Jsem vdaná a zamilovala jsem se.

Dobrý den,

chtěla bych se na Vás obrátit s osobní otázkou týkající se mého života.
Řeším vážnou životní situaci a budu ráda za Váš názor a pohled na tuto záležitost.

Jsem křesťansky založená žena, víra je v mém životě důležitá, snažím se žít podle desatera a vést aktivní duchovní život. Jsem již pár let vdaná, můj manžel je také věřící (i když svým způsobem), děti zatím nemáme. Mám však pocit, že s manželem máme trošku jiné priority, než jsem si dříve myslela. Manžel velmi pracuje, práci věnuje spoustu času a úsilí, rád cestuje, velmi důležití jsou pro něj jeho přátele, se kterými tráví také hodně času. Víte, já bych ráda měla rodinu a věnovala se také kromě svého povolání i těmto záležitostem, ale mám pocit, že jsem v našem manželství hodně sama. Věci, které se týkají domácnosti řeším já, trochu se bojím, že děti budu také vychovávat jen já, protože manžel bude stále jen pryč nebo bude řešit jiné (pro něj důležitější) záležitosti. Já chápu, že do jisté míry je muž ten, který má živit rodinu a starat se o tyto věci, ale zdá se mi, že tato míra už je za hranicí. Jeho vztah k víře je také trošku jiný než ten můj, uznává křesťanské hodnoty, avšak nepotřebuje tak často navštěvovat mši nebo sledovat duchovní videa, má totiž velmi široký okruh zájmů a toto není aktuálně tak důležité.  

Do těchto mých úvah, které mám již delší čas, přišla jedna závažná věc. Před pár měsíci jsem poznala jednoho svobodného muže a zamilovali jsme se do sebe. Oba dva si myslíme, že jsme našli spřízněnou duši a to, co u manžela postrádám jsem u něj nalezla, tedy klid, pokoj, víru a stejné životní směrování. Také se objevuje spoustu náhod, které do sebe jakoby záhadně zapadají. Víte, jsem z toho zmatená, najednou nevím, jak to vyřešit. Snažím se omezit kontakt s tímto mužem a žít dál, ale zároveň vím, že to, co mi dává on je to co v životě potřebuji, ale dala jsem manželovi slib, který platí. Třeba to chce jen dát manželovi více času... Bavila jsem se s manželem o naší budoucnosti, a také si přeje rodinu, snaží se mi věnovat teď trochu více pozornosti, ale přesto cítím, že je myšlenkami stále jakoby někde jinde... Také chápu, že v životě člověka přichází spoustu zkoušek, které by měl zvládnout... Snažím se, říkat si, že jiní muži chodí na světě pro někoho jiného.. Velmi se za to modlím a snažím se to odevzdávat Bohu a přijímat, to co přichází. Avšak jak rozpoznat co je skutečně Boží plán? Můžu se Vás, prosím, zeptat, co byste mi poradili do této situace?

Děkuji Vám za ochotu.
Přeji vše dobré do dalších dní, Bůh Vám žehnej.

Milá...
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na linku víry obracíte. Ve svém psaní popisujete opravdu závažnou životní situaci. Každé rozhodování, každá volba s sebou přináší těžkosti, vždy člověk něco ztrácí a něco získává. Co je lepší? Budu litovat? Těžko říct. Děláte dobře, že situaci hodně zvažujete, že se ptáte a hlavně, že se modlíte. Nemohu Vám dát jednoznačnou radu, situace není jednoznačná, navíc z ní znám jenom kousíček. Rozhodnutí bude na Vás. Píšete na linku víry, tak možná tušíte, jakým směrem se budou moje doporučení ubírat. Čím déle nad Vaším psaním přemýšlím, tím víc se kloním k názoru, že byste Vašemu manželství měla dát ještě šanci. Kromě víry mě možná ještě víc ovlivňuje životní zkušenost. Už jsem toho hodně zažila a kolem sebe viděla. Napadají mě obecné myšlenky nebo spíš výkřiky. Sama zvažte, nakolik se hodí na Vaši situaci.

Život není jednoduchý. Patří k němu i složitější období, můžeme jim říkat krize. Krize jsou šance ke změně. Mohou vést ke ztroskotání, mohou nás naopak dovést na vyšší úroveň. Jednou z krizí je nejistota. Lépe než nechat věci „vyhnít“, je odvážit se k aktivitě. Ale k jaké? Pán Bůh nemá pro náš život svůj konkrétní plán. Dává nám svobodu a na námi zvolené cestě nás doprovází. Myslím, že zvláštním způsobem žehná věrnosti. Neřekla bych, že Bůh nás zkouší, jestli obstojíme. Těžkosti vidím spíš jako příležitosti poporůst v lásce.

Cítíte se v manželství sama, vnímáte, že se vaše představy o rodinném životě s manželem rozcházejí. Děláte dobře, že se o svých pocitech s manželem bavíte. Asi jste spolu před svatbou probírali svá přání a očekávání od společného života. Je dobré se k tomu čas od času vracet. Okolnosti se mění, a tak se můžou měnit i naše potřeby a touhy. Je krásné, že je manžel ochoten se Vámi o tom bavit, a dokonce to vzít vážně a věnovat Vám víc pozornosti. Když ho za to oceníte, třeba Vám vyjde vstříc i v dalších věcech.

Muži opravdu mají jiný vztah k rodině i duchovním věcem. Ale nemusí to být nezájmem, často nevědí a nedomyslí. Jak píšete, myšlenkami je stále jakoby někde jinde... Když dostanou jednoznačný návod, rádi udělají ženě radost, třeba i péčí o něco v domácnosti. Moc nefunguje kritika, peskování ani slzy. Ale pro upravenou, krásnou ženu, která muže obdivuje, by snesl modré z nebe, splnil přání. Možná i Váš muž má nějaká přání a představy, o kterých nemluví. Třeba abyste s ním víc cestovala nebo se přátelila s jeho přáteli, sdílela zájem… může se stát, že člověk najde zalíbení v něčem, co by ho dřív ani nenapadlo. Manželství je pevnější, když nás spojuje i něco navíc než společné bydlení a péče o domácnost.

Milá..., rozvod je vždycky neštěstí, nechává po sobě ránu napořád. Neexistuje ideální člověk, v každém vztahu je potřeba něco přijmout, vydržet a něčeho se vzdát, něco obětovat. To jen v zamilovanosti vše vypadá ideálně. Děláte dobře, že se snažíte omezit kontakt s přítelem. Jsme lidé slabí. Člověk vidí to, co chce vidět. Platí to i o náhodách, které do sebe jakoby záhadně zapadají. Papež František říká, že ďábel tolik útočí na rodiny, protože v rodinách se nejvíc žije láska, kterou on nesnáší. Ten Zlý moc dobře ví, kde máme svou slabou stránku. Svůj život máme ve svých rukou. Láska je dávání.

Milá ..., připojuji se k vašim modlitbám. Ať Vám Pán ukáže, jak žít lásku, která proměňuje. Ať Vám ukáže cestu, která dovede Vaše srdce k pokoji a radosti z lásky.

Kategorie otázky: Manželské krize