Vztahy s původní rodinou. Kde jsou hranice?

Dobrý den,
můj vztah s partnerem nebyl bohužel nikdy širší rodinou brán vstřícně, i když jsme si vzájemně rozuměli, měli se rádi a plánovali již delší dobu společný život. Zázrakem se mi podařilo dostat vysněné místo mimo domov, takže jsme to s partnerem vyhodnotili po několikaleté známosti jako impuls ke svatbě a odejití z domova. Nyní žijeme v nedalekém městě.

Zlom byl ale pro moji rodinu příliš veliký. Neustálé telefonáty a informování o všem, co děláme, mě vyčerpávají. Vnímáme, že bychom rádi budovali naše manželství tak, abychom se vzájemně činili šťastnými a byli blízko Bohu.  Po telefonátech se ale trápím, zbytečně řeším poznámky na naši adresu, nedělá mi to prostě dobře.

Občas zajedeme na návštěvu, napíšeme si k svátku, narozeninám, řešíme, pokud někdo aktuálně potřebuje nějakou pomoc. Ale časté telefonáty nemohu stále brát, kolikrát to nezvednu a nemám sílu ani chuť volat zpět. Oni to však nechápou, ověřují si, proč nemám čas zavolat.

Jsem z toho dost špatná. Mám výčitky, že jsem hrozná, líná, zanedbávám je, křivdím jim. Když jsem se ale se svými pocity svěřila manželovi, bohužel mi řekl, že to tak vyhroceně nevnímá, že to moc řeším.

Jak to má být? Jsou mé výčitky svědomí na místě nebo je pravda, že se rodině člověk po svatbě už nemusí tak věnovat a o všem ji informovat. Jak má vlastně fungovat správné manželství, jak mají být manželé připoutaní ke své původní rodině?

Dobrý den,

Je krásné, že hledáte, jak má vlastně manželství vypadat. Kde to můžete zjistit? Pokud ve svém životě počítáte s Bohem, "světlem pro vaše nohy může být Jeho slovo" (podle Žalmu 119,105). Myslím si, že Boží slovo ukazuje, jaký je vztah nové a původní rodiny. V knize Genesis říká : ... "proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem"... Gen 2,24. Říká to muži, protože u ženy se předpokládalo, že svoji rodinu opustí a bude svého muže následovat. "Opustit" neznamená zavrhnout svoji původní rodinu, přerušit veškeré kontakty, nepomoci, pokud je to možné…..ale znamená to vnitřně se oddělit, odpoutat... aby mohla vzniknout rodina nová.

Dokonce se mladým manželům, kteří chtějí bydlet ve společném více generačním domě s rodiči, doporučuje, aby alespoň na rok odešli bydlet sami. Právě proto, aby oddělení, odpoutání mohlo nastat a mladí manželé se mohli sžívat bez negativních zásahů původních rodin. Každá rodina je trochu jiná a jiné věci jsou považované za „normální“. Stejně tak se liší i Vaše původní rodina od rodiny Vašeho manžela. Pro budování nové rodiny je důležité, abyste si společně sedli a popovídali si o tom, jak to ve Vašich původních rodinách chodilo. Jak se choval muž k ženě, jak se komunikovalo, jaký byl vztah k penězům, k práci, k odpočinku, jaké kdo měl zájmy a koníčky, jak se prožívala neděle, dovolené, jak se řešily konflikty a odlišné názory… prostě proberte všechna témata, která Vás napadnou. A pak si zkuste říci: A jak to tedy bude v naší nové rodině? Někde možná přeberete model manželovy rodiny, někde to bude podle toho, jak se žilo u Vás doma. Někde to bude kompromis a někde možná úplně nové řešení. Je důležité, abyste se pro to rozhodli (pod vedením Ducha Svatého) Vy dva. To Vám nemůže určit nikdo jiný. Pokud si věci nevyjasníte, může se stát, že místo spolupráce a vytváření pokojného a bezpečného domova pro sebe a pro děti, budete soupeřit, přetahovat se, bojovat…

„Stanou se jedním tělem‘‘ je také řečeno v knize Genesis. To neznamená jen splynutí tělesné, ale propojení celé osoby. A tam patří také psychická a duchovní rovina. A k té psychické právě patří sdílení – otevírání svého srdce, pocitů, prožitků a sdělování tomu druhému. Když mě něco trápí (nebo těší) ve vztazích s lidmi, v práci, ve volném čase, je přirozené, že se chci o to podělit se svým nejbližším člověkem – s manželem. Někdy s ním potřebuju sdílet radost, kterou prožívám, někdy bolest, obavy, naštvanost, strach, neporozumění… Někdy se chci jen podělit, jindy potřebuju radu nebo pomoc, útěchu nebo porozumění, podporu… Někdy potřebuju modlitbu. A to už se dostáváme do duchovní roviny. I tam se máme stávat „jedním tělem“. A k tomu patří nejen společná návštěva kostela, ale i společná modlitba, žehnání, vzájemná přímluvná modlitba, meditace nad Božím Slovem…..

Pokud si na křesťanských webových stránkách zadáte „manželství a rodina“ určitě najdete mnoho dalších odkazů, rad i informací na toto téma. Také se můžete přihlásit na nějaká duchovní cvičení pro manžele (např. Manželská setkání,  Setkání Kána  …) Tam můžete hledat nejen spolu a s Bohem, ale také s ostatními manželskými páry. 

Nebojte se! Je dobře, že jste odešli z rodného města a máte možnost začít s manželem sami. Je to dobrý začátek. A nenechte si příliš zasahovat do své nové rodiny. Můžete je vyslechnout, ale odpovědnost za svoji novou rodinu má Váš manžel a Vy. A kolik toho sdělíte své mamince a dalším je jen a jen na Vás. Není to žádná Vaše povinnost. I vůči rodičům – Vaše poslušnost skončila tím, že jste dospěla a vytvořila novou rodinu. Máte rodiče milovat a chovat se k nim s úctou. To ale neznamená povinně podávat hlášení o svém životě. Patří k velké moudrosti rodičů, propustit svoje děti do života a zůstat s otevřenou náručí k dispozici. Nabízet, ale nevnucovat. 

Kéž Hospodin požehná Vašemu manželství i práci. Kéž Vás naplní radostí a nadějí pro hledání jedinečnosti Vaší nové rodiny.

Pokoj Vám.
 

Kategorie otázky: Láska v manželství, Vztahy dětí k rodičům