Zoufalé manželství

Dobrý den, 

dlouho přemýšlím nad tím, jakou radost může mít Bůh z toho, když spolu manželé žijí proto, že slíbili před Bohem něco, čemu zřejmě vůbec nerozuměli.... že si zachovají lásku. Ta je od počátku pryč a zůstal jen boj o trošičku porozumění, laskavosti... je to boj a hodně vysilující, za celou dobu 20ti let jen samé dohady, nedorozumění, omluvy a zase hádky a urážky. Přes všechny snahy se nepodařilo najít pokoj, relativní klid, o lásce už řeč být vůbec nemůže. Jakou může z toho mít Bůh radost? A co když v takovém manželství netrpí jen ti dva, ale i děti? Sama si pamatuju, že jako dítě jsem si přála, aby se moji rodiče rozešli. Bylo tak těžké žít v takové atmosféře. Teď se to jakoby opakuje, připomnělo mi to moje dětství, samozřejmě úplně v jiných souvislostech a z jiných příčin, ale už prostě nemůžu. Tolik probrečených nocí, dní, let.. tolik času, kdy nemohu žít a radovat se ze života, protože mě neustálé konflikty v manželství doslova zabíjejí... o modlitbu se snažím, ke svátostem chodím, snažím se vše plnit, tak, jak by si snad Bůh přál... nic naplat. Prosím Boha už jen o to, abych tady nemusela být dlouho. Proč nedal život někomu jinému, kdo by ho uměl žít líp a radovat se přes všechnu bolest z daru života? Já to nedokážu. Každé nové ráno je zdrojem nové bolesti a slz.

Milá paní v beznaději,

prožíváte opravdu těžký čas. Je dobře, že jste napsala. Těžko se žije ve vztahu bez laskavosti a porozumění, těžko se žije v hádkách a urážkách. Některé věci se nedají vydržet, když nevidíme naději na vylepšení. Je pochopitelné, že po 20ti letech bojů a konfliktů, už žádnou naději nevidíte. Pročítám Vaše psaní a marně se snažím najít konec nitky, odkud by se dala Vaše beznaděj začít rozplétat. Myslím, že Bůh nemůže mít radost, když někdo trpí. Když Ježíš chodil po zemi, uzdravoval, sytil, zachraňoval, probouzel mrtvé k životu, trápení lidí obracel v radost. Věřím, že i pro Vás má nějakou cestu. Cestu k radosti. Svým odhodláním napsat jste udělala první krůček. Správně tušíte, že z odstupu, jinýma očima, by možná bylo vidět kudy dál. Já nevím. Nevím, jestli by tou cestou bylo odejít z manželství, které je jenom zdrojem trápení. Nebo jestli by bylo možno najít cestu k porozumění, soužití bez zraňování, které by mohlo přerůst v pokoj a radost. Nebo jestli je ještě jiná cesta. Ve Vašem dopise nepíšete konkrétněji o konfliktech, které Vás tak ničí, ani o dalších okolnostech, které asi způsobují Vaše těžkosti. Situace bývá složitější, než je možno vypsat do mailového dotazu, lépe by bylo mít možnost si popovídat. Myslím, že by bylo dobře, kdybyste si mohla promluvit s někým z odborníků, kdo by mohl lépe posoudit, co by pro Vás bylo cestou..

Nevím odkud jste a jaké máte možnosti. Určitě byste mohla alespoň zatelefonovat na krizovou linku. V současné době jich funguje hodně. My máme dobré zkušenosti s SOS centrem Diakonie Praha:

SOS centrum , 222 514 040, 777 734 173, 608 004 444,

Internetová poradna

Pomáhají i po telefonu a zdarma. Bůh je mocný, dokáže křísit k životu. Věřím, že dokáže vykřesat radost i pro Váš život. Často pomáhá prostřednictvím jiných lidí, Jeho cestou může být i nechat si pomoct od druhých, třeba i psychologů a lékařů.

Milá paní, moc Vám přeji, abyste našla schůdnou cestu a sílu po ní jít. Svěřuji Vás i Vaši rodinu do velké náruče Boží lásky.

Kategorie otázky: Manželské krize