Věkový rozdíl partnerů

Dobrý den,
je mi 22 a našla jsem si partnera, který je víc jak o 10 let strarší. Jsme spolu necelý rok,  jsem stále zamilovaná, přesto mám pocit, že to už trochu opadlo. Cítím, že s ním chci být, umím si s ním představit budoucnost. Má své mouchy ostatně jako každý z nás, není to nic, co by se nedalo zvládnout, tolerovat.
Má všecko, co od muže čekám, je hodný, věřící, citlivý, pozorný, naslouchá, je schopný mě bránit, stejně tak jak je hodný, umí být i přísný, přitahuje mě fyzicky, cítím se s ním dobře a bezpečně. Přesto stále slýchám, že je na mě šíleně starý, takový vztah nikdy nemůže dlouho fungovat, je to špatný rozhodnutí být s tak starým chlapem, měla bych si najít mladšího atd.
Snažila jsem se navázat pár vztahů s mladšími, nešlo to.  Z mojí strany  vždycky chyběla jiskra. Při představě budoucího života mi nikdy nebylo dobře.

Nechci popírat, že je takový vztah rizikový,  ale nemyslím si, že je to hned pravidlo. Stejně tak nemusejí vydržet vztahy s nižším věkovým rozdílem. Nechci se brát z rozumu, přetvářet se. Takový vztah by mi přišel, že je o ničem a ani bych do takového manželství nechtěla přivést dítě, které by to nakonec odnášelo nejvíce.

Ráda bych se tedy zeptala, v čem je tak špatný takový věkový rozdíl, hlavně když si rozumíme? Možná si to jen nalhávám... Je vůbec správně, že ve vztahu hledám jak cit, porozumění, chápání, touhu žít s mužem celý život, mít s ním rodinu, zároveň chci, aby se mi muž líbil, proběhla i fyzická přitažlivost a abych se já líbila jemu?

Samozřejmě chápu, že po nějaké době zamilovanost opadne a člověk víc vidí chyby, víc si uvědomuje, jestli s partnerem/partnerkou chce být. Vím, že 1rok není zas tak dlouhá doba, přesto už si myslím, že je to dost dlouho, abysme už více viděli chyby. Oba to cítíme stejně, že chceme spolu být. Začali jsme pomalu mluvit o svatbě. 

Milá A...,
ptáte se, v čem je špatný velký věkový rozdíl partnerů. Je to obecná otázka. Domnívám se, že pro Vás je důležitý Váš konkrétní vztah.
Partnerský vztah ovlivňuje celá řada skutečností, věkový rozdíl je jenom jednou z nich. Nikdy není všechno ideální. Vždycky záleží na posouzení důležitosti, jak se s čím dokážeme vypořádat nebo naučíme žít. Správně cítíte, že vzájemná láska a přitažlivost je důležitější.

Kdybych s Vámi mohla mluvit, položila bych Vám napřed hodně otázek, než bych se odvážila k Vašemu vztahu něco říci. Myslím, že by Vám mohlo pomoci, kdybyste si na některé otázky odpověděla sama a potom je probrala s partnerem.

- Co chcete v životě dokázat, jak chcete žít, máte nějaký životní cíl?
- Co Vás baví, čeho byste se v životě nechtěla vzdát?
- Co očekáváte od manželství, proč byste chtěla žít v manželství, máte představu, jaký by měl být pro Vás ideální partner?
- Chcete mít děti? Kdy, kolik?
- Co se Vám líbí na Vašem partnerovi, čím Vás uchvátil, co Vás na něm během vašeho vztahu překvapilo?
- Museli jste už řešit nějaká nedorozumění, prožili jste spolu něco těžkého?
- Můžete se na partnera spolehnout?

Nejsou to úplně jednoduché otázky, vyžadují trochu zamyšlení. Bylo by dobré, abyste spolu mluvili i o vašich původních rodinách, rodičích, vztazích a zvyklostech, které tam panují. O vaší minulosti, zdravotním stavu, o penězích a majetku, atd. Pokud vaše představy a očekávání od společného života do sebe zapadají, věkovým rozdílem bych se netrápila.

Milá A..., záleží na Vás, jak váš vzájemný vztah vnímáte, ne na tom, co říkají lidé. Neexistují stoprocentní pravidla, vztahy se rozpadají z nejrůznějších důvodů. Já považuji lásku za nejdůležitější stavební kámen krásného vztahu, ale lásku podloženou činy. Myslím tím, že druhý dokáže pro mě něco vydržet, něčeho se vzdát, ustoupit, když je to potřeba. Nemyslí jen na sebe. A já se mu snažím oplácet také tak. Když se oba starají, aby ten druhý byl šťastný, oběma se to vrchovatě vrací. To bych Vám moc přála.
Vyprošuji Vám Boží pomoc a požehnání.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství