl šest křídel: dvěma si zastíral tvář, dvěma si zastíral nohy a dvěma létal. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“



Nebo: Žid 2, 10-18

Kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ.

Čtení z listu Židům.

Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry, když říká: ‘Budu hlásat tvoje jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění budu tě chválit’. A opět: ‘Já svou důvěru vložím v něho’. A ještě zase: ‘Hle, tady jsem já i moje děti, které mi dal Bůh.’ Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.



Mezizpěv – Žl 23(22), 2-3.5.6 Odp.: 1
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout,
občerstvuje mou duši.

Prostíráš pro mě stůl
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem,
má číše přetéká.

Štěstí a přízeň mě provázejí
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě
na dlouhé, předlouhé časy.



Zpěv před evangeliem – Ez 36, 25a.26a
Aleluja. Pokropím vás očistnou vodou a dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha. Aleluja.

Evangelium – Jan 17, 1-2. 9.14-26

Pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě. Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“

Komentář: Podíl na Kristově kněžství jsem přijal křtem. Jsem si vědom své zodpovědnosti, nebo ji přenáším jen na ordinované služebníky?

10.6.

1. čtení – 1 Král 19,9a.11-16

Postav se na hoře před Hospodinem!

Čtení z první knihy Královské.

Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!" Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle - ozval se k němu hlas: "Co tu děláš, Eliáši?" Odpověděl: "Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život." Hospodin mu pravil: "Jdi a vrať se stejnou cestou stepí do Damašku. Až tam přijdeš, pomaž Hazaela za krále nad Aramejci, Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem, a Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!"



Mezizpěv – Žl 27,7-8a.8b-9abc.13-14
Hospodine, hledám tvou tvář.

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám,
smiluj se nade mnou, vyslyš mě!
Mé srdce k tobě mluví,
má tvář tě hledá.

Hospodine, hledám tvou tvář,
neskrývej svou tvář přede mnou,
v hněvu neodmítej svého služebníka,
tys má pomoc, nezavrhuj mě!

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina
v zemi živých!
Důvěřuj v Hospodina, buď silný,
ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!



Zpěv před evangeliem – Flp 2,15d.16a
Aleluja. Budete zářit jako hvězdy ve vesmíru; držte se pevně slova života. Aleluja.

Evangelium – Mt 5,27-32

Kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: `Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se svou ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství."

Komentář: Mt 5,27-32
Kéž provází naše manželství touha po dokonalosti a harmonických vztazích! Budu víc myslet na manželství, která jsou ohrožená…

11. 6. památka sv. Barnabáše

1. čtení – Sk 11,21b-26;13,1-3

Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry.

Čtení ze Skutků apoštolů.

Velký počet lidí (v Antiochii) přijal víru a obrátil se k Pánu. Když se zpráva o tom dostala k sluchu církevní obce v Jeruzalémě, poslali do Antiochie Barnabáše. Přišel tam a viděl, jak Boží milost působí; zaradoval se proto a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni. Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry. Tak byl získán pro Pána velký počet lidí. Pak odcestoval do Tarsu, aby vyhledal Šavla. Když ho našel, vzal ho s sebou do Antiochie. V (této) církevní obci spolu pobyli celý rok a vyučili velké množství lidí, takže se v Antiochii ponejprv začalo učedníkům říkat "křesťané". V antiošské církevní obci byli muži, kteří měli dar promlouvat z vnuknutí a učit: Barnabáš a Šimon, kterému říkali Niger, Lucius z Kyrény a Manahen, který byl vychován spolu s údělným knížetem Herodem, a Šavel. Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Šavla pro dílo, ke kterému jsem je povolal!" Postili se tedy a modlili, potom na ně vložili ruce a propustili je.



Mezizpěv – Žl 98,1.2-3ab.3c-4.5-6
Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
neboť učinil podivuhodné věci.
Vítězství je dílem jeho pravice,
jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,
před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost
Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely
spásu našeho Boha.
Jásejte Hospodinu, všechny země,
radujte se, plesejte a hrejte!

Hrejte Hospodinu na citeru,
na citeru a s doprovodem zpěvu,
za hlaholu trub a rohů,
jásejte před králem Hospodinem!



Zpěv před evangeliem – srov. Mt 28,19.20
Aleluja. Jděte a učte všechny národy, praví Pán; já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Aleluja.

Evangelium – srov. Mt 10,7-13

Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům: "Jděte a hlásejte: `Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Neshánějte si do opasku ani zlaté, ani stříbrné, ani měděné peníze, neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani opánky ani hůl, protože dělník má právo na svou obživu. V každém městě nebo v každé vesnici, kam vejdete, se vyptejte, kdo si to v nich zaslouží, a tam zůstaňte, dokud se nevydáte na další cestu. Když vstoupíte do domu, pozdravte ho (přáním pokoje)! A když si to ten dům zaslouží, ať na něm spočine váš pokoj; když si to nezaslouží, ať se váš pokoj vrátí k vám.

Komentář: Sk 11,21b-26; 13,1-3
Barnabáš se nebál přijmout Pavla, kdysi pronásledovatele křesťanů. Jistě s tím mohl mít problémy. Dokážu na sebe vzít zodpovědnost v církvi, zastat se těch, kdo jsou na okraji?

 

 

 

SOUVISEJÍCÍ:

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

VIDEO / AUDIO  K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz