Seslání Ducha Svatého - Cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Den Letnic je ve Starém zákoně oslavou daru Tóry – Zákona. Prorok Ezechiel předpovídal dar jiného zákona, který Bůh vloží přímo do srdce lidí. A právě to se nyní stalo! Všimněme si také narážky na babylonské zmatení jazyků, které je právě dnes překonáno.

Sk 2,1-11

Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
„Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104

Tento žalm je oslavou stvoření. Je vybrán především kvůli verši 30, kde se mluví o seslaném Duchu. Připojme se k jásotu nad Božím dílem stvoření, které je nyní dovršeno.

Odpověď: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země!
Nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva.
Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ

Náš text je počátkem tří kapitol, ve kterých svatý Pavel obhajuje a vysvětluje význam daru jazyků. Každý, kdo má nějaký dar Ducha, slouží druhým a nemůže tento dar chápat jako výsadu, která ho povyšuje nad ostatní.

1 Kor 12,3b-7.12-13

Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

SEKVENCE
Svatý Duchu, sestup k nám,
dej své světlo temnotám,
v jasu lásky nech nás žít.
Přijď se svými dary zas,
otče chudých, mezi nás,
přijď nám srdce potěšit.
Těšiteli, buď náš host,
žij nám v srdci pro radost,
pro klid, kterým oplýváš.
Po práci nech oddychnout,
osvěž naši zprahlou pouť,
setři slzy z našich řas.
Daruj šťastný plamen svůj
věrným srdcím, pamatuj
na nás, k nimž ses naklonil.
Bez tebe jsme na zemi
ubozí a ztracení,
kořist pro tmu, pro omyl.
Smyj z nás hříchy, stopy vin,
dej svou svěžest žíznivým,
vyhoj z bolestí a ran.
Zchladlým srdcím oheň dej,
z lhostejnosti pomáhej,
odveď ze scestí a chraň.
Veď nás k ctnostem, nauč nás
dobrem naplňovat čas,
svými dary pomoz všem.
Uč nás, jak si zasloužit
šťastnou smrt. A dej nám žít
věčnou radost před Bohem.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM

Jsme znovu ve večeřadle v den Vzkříšení. Apoštolové poprvé vidí Zmrtvýchvstalého. Janovo evangelium nezmiňuje Letnice, ale Ježíš po svém vzkříšení přináší jako první dar pokoj a dar Ducha svatého.

Jan 20,19-23

Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Všichni byli naplněni Duchem svatým a hlásali veliké Boží skutky. Aleluja.

K ZAMYŠLENÍ

Když dostáváme nějaké dárky, je to obvykle milé a příjemné. Tu a tam si někdo posteskne, že jsou to zbytečnosti… Ale dary Ducha svatého mají trochu jiný charakter. Nejsou to ani upomínkové předměty, ani nám nepomáhají k pohodlnějšímu životu. Jsou to duchovní dary – charizmata, která vybavují člověka ke službě. Nemůžeme si je většinou vyzkoušet dopředu. Teprve v konkrétní službě najednou zjistíme, že máme zvláštní obdarování a naše konání přináší užitek. Nejsme lepší ani v angličtině, ani v účetnictví, ale to, co děláme pro druhé, se stává účinným. Tak se projevuje skutečná Boží láska, která spojuje lidi do jednoho mystického Kristova těla.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

památka Panny Marie, Matky církve

Sk 1,12-14

Když byl Ježíš vzat do nebe, vrátili se apoštolové do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli (zase do města), vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův (bratr). Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

Mezizpěv – Žl 87,2.3+5.6–7 (vlastní)

Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!

Hospodin miluje, co založil na svatých horách,
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil,
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů:
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat:
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“

Jan 19,25-34

U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: „Žízním.“ Tak se mělo splnit Písmo. Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Dokonáno je!“ Pak sklonil hlavu a skonal. Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek – požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda.

Komentář: Jan 19,25-34
Mocný příslib a úkol i pro naši dobu: kdo se odváží vytrhnout nás z náručí Matky?

25. 5.

Sir 35,1-15

Kdo zachovává zákon, rozmnožuje oběti, kdo dbá na přikázání, přináší oběť díků. Kdo se ukazuje vděčným, obětuje nejlepší mouku, kdo prokazuje dobrodiní, vzdává oběť chvály. Vyhýbat se zlu, to se líbí Pánu, přestat s bezprávím, to ho usmiřuje. Před Pánem se neobjevuj s prázdnou, to všechno se má dělat, že je to přikázáno. Oběť spravedlivého plní oltář tukem a její vůně stoupá k Nejvyššímu. Příjemná je oběť spravedlivého muže, památka na ni se neztratí. Oslavuj Pána štědře a neskrbli s prvotinami, které přinášíš. Při všem, co dáváš, měj veselou tvář a s radostí zasvěcuj desátek. Dej Nejvyššímu, jak on dává tobě, buď štědrý, jak můžeš. Vždyť on je Pán odplatitel a nahradí ti sedminásobně. Nepodplácej ho, vždyť on se podplatit nedá, a nespoléhej se na oběť z křivdy. Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu.


