Vášnivá láska před manželstvím

Dobrý den,
je mi 20 let, mám nevěřícího přítele, já jsem věřící a chápu, že sbližování duševní/duchovní a tělesné by mělo probíhat současně a vrcholit svatbou a sexem (ideálně v tomto pořadí)... vím, mám se soustředit na to, co je dobré a né na to, co ještě není špatné, ale tady je právě ten problém. Sbližování na psychické úrovni probíhá v pořádku, ale v tom tělesném ohledu to vázne. Přítel mě chápe a nikdy nejde dál, než kam ví, že může, i když netají, že by si to přál (mé biologické pudy evidentně taky, ale víra je zatím silnější).

Zároveň spolu už budeme druhý rok a tohle vše vede k tomu, že jsme si psychicky blíž a blíž, ale fyzicky existuje po celou dobu jen polibek a objetí - není, kam jít dál (nebo je?) a tohle je hrozně málo na to, o jak moc dál je ten vztah na duševní úrovni. Navíc už i ty obyčejné polibky a objetí se stávají neosobní, protože je v nich jeho nejistota, strach a přemýšlení, jestli už mi to nebude vadit, protože dát volný průchod vášni či přirozeným biologickým pudům je riziko, že by to mohlo zajít za hranici "v pořádku".

Zkrátka nevím, jak být dost dobrá zároveň Bohu i příteli před svatbou. Už jsem tu procházela sekci otázky a odpovědi a nevím, jestli má smysl se ptát, kam až mohou zajít předmanželské intimnosti...

Nenapadá mě jediné řešení situace, které by nám pomohlo a bylo v souladu s učením církve - jestli Vás ano, co mám dělat? Má církev kromě zákazů i řešení problémů, které z nich vyplývají?

Děkuji

Milá K.
děkuji za velice otevřenou otázku. Cítím za ní velikou zodpovědnost a touhu dostát nemalým nárokům. Chci za to poděkovat. Moc si vážím každého, kdo tyto věci bere vážně a hledá, jak nejlépe je ve svém vlastním životě uchopit.

Ale k věci, nebudu opakovat, co již víte... Po mnoha letech si dnes myslím, že církev nenařizuje. Nic z toho přeci nemusíme dodržet. Co by nám kdo udělal, kdybychom žádný příkaz nedodrželi? Církev nemá žádné vymáhací pravomoci... Církev se ale snaží slyšet, co ji Bůh klade na srdce, tedy nám všem, i Vám. To, co předkládá, jsou jakési směrovky, které mají vést k plnému životu. Příkaz „nesesmilníš“ je primárně zákaz zrady na manželství, zrady na již existujícím závazku. A teprve z toho domýšlíme, jaké důsledky to má v případech podobných tomu, co nyní okoušíte ve svém životě. Máme na mysli nejen zradu na manželce či manželovi. Ale podobně stojíme před velkou otázkou, co dělat, když kluk s holkou po nějaké době intimního vztahu zjistí, že společný život je neschůdný? To je význam času, kdy lidé spolu chodí, zvažování, zda to bude možné. Sex je nejen požitek, ale je to sdělení něčeho velmi osobního. To se nedá jen tak zapomenout, vygumovat z podvědomí. Jakou bolest zanechá překročená intimita, která zůstane hluboko pod kůží, když se rozejdou? Jde tedy o varování, nasměrování. Mnozí takové rady nebrali vážně. Některým to vyšlo a důsledek nepocítili. Mnohým ale rychlé spuštění sexuálního styku vzalo šanci vybudovat skutečný citový vztah. Sex není jen sladká odměna na konci úsilí. Sex je prohloubení vztahu, ale především jde o klíč k daru nového života...

V případě partnerství nejde jen o „dva“, ale o minimálně „tři“, protože tu stále hraje roli děťátko, které je dokonce určitým vrcholem, cílem vztahu. Jako dospělí lidé usilujeme o zodpovědné rodičovství, kdy jsou rodiče schopni připravit podmínky, do nichž se může dítě narodit, aniž by to byl šílený stres se svatbou, sháněním bytu, dokončováním školy, hledáním práce apod. Dítě to nemá jednoduše řečeno odnést. Vím, existuje dnes mnoho forem antikoncepce, ale to je řešení?

Co tedy nabídnout, když to ještě není na svatbu (a není to už na svatbu)? Jako celibátník to těžko popíšu. Myslím, že když vášni povolíme uzdu, je moc těžké ji zastavit. Proto jsme tak opatrní. Technicky asi není takový problém, že se zamilovaní lidé „mazlí“ s přibývající hloubkou vztahu. Morálně máme problém se sexuálním jednáním odděleným od vztahu. Ale je vůbec možné zvládnout sílu vášní, když v takové chvíli musíme říci: „Dost, dál už to nejde“? Církev nemá žádný jednoduchý klíč. Povzbuzujeme, aby lidé neodkládali manželství na nějakou příliš vzdálenou dobu. Povzbuzujeme, aby nezačínali s partnerským vztahem moc mladí. Prosíme, aby zkusili udržet předmanželskou zdrženlivost. Varujeme před přílišnými „důvěrnostmi“.

Je asi velmi romantické to „zkusit“. Ale pak je téměř nemožné vyskočit z „potřeby“ dalšího intimního společenství. Co poradit? Pokud vše směřuje ke společnému životu, asi si můžete dovolit víc než jen nesmělou „pusu“ na dobrou noc. Vědomí odpovědnosti je projevem rostoucího partnerského vztahu. Už ne jen zamilovanost. Ale odpovědnost za partnera / partnerku, její jeho / život.

Bible neříká, že sex je špatný, ale že špatné je kvůli sexu nebo vášni zradit vztah. Ať již k partnerovi, tak k dítěti. A to jak k dítěti již žijícímu, tak ublížit děťátku, které se může z toho všeho počít a narodit. Ublížit nevinnému je prostě zlo. A všechny naše vášně se tomu musí přizpůsobit. Ani sex nemá právo na to, aby z nás lidí, udělal bezduchá zvířata.

Asi to bude znít příliš zbožně, ale zkuste prosit Boha o pomoc. Konkrétně prosit Ducha svatého, aby vám oběma daroval moudrost a statečnost zvládnout tuto mohutnost tak, že povede k růstu a nikoli k vztahové krizi. Je to veliký dar, ale je hodně divoký...

Pokojný den
Linka víry

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Vztah s nevěřícím