Vzala jsem si nevěřícího muže

Dobrý den,
ráda bych se na Vás obrátila s prosbou o radu. Uvěřila jsem až  v dospělosti, víra je pro mě zásadní věc, snažím se čerpat z Bible, svátostí…

Manžel je nevěřící, ke svatbě v kostele a křtu našich dětí se ale nechal přemluvit.  Snažím se našim dětem víru zprostředkovat, vodím je do kostela, na dětskou mši, náboženství, modlím se s nimi. Manžel se někdy přidá a je to hezké, ale jindy řekne, že jsou to bláboly, proč raději nezůstanu s rodinou v neděli doma. Moc mě to zraňuje, doma mi s křesťanskou výchovou nikdo nepomůže. Nemůžu se opřít ani o muže, ani o rodinu a bohužel ani o kmotry dětí, které jsem zvolila neuváženě.
....

Poradili byste mi, jak vnést víru do naší rodiny?
Děkuji předem.

Milá …,

Děkuji za důvěru, s níž jste se na nás obrátila. Z Vašeho psaní vnímám bolest z toho, že jste na víru ve vaší rodině vlastně sama. A touhu po tom, aby se všichni obrátili a mohli jste všichni víru sdílet.

Píšete, že manžel je nevěřící, ale občas ochotný s Vámi do kostela zajít. Že jste ho ke svatbě v kostele v jeho očích přemluvila a on nechce fungovat podle Vašich představ.

Milá …, vzala jste si muže nevěřícího – zkuste ho tedy jako takového nejprve přijmout. Nesnažte se ho natlačit do toho, aby se tvářil, že vlastně věřící je. I když Vaší touze velmi rozumím. Na druhou stranu by snaha ho do toho vmanipulovat – třeba i skrze děti – nepřinesla to správné ovoce. Zkuste na to jít jinak. Bůh ví o Vaší touze, miluje Vás, miluje ale i Vašeho muže. A stejně jako Vám, dává i jemu svobodu výběru bez toho, aby ho miloval méně, když se pro něj nerozhoduje. Chápu, jak moc svízelné a opuštěné je, když s ním nemůžete víru sdílet, na druhou stranu si myslím, že byste se ho měla s tím, jak to má, naučit respektovat a spíš posilovat vděčností a obdivem, když s Vámi půjde. Sdělujte mu svou velikou radost a pocity jednoty. Děkujte mu, že Vás tím činí šťastnou, i když víte, že mu to není vlastní. Jediné, co můžete dělat je mu ukazovat Vaše štěstí z víry v milujícího Boha, která ve Vás působí lásku k němu i všem ostatním. Že ty bláboly mají pozitivní dopad na Vaši láskyplnost.
A zároveň se asi nikdy nelze vzdát touhy, aby v tom byl s Vámi. Toto ale prosím sdílejte hlavně s Bohem. Manžel by to mohl číst jako nátlak. Přednášejte tu touhu v modlitbě, snad i v modlitbě s dětmi. Začněte manželovi žehnat. Modlitba a žehnání je ten správný „tlak“.

To, co můžete od manžela „vyžadovat“ je, aby Vám nebránil ve výchově dětí ve víře. To slíbil při svatbě. Měli byste se domluvit na tom, že Vám v tom nebude házet klacky pod nohy a nebude se snažit přetahovat děti na svou stranu. (Popravdě – jak budou děti růst, může se Vám stát, že třeba nebudou chtít do kostela, když táta nejde – pak by bylo fér, aby je tam manžel vyslal. Zkuste s ním o tom vyjednávat.)

Znám víc manželství, kde je muž nevěřící. Pak je ale manželka tou, která tu rodinu posvěcuje. Zkuste manželovi představovat, jaký poklad jste dostala. A prosím – varujte se toho, aby se vztah s Bohem nebo víra, společenství věřících, stali tím, co Vás s manželem bude rozdělovat. Je to veliký úkol žen, které si nevěřícího muže vezmou, aby si ho zamilovali tak, že jeho nevíra nebude zádrhel zásadní. Že on bude pořád jednoznačně Vámi milovaný a přijímaný. Myslím, že to je to, co potřebuje zakusit, aby se nemusel bránit – třeba formou řečí o blábolech, ale aby se postupně mohl nechat vlákávat a oslovovat.

Milá …, přijala jste nesnadný úkol. Vůči manželovi i všem blízkým. Váš dar víry se má stát tím, jak ho žijete, světlem, které může Vaše blízké oslovit. Chápu, jak je tento plán vzdálený obyčejné lidskosti a denní dřině života, ale je to něco, co můžete pěstovat a kultivovat ve svém srdci. Efekt se dostaví pak bez manipulací – jistě dobře míněných. Koukejte se přitom na Boha, jak moc miluje každého člověka. Od Něj se učte lásce k druhým. A nebojte se prosím. I když teď se nedějí věci tak, jak byste si ideálně představovala, Bůh ví o správném čase pro každého člověka. Vaše role v tom je jen v projevované lásce k manželovi a Vaší rodině. Aby si oni všichni mohli všimnout, že za Vámi deklarovanou vírou je rozměr života, o který stojí za to stát. Milá …, beru Vás s tím do modlitby a moc Vám držím palce, abyste našla moudrost, jak žít, abyste se dočkala jednoty, po které toužíte.

Kategorie otázky: Vztah s nevěřícím