Žehnání si navzájem - v rodině, společenství

Dobrý den,
poslední dva roky jsme si začali v našem společenství navzájem žehnat. Až teď mě napadlo se začít zajímat o to, co k tomu říká církev. Pochopil jsem, že katolická církev má požehnání sepsána v Benedikcionálu, pár dostupných požehnání je online, na zbytek si asi budu muset koupit celou knihu? 

První věc, které ne úplně rozumím, je, že některé požehnání může dělat pouze kněz a některé i laik (třeba poutníkům může žehnat jenom kněz a nebo jáhen). Nenašel jsem ale vysvětlení proč?

Druhá moje otázka je, proč jsou některá gesta u požehnání rozdílná u kněze a laika. Třeba kněz a jáhen pronáší požehnání s rozpjatýma rukama; žehná-li laik, má přitom ruce sepjaté", nebo laik nemůže žehnat znamením velkého kříže, ale může "pouze" dávat křížky na čelo. Zase nerozumím proč? Nejde náhodou jen o gesta - přijde mi to jako slovíčkaření.

Třetí a asi nejdůležitější věc - je vlastně v pořádku, pokud si ve společenství navzájem žehnáme vlastními slovy bez formulí z Benedikcionálu? A  neřešíme,  jak přitom máme natažené nebo sepjaté ruce?


Děkuji za vysvětlení.

Milý... 

rozumím, že Vám připadají všechna nařízení ohledně žehnání příliš složitá. Je to skutečně příliš detailně propracované. Až by mohla všechna ta nařízení a doporučení člověka zmást a zastínit krásu a podstatu žehnání…

K Vaší "třetí a asi nejdůležitější otázce" mohu odpovědět jednoznačně ANO. Nebojte se žehnat! Vzájemné žehnání, které ve společenství děláte, je velmi důležité. Člověk totiž mnohem snadněji o něco prosí, než děkuje a žehná. A právě dobrořečení a žehnání otevírá člověka uzdravení a vnitřnímu pokoji. Při žehnání působí účinně a neodvolatelně Bůh a ne jen já se svojí malou lidskou silou. Když žehná člověk, žehná tedy vlastně Bůh a to je velká věc. Při žehnání se neopíráme jen o svoji dobrou vůli, ale také o Boží sílu.

Přestože nemá smysl cítit se svázaný předpisy, je dobře znát podstatu věci. Jak píšete, jsou žehnání rezervovaná jáhnům, kněžím a biskupům: jsou to zejména žehnání, která jsou součástí mše svaté nebo liturgických obřadů (např.: žehnání ratolestí na květnou neděli, žehnání ohně a velikonoční svíce na Bílou sobotu, společné žehnání adventních věnců na první adventní neděli (doma si samozřejmě můžete věnec požehnat v kruhu rodiny sám a je to krásné gesto), žehnání popelce atd. Vymezení kompetencí vyjadřuje určitou posvátnost úkonu. Podle důležitosti jsou tedy některá žehnání rezervována jáhnům, jiná kněžím, jiná biskupům. Liturgie se snaží postupovat rozumně, tak, aby z toho každý měl co největší užitek.
 

Při žehnání je zde Boží neodvolatelné slovo, které působí, co říká

A ještě pár slov k samotnému požehnání:
V českém překladu Jeruzalémské bible (překlad Písma, který vytvořila jeruzalémská dominikánská škola) je napsáno v poznámce u Gn 14,19, že požehnání je účinné a neodvolatelné slovo, jež předává účinek, který je v něm vyjádřen, protože i když je pronese člověk, žehná vlastně Bůh. A o kousek dál se píše, že člověk může naopak také ´žehnat´ (dobrořečit) Bohu. V takové chvíli si člověk přeje, aby se Boží vlastnosti utvrdily a rozšířily. Jsou zde dvě věci. Za prvé je zde Bůh jako hlavní aktér. Při žehnání je zde jeho neodvolatelné slovo, které působí, co říká.

S trochou humoru mohu říci, že žehnám-li na dálku člověku, který mne právě rozčílil, může mi to přinést velký pokoj, protože zde působí účinně a neodvolatelně Bůh a ne jen já se svojí malou lidskou silou. Jak je uvedeno výše: Když žehná člověk, žehná tedy vlastně Bůh a to je velká věc. Při žehnání se tedy neopírám nejen o svoji dobrou vůli, ale také o Boží sílu. Za druhé je zde člověk, který žehná. Jako žehnající lidé si přejeme, aby se Boží láska utvrdila a rozšířila v životech lidí, kterým žehnáme, při používání předmětů, které žehnáme (žehnání jídla…).

Pokud máte zájem se více zabývat podstatou požehnání, doporučuji Vám projít si v jeruzalémské bibli odkaz Gn 14,19 o požehnání, které pronesl nad Abrahamem Melchizedech, tato poznámka Vás odkáže na nová důležitá místa.

Dále také doporučujeme knihu Baudouin Ardillier: Přímluvná modlitba prakticky z nakl. Doron, 2024.

Církev postupně vytvořila množství předpisů, které nás mohou dnes občas až mást a odvést nás nakonec od podstaty a krásy úkonu, který chceme udělat. Asi se shodneme, že církev to takto nezamýšlela, ale prostě to tak je. Je proto třeba stále znovu hledat vnitřní smysl a podstatu jednotlivých úkonů. Zamýšlet se také nad svými otázkami za pomoci evangelií a Písma, kde nacházíme jistý zdroj a bohatou zkušenost víry dlouhých staletí, ze které můžeme čerpat.

K tématu můžete také využít textů z našeho webu s klíčovým slovem žehnání, požehnání

S přáním Božího požehnání Vám i Vašim blízkým!

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Modlitba, Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost