Vztah s nevěřícím klukem

Dobrý den,
studuji na VŠ a rok chodím s nevěřícím klukem.  Je to vztah o kterém jsem vždycky snila. Chová se ke mně tak hezky, je mi oporou, když procházím těžkostmi.  Jsem s ním moc šťastná.  Myslela  jsem na něj už dřív a prosila  Boha, aby to vyšlo. Během roku jsem se ale jen párkrát zmínila o tom, že jsem věřící nebo že jdu do kostela, a jeho reakce na to je vlastně žádná - mlčí. Bojím se jakkoliv mluvit o víře v našem vztahu, vlastně ani nevím, jak se o tom mám bavit s člověkem, co není věřící.  Jsem k víře vedená odmalička a nechci jí ztratit, jsem přesvědčená o tom, že Bůh existuje, protože mi už tolikrát pomohl a vím, že i své děti bych jednou chtěla vychovávat ve víře... mám ale pocit, že tento člověk ke mně patří.  Snažím se modlit a prosit Boha o pomoc, hrozně bych si přála aby to byl ten pravý, miluji ho takového jaký je, je to člověk, kterého jsem si tak moc přála a je to poprvé v mém životě. Jenže bojím se budoucnosti. Nechci, aby nás víra rozdělila, když vše ostatní funguje. Můj život je teď veselejší, cítím se šťastná, ale tohle mi chybí a nechci se víry vzdát, nevím jak naladit ve vztahu na tu "vlnu" o víře, ale vím že teď jsem šťastnější než když jsem byla sama a s vírou...

Milá ….,
je krásné, že se Ti splnil sen, že jsi potkala kluka, se kterým Ti je hezky, který je na Tebe milý a se kterým bys jednou chtěla žít. Je moc dobře, že do té jediné oblasti, která Ti dělá starost, zveš na pomoc Pána Boha. V tom vydrž. Ptej se ho na konkrétní věci, pros Ducha svatého o vhodná slova a moudrost, jak svému milému svou víru představit.
Moc dobře rozumím tomu, že toužíš, aby Vás víra nerozdělovala, abys ji mohla se svým klukem sdílet, abyste mohli svoje děti vychovávat společně v jednotě. Sama víš, že někoho obrátit na víru není snadné. Víra je Boží dar, víru je nutné ve svobodě přijmout, jakýkoliv náznak nátlaku nebo nešetrnosti z naší strany vede naopak k odmítání. Proto není divu, že máš obavy.

Mluvit s někým o víře je těžké. Možná snazší, ale také moc potřebné, je o víře svědčit svým životem. Žít svoji víru opravdově, se všemi důsledky. To že jsi hodná, pravdivá a nepodvádíš, se Tvému chlapci určitě na Tobě líbí. Ale třeba že nebudeš vynechávat mši svatou kvůli tomu, že se zrovna nabízí nějaký jiný lákavá společný program, je už potřeba vysvětlovat. Na to je dobře mít sama pro sebe rozmyšlené, proč do kostela chodíš, čemu věříš, kým je pro Tebe Bůh, jaký je a jaký není, co Ti víra dává, jaký vidíš smysl v životě s Bohem, co je pro Tebe ve víře důležité, co je pro Tebe v životě důležité… Možná nebudeš odpovědi vědět hned, člověk těžko hledá slova. Na takové otázky člověk hledá odpovědi vlastně celý život.

Je dobré vědět, jak si na podobné otázky odpovídá partner. Přemýšlí o tom? Co by chtěl v životě dokázat? Jaký on má  smysl života? Jak chce žít, podle čeho se v životě řídí, co je pro něj důležité, čemu on věří, na co spoléhá? Také kde hledá sílu a pomoc, když se nedaří?

Určitě cítíš, že s hlubšími otázkami se musí opatrně, čekat na vhodnou příležitost, moc nenaléhat, nechat druhému svobodu. Respektovat, že možná odpovědi ještě nemá, tak raději mlčí. Otevřít druhému své srdce do hloubky, i s touhami, radostmi, obavami, je těžké. Většinou to stojí hodně odvahy a je k tomu potřeba být si jistý, že ten druhý mě má opravdu rád, že mu na mě záleží, že ho zajímají moje názory, že se mi nevysměje. Když se to podaří, je pak vztah krásnější, bohatší i šťastnější.

Přitom nemusí jít přímo o hovory o víře, ale třeba o knížce, o filmu, obraze, přírodě, stvoření, ale i smrti, neštěstí a bolesti. Co se mi líbí, co mě na tom zaujalo, inspirovalo, proč, čeho se naopak bojím? Přes tyto otázky je možné se k tématu Boha nenásilně dostat.

Ještě mě napadla jedna cesta, jak svému milému křesťanský svět představit. Máš nějaké věřící kamarády? Máte společné akce? Výlety, brigády, pobyty? Mohla bys ho někam vzít s sebou?

Milá …, vážím si toho, že je pro Tebe víra důležitá a nechceš o ni přijít. Bůh je opravdu světlem pro náš život. Bohužel není snadno viditelné. Není špatně chodit s nevěřícím klukem. Jsou rodiny, kde se manželé ve víře neshodnou, ale při tom jsou spolu šťastní a je to i naopak, jsou rodiny tzv. věřící a vztah tam „neklape“. To, co je spojuje, musí být silnější než rozdíly. Musí spolu hodně mluvit, aby dobře poznali svět toho druhého. Nejen v co věří, ale vyřešit i spoustu praktických otázek. Jak rozdělit čas mezi zbožné aktivity a rodinu, jak slavit svátky, jak vychovávat děti, jaké morální principy dodržovat, co finančně podporovat… Aby partner nebral Pána Boha jako svého konkurenta nebo něco nedůležitého, ale jako někoho, díky komu Ty budeš lepší manželka.

A je potřeba abys již dnes věděla, že pokud jdeš do vztahu s nevěřícím člověkem, že jeho priority a životní opory jsou a budou jiné než tvoje. Což může být jistě obohacením. Ale v mnohých vztazích je to nakonec i zdrojem velkého trápení (pro oba!). Zvláště se to projevuje v těžkých chvílích, trápeních a souženích, které přicházejí na každého člověka a do každého vztahu. A to, co by Vás mohlo a mělo oba podepřít, se nakonec stává tím, co vás ve chvílích krize rozděluje a rozmnožuje trápení…Týká se to nejen víry, ale i nějakých zásadních rozdílů národnostních, kulturních, zvykových, rozdílů v přístupu k trávení volného času (tramp X návštěvnice diskoték) atd…

Toto vše probrat a promyslet je teď Váš společný úkol. Abyste se s tím, jak roste Váš vzájemný vztah, učili mluvit spolu i o hlubších a hlubších rovinách svého srdce.

Ať Vám Pán na cestu dává své světlo.

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Vztah s nevěřícím