Mezizpěv – Žl 50,5-6.7-8.14+23

Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost,
jehož hřích je přikryt.
Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu,
v jehož duši není klamu.

"Shromážděte mi mé svaté,
kteří obětí sjednali mou smlouvu!"
Nebesa zvěstují jeho spravedlnost,
že sám Bůh je soudcem.

"Slyš, můj lide, budu mluvit,
Izraeli, proti tobě budu svědčit,
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti,
vždyť tvé žerty jsou stále přede mnou.

Přinášej Bohu oběť chvály
a plň Nejvyššímu své sliby!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí,
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu".

Mk 10,28-31

Petr řekl Ježíšovi: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: "Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný! A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními."

Komentář: Mk 10,28-31
Pro šíření evangelia je třeba opustit nejen mnoho věcí, ale možná i mnoho vazeb a našich zaběhlých zvyků. Pak můžeme očekávat výsledek!

26. 5.

Sir 36,1-2a.5-6.13-19

Smiluj se nad námi, Pane, Bože všehomíra, shlédni a sešli svou bázeň na všechny pohany, aby tě poznali, jako víme my, že není boha kromě tebe, Pane. Obnov divy a opakuj zázraky. Shromáždi všechny Jakubovy kmeny a vezmi si je v dědictví jako kdysi. Pane, smiluj se nad lidem, jenž má tvé jméno, nad Izraelem, kterého jsi nazval svým prvorozeným. Slituj se nad svým svatým městem, nad Jeruzalémem, místem, kde sídlíš. Naplň Sión svou velebností a svůj chrám svou slávou. Vydej svědectví prvotinám svého stvoření a splň proroctví (proslovená) v tvém jméně. Odměň ty, kdo v tebe doufají, tvoji proroci ať se ukáží jako spolehliví. Vyslyš, Pane, prosbu svých služebníků podle požehnání, jímž Árón žehnal tvůj národ. Ať vědí všichni v každém koutu země, že jsi Pán, věčný Bůh.


Mezizpěv – Žl 79,8.9.11.13

Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Nepřipomínej nám viny předků,
tvé milosrdenství ať nám pospíchá vstříc,
vždyť jsme tak zbědovaní!

Pomoz nám, Bože, náš spasiteli, pro slávu svého jména,
vysvoboď nás a odpusť nám hříchy pro své jméno.

Ať k tobě přijde vzdychání zajatých,
mocí svého ramene nech naživu odsouzené na smrt.

My však, tvůj lid a ovce tvé pastvy,
budem tě chválit navěky,
po všechna pokolení budem vypravovat o tvé slávě.

Mk 10,32-45

Petr řekl Ježíšovi: Učedníci byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš pospíchal před nimi; byli zaraženi a následovali ho s bázní. Vzal si stranou zase svých Dvanáct a začal jim mluvit o tom, co na něj čeká: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům a budou se mu posmívat a plivat na něj a zbičují a zabijí ho, ale po třech dnech vstane." Tu k němu přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme." Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici." Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!" Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno." Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a na Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."

Komentář: Mk 10,32-45
Služba, při které dovedu být nenápadný… Vzor pro vztahy v rodině, v církvi a ve společnosti. Sám Ježíš je mi vzorem takového postoje!

svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

Žid 10,11-18

Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak (Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť, a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, ‘až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož’. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Ale i Duch Svatý nám to dosvědčuje. Když totiž řekl: ‘Tuto smlouvu sjednám s nimi po těch dnech - praví Pán: svoje zákony jim vložím do srdce a do mysli jim je napíšu’, pak dodává: ‘a na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu.’ Kde však je odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.


Mezizpěv – Žl 110 (109),1.2.3 Odp.: 4b

Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!

Hospodin řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici,
dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám.“

Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:
„Panuj uprostřed svých nepřátel!

Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku:
zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou.“

Mk 14,22-25

Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: „Vezměte. To je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „To je má krev, krev nové smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového plodu budu pít v Božím království.“

Komentář: Mk 14,22-25
Kněz na místě Krista zve k Jeho stolu! Budu prosit, abych s těmi, kdo měli odvahu vzít na sebe toto poslání, dokázal vytvářet pevné společenství.

28. 5.

Sir 44,1.9-13

Chvalme nyní slavné muže, naše otce, podle dob, kdy žili. Někteří (lidé) nezanechali památku po sobě a zmizeli, jako by nežili, byli, jako by se nenarodili, a tak i jejich děti po nich. Ale (naši otcové) jsou proslavení muži, a na jejich spravedlnost se nezapomene. Zůstane u jejich potomstva, na jejich děti (přejde) bohaté dědictví. Jejich potomstvo zůstává věrné přikázáním a kvůli rodičům i jejich děti. Až navěky zůstane jejich potomstvo a jejich sláva nevyhasne.


