Žiji vlastně jakoby sama

Dobrý den,
Po dloluhotrvajícím vztahu s manželem, kdy máme už dospělé děti, prožívám těžké chvíle. Když se ohlížím zpátky, uvědomuji si, že jsem manžela nikdy doopravdy nemilovala, dnes by se asi řeklo, že jsem se vdávala z rozumu. Manžel tvrdí, že mne miluje. Je ale velmi často pracovně mimo domov a intenzivně se věnuje ještě mnoha dalším činnostem. Žiji vlastně jakoby sama. V posledním roce je tak zaneprázdněn, že spolu už skoro ani nemluvíme, není čas. Cítím obrovskou prázdnotu.
...
Celé manželství mě také provázely problémy v intimním životě. Možná je to moje vina, muž mě nikdy nepřitahoval, a tak jsem se snažila brát sex jako nutné zlo.
...
Nyní však prožívám obrovskou tíhu. Po krátkém vztahu jsem byla muži nevěrná. Zjistila jsem, že sex může být krásný. Je to hrozné, že? Ještě mnohem strašnější ale je, že se cítím po právu vinna, mám velké výčitky svědomí a lituji toho. Zpět to ale už vzít nejde. Nechci manžela opustit. Přemýšlím ale, jestli bych neměla odejít. Nejde mi tu o mě, ale o něho. Co mám dělat? Jak s ním mohu dál žít?
...

Prožila jste něco velice velice osobního, mimořádného. Možná jste získala tímto prožitkem jiné úhly pohledu na určité věci, možná též potřebný nadhled na své vlastní partnerské soužití. Myslím si, že podstatné a nesmírně důležité je v tomto Vašem případě Vaše osobní rozhodnutí svého muže neopustit. Dáváte přednost rodině, ctíte rodinné soužití, péči o děti, svého muže.

Z Vašeho dopisu vyplývá, že Váš muž se věnuje aktivitám všeho druhu a Vy poskytujete rodinné zázemí a vlídnou péči. Otázkou je, zda Vám to takto vyhovuje a zda by nebyla prospěšná nějaká změna v těchto aktivitách či jejich vzájemné propojení. Záleží čistě na Vás, jak si svůj volný čas zorganizujete tak, aby Vám to bylo ku prospěchu, jaké koníčky budete pěstovat, záliby, společenství, kulturu, cestování, vztahy s přáteli apod.

Píšete o nedostatku času ke společným aktivitám s mužem, rodinou, což má, jak sama cítíte, velice neblahý dopad na Vaše společné soužití. Chybí Vám jeho zájem a možná je to i oboustranný pocit. Jistě to má nějaké podstatné důvody. O své nespokojenosti je však třeba spolu aktivně hovořit. Váš muž třeba ani neví, jak mu scházíte a jak je doma potřebný a jestliže se to nedozví, budete se stále více odcizovat a osamělost pak přinese své neblahé plody. Možná by bylo dobré mu dát zřetelně najevo, že máte také jako manželka nárok na jeho čas, který tráví tak často aktivitami mimo rámec manželství apod. Bylo by dobré si také položit otázku, proč tomu tak je.

Manželství mívá jistě zcela běžně období krize, dlouhodobé spolužití dvou lidí přináší samozřejmě plno úskalí, ale naděje, že krize pomine, zůstává vždy otevřená. Je však rozumné počítat s tím, že to bude stát i dosti vlastního úsilí a energie, houževnatosti a trpělivosti. Manželství je především o komunikaci, o schopnosti komunikace. Na tuto podstatnou složku úspěšného soužití je třeba si vždycky najít čas, a jestliže se čas nenajde a stále se dává přednost věcem jiným, hrozí pak samozřejmě a docela oprávněně ztráta jednoho z partnerů. Jestliže vzájemná komunikace není, vztahy skomírají. Partnerské soužití je třeba aktivně pěstovat, věnovat mu čas, rozvíjet ho. Jestliže cítíte neposkojenost a touhu některé věci změnit, o svých představách se svým mužem pohovořte a domluvte se na společných aktivitách, které Vás oba těší a partnerské soužití posílí. Doporučuji Vám také konzultaci v některé rodinné poradně, kde je možno si o problémech důvěrně pohovořit.

Kategorie otázky: Manželské krize