Úzkost z dospělosti

Dobrý večer, je mi 19. Jsem poslední rok na škole a začala na mě nějak doléhat úzkost, strach z dospělosti. Po celou dobu školy mám brigádu, nemám strach, že bych se nedokázala uživit, postarat se o sebe, nebojím se zodpovědnosti. Vlastně nevím, čeho se přesně bojím a  proč se bojím. Asi mě mrzí to, že už budu mít normální dospělý život, že mi dětství definitivně skončí. Nedokážu se s tím nikomu svěřit. To, že jsem na škole, ve mně vzbuzuje pocit "nevinnosti", prodloužení dětství. Nejspíš se bojím dospět.

Vyrůstala jsem v postojích, že  dospělý život je o tom dřít se: domácnost, rodina, dluhy, skoro žádná zábava, únava, vrásky, kruhy pod očima, žádný čas na sebe; kdo pracuje a užívá si, je nedospělý, nezodpovědný; bez dluhů jsou jen rozmazlenci, co dostali vše  od rodičů nebo ten kdo krade; život je jen o dřině, únavě, o starání se o chlapa, domácnost a děti.... Mít čas na sebe  je luxus, který si může dovolit jen žena, která nahání bohaté chlapy a nechává se vydržovat, nebo je to obraz toho, že kašle na povinnosti a rodinu.  

Vím, že každý má takový život, jaký si ho udělá. Jsou tací, kteří opravdu nemají peníze někam chodit, ale třeba běhání venku je zadarmo. Asi se trochu bojím toho, že skončím jako zadlužená, odpudivá, udřená matka, že mi můj chlap bude jen ze slušnosti říkat, že jsem hezká. Chápu, že za 20-30 let s velkou pravděpodobností budu od života čekat úplně něco jiného, už budu mít děti, budu se těšit na vnoučata, budu mít jiné priority... Nevím, co mi život přinese, ale teď momentálně si neumím představit tak žít. Bojím se přijmout možnost, že takhle budu žít i já.

Dobrý den,
vůbec se nemusíte stydět, je dobře naopak, že jste vyjádřila své obavy, vše, co Vás trápí. Je pravda, že je někdy těžké se svěřit blízkým právě proto, že oni mají jiná očekávání, člověk má starost, že by je zklamal.
Ale různé obavy k životu člověka patří, zvláště když je více citlivý.

Jak píšete, vypadá to, že máte před sebou vzor života docela jasně naplánovaný: po škole práce, převzetí odpovědnosti, dospělý život máte v kategoriích práce, rodina, dluhy, bez zábavy, únava, vrásky, nevyspání, bez času pro sebe.

Kdo kolem Vás šíří (a možná do Vás vkládá) takový vzor života a názory typu, že zábava a čas pro sebe jsou otázkou nedospělosti? Otázkou je, jak se jemu povedl život, proč ono škarohlídství šíří kolem.
Např. dluhy nejsou úplně nezbytnou součástí lidského života, i když je většina lidí dnes má (např. ve formě hypoték apod.). Naopak dluhy jsou něco nenormálního a naši prarodiče se jich ve svém životě báli (a jistě věděli proč, zkušenosti s exekutory měli také).

Vy si přece můžete udělat úplně jiný životní plán. Víte přece, co nechcete. Práce se nebojíte, odpovědnosti také ne. Skvělá výbava pro život, to u mladého člověka v dnešní době není tak časté. Po škole budete hledat práci, jistě nebude jediným měřítkem výše platu. A ne že by to bylo úplně jedno. Důležité také bude, abyste v ní našla potěšení, aby Vás bavila. Navíc v každém životě je třeba, aby v něm panovala harmonie, tedy, aby měl člověk vyváženou práci a odpočinek, měl čas k regeneraci sil apod. K tomu samozřejmě patří i sport a kultura, koníčky...

Základem životní spokojenosti je především spokojený osobní život s dobrými vztahy, včetně základního vztahu s partnerem/manželem a investice do něj (teď nemyslím rozhodně v oblasti ekonomické). Ne že by život člověka neunavoval, ne že by se v něm nestřídaly chvíle radosti a smutku, únavy a síly, ale v tom je umění žít, aby člověk našel bohatství, radost a vyváženost všech stránek života.

Jste na konci studií, možná si např. nedovedete představit, že jednou budete mít dítě. Vypadá to jako velká zátěž. Ale na druhé straně z každého životního daru má člověk zisky, láska k malému človíčkovi, radost z jeho objevování světa, jeho láska, kterou vám dává, vyrovnává všechny nároky, které s sebou rodičovství přináší. A navíc člověk léty zraje. Třeba i na takové miminko čekají rodiče 9 měsíců a v nich se už vztah vytváří, zkušenosti, které člověk v životě získá ho posunují dál.

Život je určitě výzva, a jeho důležité poselství je: Nebojte se! Jedna etapa života končí (školní léta), ale druhá začíná, ale tu předchozí časově ukončenou si nesete v sobě dál. Nedá se říct, že životní etapy se střídají v ostrém zlomu, spíš se prolínají, jsou to přechodové stavy. Takový přechod z jedné etapy do druhé není jednoduchý (nejen Vy máte své obavy), ale je proto možný. Nenechte se odradit okolím, nemusíte ztratit ani onu "nevinnost", jakou charakterizujete období dětství a mládí. Nakonec v období mládí stále ještě jste a delší čas budete.

Dospělost totiž primárně není cestou směrem ke hříchu, zkorumpovanosti apod. To, jestli Váš život bude dobrý, záleží na Vás. Hledejte kolem sebe lidi, kteří žijí jinak, tak jak by se i Vám líbilo, jejich pozitivita bude pro Vás podporou v překonání překážek, které se mohou stavit do cesty a stahovat Vás dolů.

A jak říká Auguste Comte: Co to je velký život? Jsou to sny a touhy mládí, které se dočkaly realizace v dospělosti.
Hodně odvahy a radosti pro Váš život! Přeji, ať se Vám podaří.
 

Kategorie otázky: Hledání smyslu života