Mezizpěv – Žl 149,1-2.3-4.5-6a+9b

Hospodin miluje svůj národ.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,
jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých.
Ať se raduje Izrael ze svého tvůrce,
synové Siónu ať jásají nad svým králem.

Ať chválí jeho jméno tancem,
ať mu hrají na buben a na citeru,
neboť Hospodin miluje svůj národ
a pokorné zdobí vítězstvím.

Ať svatí jásají chvalozpěvem,
ať se veselí na svých ložích.
Boží chválu ať mají v hrdlech.
Všem jeho svatým bude to ke cti.

Mk 11,11-25

(Když Ježíš pozdravován zástupy vjel) do Jeruzaléma, vešel do chrámu. Rozhlédl se po všem, a protože už bylo pozdě večer, odešel s Dvanácti do Betánie. Když druhý den vyšli z Betánie, dostal hlad. Zdálky uviděl fikovník, který měl listí. Šel tedy, zdali by na něm něco nalezl. Když k němu přišel, nenalezl nic jiného než listí; nebyl totiž čas fíků. Řekl mu: "Ať z tebe již navěky nikdo nejí ovoce!" Jeho učedníci to slyšeli. Přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět všechny, kteří v chrámě kupovali a prodávali, zpřevracel stoly směnárníkům a lavice prodavačům holubů a nedovolil, aby někdo nesl nějakou věc chrámem. A učil je: "Je přece psáno: `Můj dům ať je domem modlitby pro všechny národy', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě!" Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a usilovali o to, aby ho zahubili. Báli se ho totiž, protože všechen lid byl jeho učením vzrušen. Když nastal večer, odešel (Ježíš s učedníky) z města. Když ráno šli okolo toho fíkovníku, uviděli, že je uschlý až do samých kořenů. Petr si vzpomněl a řekl: "Mistře, podívej se! Ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý!" Ježíš jim na to řekl: "Mějte víru v Boha. Amen, pravím vám: Kdo řekne této hoře: `Zdvihni se a vrhni do moře!', a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít. A kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky."

Komentář: Mk 11,11-25
Už ve chvíli, kdy o něco prosím, vlastně dostávám! Pokud mám na zřeteli záležitost spojenou s Jeho vůlí, mám podíl na Božím tvůrčím působení.

29. 5.

Sir 51,17-28

Bože, budu ti děkovat a chválit tě, budu žehnat jménu Páně. Ještě v mládí před svými cestami jsem v modlitbě zjevně toužil po moudrosti. U bran svatyně jsem za ni prosil, až do svého posledního dne ji budu hledat. Nalévala se jako zrající hrozen, radovalo se pro ni mé srdce. Má noha kráčela přímou cestou, od svého mládí jsem ji hledal. Jen málo jsem naklonil své ucho, a dostal jsem ji, mnoho poučení jsem pro sebe našel. Měl jsem z ní prospěch, a proto poděkuji tomu, kdo mi dal moudrost. Umínil jsem si, že budu jednat moudře, horlivě jsem se snažil o dobro, a nebyl jsem zklamán. O moudrost bojovala má duše a s pečlivostí jsem hleděl zachovat zákon. K výšinám jsem vztáhl své ruce a litoval jsem chyb proti ní. Obrátil jsem k ní svou mysl a našel jsem ji v čistotě. Od začátku jsem s ní získal rozvahu, a proto ji nikdy neopustím.



Mezizpěv – Žl 19,8.9.10.11
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši,
Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.

Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci,
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky,
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata,
sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.

Mk 11,27-33

Ježíš a jeho učedníci přišli znovu do Jeruzaléma. A jak šel chrámem, přistoupili k němu velekněží, učitelé Zákona a starší s otázkou: "Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc, abys to dělal?" Ježíš jim odpověděl: "Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi!"Ale oni mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li `z nebe', namítne: `Proč jste mu tedy neuvěřili?' Máme říci `od lidí'? - to se báli lidu, protože všichni byli přesvědčeni, že Jan byl skutečně prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám."

Komentář: Mk 11,27-33
Mohu obdivovat Kristovu pohotovou reakci. Bez hněvu a dlouhých výkladů, které by si stejně jeho protivníci nevzali k srdci, je přivede do úzkých.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:

TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
https://www.pastorace.cz/kazani

PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
https://www.pastorace.cz/primluvy
na základě nedělních biblických textů:
https://www.pastorace.cz/Kazani/

LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar

VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
https://vojtechkodet.cz/prednasky-a-kazani/videa/uvody-do-nedeli

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz