Velká rodina - mám pochybnosti, zda jsme to nepřehnali

Dobrý večer, většinu času jsem pozitivní a celkem aktivní. Máme s manželem vysněnou velikou rodinu, 5 dětí, nejmenší je ještě miminko.  Velikou rodinu jsem si přála, už v době dospívání jsem věděla, že pokud se s mužem shodneme a budeme mít dostatek prostředků a zdraví, tak bych určitě chtěla minimálně 4 děti, nakonec jich máme 5.  Netvrdím, že je to vždy snadné, ale stejně je to bezvadné.  Snažíme se děti vychovávat slušně, ve víře, snažíme se je učit, aby drželi spolu. Mají dostatek, přesto nemají úplně vše. Myslím si, že se nám dař. Děti se občas "poperou", pohádají, ale když je problém, drží spolu, jeden na druhého nedají dopustit, vzájemně se chrání. Doufám, že jim takový vztah zůstane i v dospělosti. Troufám si říci, že našim dětem nic nechybí, mají stejně jako děti z menších rodin.
Poslední dobou  mě ale pronásledují špatné myšlenky. Myšlenky typu, co když jsme měli mít méně dětí, mít 2 děti, mohli bysme jim dát více. Přitom naše děti nijak netrpí, nestrádají, nechceme je ani rozmazlovat. Někdy jen tak sedím a nechápu, jak ten náš „blázinec" zvládáme. Nejhorší myšlenka, která mě pronásleduje, je „chyba" velké rodiny. Tyto moje myšlenky mě mrzí, děti jsou dar, nikdy jsem nelitovala, přála jsem si velkou rodinu a teď se mi honí hlavou toto. Chvílemi si říkám, že jsem šílená matka, když je mi schopný do mysli vejít něco takového. Může mi vůbec Bůh něco takového odpustit ?

Milá ...
Moc se mi líbí, jak popisujete Vaši rodinu, Vaše děti, jejich vztahy i jak je vychováváte. Moc mě potěšilo, že ještě existují rodiče, kteří chtějí mít víc dětí a jsou ochotni do nich investovat svou energii a dát jim svůj život. V dnešní době, kdy si každý chce hlavně užít a dopřát si nejrůznější zážitky, to je výjimečné. Naše společnost takové rodiny vůbec nepodporuje a hlavně práci rodičů nedoceňuje. "In" je, aby matka šla co nejdříve do práce, budovala kariéru a nejraději i pracovala při mateřské. Při tom to, co získávají dětí péčí od rodičů a výchovou v početnější rodině, má hodnotu nevyčíslitelnou. Máte můj obdiv!

Když jsem Váš dopis dočetla do konce, vybavilo se mi, že jsem kdysi kdesi četla: „Pokud matka cítí někdy vůči dítěti agresi, je to signál, že se musí starat i sama o sebe.“ Vaše „špatné myšlenky“ nemají formu agrese, ale myslím, že důvod by mohl být podobný. Nebylo by vůbec divu, kdybyste byla unavená, vyčerpaná a docházela Vám energie. Koronavirová doba byla náročná pro všechny, pro rodiče dětí několikanásobně více. Zajistit online vyučování, jídlo, zábavu, udržovat vztahy, řešit konflikty…tak dlouhou dobu v uzavřeném prostoru! Dalším velkým úkolem pro Vás bylo nedávné narození miminka. To s sebou nese kromě více práce, fyzického vyčerpání a nevyspání i potřebu energie na nutnost přenastavit zaběhaný systém v rodině. Obvykle když všechny akutní problémy zvládneme, náš organizmus si dovolí nějakým způsobem projevit únavu.

Odborníci říkají, že návrat z úplného vyhoření je dlouhodobá záležitost, je lepší hlídat si obnovování sil průběžně. Možná není potřeba dlouhý čas, jde spíš o změnu činnosti. Co Vám pomůže „vyčistit hlavu, dobít baterky“? Projít se v lese, zajít s kamarádkou na kávu, zaplavat si, něco uháčkovat, nakreslit, přečíst si…? Děti i manžel mohou vědět, že maminka není automat, že i ona si musí občas nějak odpočinout. Nevím, jak máte s manželem rozdělené domácí činnosti, jak jste navzájem zastupitelní a jak do domácích prací zapojujete rostoucí děti. Že se děti postupně učí leccos vykonávat, postarat se a pomáhat jeden druhému, je moc dobrá příprava pro život. Budou se snáze umět poprat s těžkostmi, pokud se před nimi objeví. Pro Vás je taková chvíle, kdy můžete úplně vypnout, životodárná. Je dobře si ji občas dopřát. To není sobectví. Je to sebezáchovné a Vaší rodině se bohatě vyplatí, když Vám ji umožní. Odpočinutý člověk má lepší náladu, víc nápadů a víc vydrží.

Ještě mě napadá jedno riziko pro rodiče velké rodiny. Totiž aby měli aspoň někdy možnost být spolu bez dětí (nebo maximálně s kojencem). Aby měli příležitost rozvíjet a oprašovat svůj vzájemný vztah. Připomenout si, co jeden pro druhého znamenají. Že si jsou navzájem oporou a podporou a že jsou na všechno dva. Stojí to za to i za cenu, že děti na čas rozdělí po ochotných příbuzných nebo zaplatí hlídání.

Dobrý Bůh ví, co je ve Vašich silách, ví, že Vaše „špatné myšlenky“ nejsou úmyslné, že máte svoji rodinu a děti ráda a chcete pro ně to nejlepší. Bůh může všechno odpustit, ale myslím, že v tomto případě Vám nemá, co odpouštět. Naopak, žehná Vaší velkorysosti, otevřenosti a lásce.

Kdybyste měla dojem, že by Vám pomohlo, kdybyste si o svých myšlenkách a pocitech mohla s někým promluvit, mohla byste zavolat třeba na krizovou linku SOS centra Diakonie Praha: https://www.soscentrum.cz/, 222 514 040, 777 734 173, 608 004 444, https://elinka.internetporadna.cz. Máme s nimi dobré zkušenosti. Pomáhají i po telefonu a zdarma.
Svěřuji Vás, Vaše starosti i celou Vaši rodinu do nekonečné Boží lásky!
 

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti