Vztah s rozvedeným

Dobrý den,

Nedávno jsem poznala muže, se kterým si rozumím a ke kterému něco cítím a on ke mně též. Bohužel jsem se od něj dozvěděla, že je rozvedený. Nemá děti, manželství trvalo jen pár měsíců a pokračovat ve vztahu si nepřál on. Vím, že je ještě moc brzo na úvahy o manželství, ale nechtěla bych plýtvat jeho a svým časem a vstupovat do vztahu, o kterém bych od počátku věděla, že nemá budoucnost.

Nedokážu se rozhodnout, jestli v seznamování pokračovat. Mám pocit, že ten muž je dobrý, zodpovědný člověk, že sdílíme společné hodnoty a názory na život, že jsme ve většině věcí na stejné vlně a zatím jsem od něj neslyšela nic, co by mě nějakým způsobem zneklidnilo. I o své minulosti mluví velmi zodpovědným způsobem, mluví o ní jako o životní lekci, ze které se toho mnoho naučil a která ho donutila na sobě pracovat a zamyslet se nad svými chybami. Naši známost bere vážně, ale netlačí na mě. Připadá mi jako zrovna ten typ člověka, se kterým bych si přála mít vážný vztah, zatím jsem z žádného muže neměla takový hluboký pocit, že mu můžu věřit a důvěřovat. Upřímně řečeno jsem také nikdy nepotkala muže, se kterým bych si tolik rozuměla. Přesto jsem z jeho minulosti velmi nesvá. Bojím se, že ještě nedokážu odhadnout, jaký vliv by mohla mít na náš vztah a případné manželství, zda by přesto mohlo být plnohodnotné, krásné a dobré v Božích očích. Chtěla bych si tuto otázku pro sebe zodpovědět co nejdřív, předtím, než se náš vztah stane vážným.

Chtěla bych Vás poprosit o pár rad nebo bodů k zamyšlení, jak k takovému vztahu přistupovat, čeho si všímat a nad čím se zamyslet při rozhodnutí, jestli do toho jít. Jsem ještě docela mladá a moje vztahové zkušenosti jsou nevelké a proto bych ocenila jakoukoliv radu.

Děkuji.

Milá A.,

ptáte se, jestli vstoupit do vážného vztahu s rozvedeným mužem. Rozumím Vašim obavám. Když jsem byla mladá, bylo pro mě také nepředstavitelné, že bych si vzala rozvedeného. Teď si myslím, že jsou pro spokojené manželství důležitější jiné charakteristiky.

Láska je vždycky riskantní, vztah není smlouva se zárukou, láska je dar druhému. Zamilovanost je síla, která nám pomáhá jisté riziko podstoupit. Láska také znamená, přijmout druhého se vším, co k němu patří: vzhledem, povahou, schopnostmi i neschopnostmi, příbuznými, kamarády, koníčky a mnoho a mnoho dalšího. To pozitivní přijímáme rádi, s tím negativním musíme zvážit, jestli to uneseme. Jste moudrá, když se o to snažíte, když k zamilovanosti berete na pomoc i rozum. Vy jako hlavní otázku uvádíte partnerovu minulost – rozvod. Nezmiňujete jeho příčiny, které jsou  jistě pro Vaše rozhodování podstatné a hodné pozornosti. Vše ostatní, co o potenciálním partnerovi píšete, ale zní moc krásně. Napadá mě, jestli by nebylo možné ten rozvod vidět také trochu pozitivně. Trápilo by Vás podobně, kdyby muž měl za sebou třeba několik vztahů, ale bez rozvodu? Není svatba znamením, že do vztahu šel zodpovědně a naplno? V dnešní době je běžnější žít podle hesla „nevaž se – odvaž se a užij si!“ Zmiňujete, že o své minulosti je ochoten s Vámi mluvit, to je dobře. Nemělo by být mezi vámi žádné tabu, i když není dobré zabíhat do příliš velkých podrobností. Ty by mohly pro Vás být zbytečně zraňující. I to, že o rozvodu mluví jako o životní lekci, ze které se toho mnoho naučil a která ho donutila na sobě pracovat a zamyslet se nad svými chybami, by pro Vás mohlo být pozitivní.

Ve mně zůstává jako hlavní otázka: je to opravdu všechno tak, jak to muž říká? To se nedá ověřit žádným rozumováním ani diskusí.

Milá A., myslím, že byste k Vašemu vztahu mohla přistupovat tak, jako ke každému jinému vztahu. Poznávat partnera, jeho rodinu, kamarády, hledat, co máte společného, co vás baví dělat společně, v čem se doplňujete, mluvit s ním i o všech svých obavách, brát ho mezi své přátele, na společné akce…Že je muž opravdu zodpovědný, spolehlivý, že je mu možné věřit, se nepozná na první pohled a z krásných řečí. Prověří to až různé události, zátěžové okamžiky. Nemyslím, že byste mu měla záměrně vymýšlet či připravovat nějaké zkoušky. Spíš mít oči otevřené, jak se chová v obyčejných věcech a k lidem kolem sebe, ke svým rodičům, známým, hlavně k Vám. Říká se, že kdo je věrný v maličkostech, bude věrný i ve velkém. Kdo se snaží druhé spíš ošidit, využít, pro sebe hledá jen výhody a výmluvy, tomu není možno krásné řeči o vyrovnání se s minulostí věřit. S takovým člověkem byste asi nechtěla žít, ani kdyby rozvedený nebyl.

Milá A., nikdo není ideální. Soužití s každým člověkem je někdy a v něčem obtížnější. Teď po více než třicetiletém manželství, kdybych měla říct, co považuji na partnerovi za nejdůležitější, bylo by to, že se na něj mohu spolehnout, že mu záleží na tom, abych byla spokojená, že když je potřeba, dokáže se omezit a něco vydržet a podobně. Tím chci říct, že z hlediska společného života, se mi ta minulost už nezdá tak důležitá. Dnes mě rozčilují úplně jiné věci, třeba že odmítá používat myčku na nádobí a nezavírá skříně :-)

Rozvod Vašeho partnera  může bohužel znamenat trvalou překážku k uzavření platného sňatku podle církevního práva a doživotní nemožnost přistupovat ke svátostem. Proto doporučuji obrátit se předem na církevní soud s žádostí o posouzení platnosti prvního svazku.  Pro člověka je jistě důležité, aby jeho manželství mohlo být plnohodnotné, krásné a dobré nejen v Božích očích, ale i v očích své církve i svých blízkých, a proto vnímám, že rozhodování není lehké. Můžeme si však být jistí, že v Božích očích je každý člověk – i rozvedený – plnohodnotný a každá láska plnohodnotná, krásná a dobrá. Je hodně znovu sezdaných manželských párů nesoucích s sebou tíhu své minulosti, kterou nemohou vzít zpět. Přesto si dovoluji říct, že tvoří krásné a plnohodnotné vztahy.

Milá A., věřím, že si o svém rozhodování povídáte s Bohem a necháváte se jím vést. Věřím, že On Vás vede a pomáhá, kde potřebujete. Přidávám se k Vašim modlitbám. Moc Vám přeji, abyste našla pokoj v srdci i životní lásku.

Kategorie otázky: Církevní sňatek, komplikace, Láska v partnerství, příprava na manželství