Už nemám energii pomáhat - nezaměstnaný otec

Dobrý večer,
tíží mě problém, který mám pocit, že jsem zavinila a to tím, že nejsem dost silná. Dostala jsem se do situace, kdy nemám energii, možná už ani chuť pomáhat. Je to pro mě těžké tím, že se jedná o otce. Už rok je nezaměstnaný, nyní žije víceméně z příspěvků a z toho, co si půjčí nebo dostane.  Je více lidí, od kterých má půjčenou nemalou částku, já jsem to nikdy nebrala jako půjčku, je mi to u vlastní rodiny hloupý. Po nějaké době jsem přestala pomáhat s penězi, byla z toho doslova aféra. Nabídla jsem pomoc s jídlem. Dostala jsem několik urážlivých názvů. Není to tak dlouho, co opět přišel, jestli mu nemůžu půjčit. Odmítla jsem pomoc, sama momentálně nejsem úplně v nejlepší situaci, takže i kdybych chtěla nemůžu. Otec se opět urazil, opět několik urážlivých názvů, tentokrát nepřijal už ani pomoc s jídlem. S jídlem bych pomohla, stejně si vařím více, abych nemusela každý den a zároveň abych aspoň nějak ušetřila.

Nejsem jediná, kdo už odmítá pomáhat. Samozřejmě všichni jsme strašně zlí, protože nepomůžeme člověku v nouzi. (Vybrala jsem slovo z těch nejslušnějších.)  Připadá mi, že otec už ani do práce nechce, ale nemůže ještě dobrých 20 let žít na příspěvcích. Chápu, že je teď špatná doba, ale nějak se mi nechce věřit, že by se nenašla vůbec žádná práce, i kdyby na chvíli třeba nějaké hlídání,  ostraha. Ještě k tomu, že mám pocit, že se mu vlastně do práce nechce. Neustále má něco. Jednou je to korona, pak zase, že daná pozice by ho nebavila a nebude dělat práci, která ho nebaví, pak zase málo peněz, dojíždění, přeci v těchto letech nebude dojíždět do vedlejšího města, celý život dřel a teď má právo na příspěvky, zkrátka furt něco.

Na jednu stranu je asi potřeba nechat člověka padnout na dno, když sám nechce nic měnit, ale mám zároveň pocit, že nějak nemůžu. Připadám si ve velkém rozporu, nechci koukat jak otec strádá, zároveň on nechce nic měnit, nechce pomoc aspoň s jídlem. Zároveň už nemám energii a nebaví mě se nechat urážet. Vůbec nevím, jak jednat. Vím, že nemůžu vůbec nic pokud on nechce, je dospělý, svéprávný a za svůj život si zodpovídá sám. Nevím, jestli vůbec jednám dobře.

Milá ....
popisujete opravdu složitou situaci. Čím déle o ní přemýšlím, tím se mi zdá složitější. Nedivím se, že už nemáte energii. Je dobře, že jste napsala. Nemyslím si, že byste nebyla silná. Naopak. Je dobře přiznat si, že už nemůžu. Je potřeba postavit se sama za sebe. Myslím si, že děláte dobře, když už nechcete otci pomáhat penězi. Myslím si, že jste velice silná, když se dovedete postavit jeho naléhání a ošklivým slovům. Tím mu ve skutečnosti pomáháte, i když on to tak nevidí. Rozumím tomu, že se necítíte dobře, že Vás vyčerpává a je pro Vás těžké, dívat se, jak otec strádá a je nespokojený. Kdyby se jednalo o jiného člověka, bylo by to pro Vás snazší. Vztah a jednání s otcem se nás dotýká mnohem hlouběji. Vůči rodičům je těžké nastavit si hranice a nenechat se využívat.

O své rodiče se máme postarat, když jsou staří, nemohoucí nebo nemocní. To ještě asi není Váš případ. Vy teď máte za životní úkol od rodičů se odpoutat a zařídit si svůj život, případně svou rodinu. Člověk má pomáhat tolik, kolik může. To, že respektujeme svoje síly a možnosti, to není sobectví. Musí nám zbýt energie i peníze na náš vlastní život.
Máte pravdu, že dospělému člověku můžeme pomoct jen natolik a takovým způsobem, nakolik nám to on sám dovolí. Jinak nám nezbývá, než se bezmocně dívat. A cítit se bezmocný je vyčerpávající.

Kdysi jsem byla na návštěvě v rodině, kde měli fyzicky hendikepovanou dceru. Divila jsem se, že jí nechávají, aby si sama nešikovnýma rukama nalila vodu, a nepomohou jí. Vysvětlili mi, že je to naopak. Tím, že ji nechávají, aby se snažila postarat se o sebe sama, jí nejvíc pomáhají. Bylo těžké se na to dívat, ale pochopila jsem, že je to tak správné.
Napadá mě, že Vaše situace je podobná. Váš otec říká, že má právo na příspěvky. Tak ať z nich žije. Je těžké rozlišovat, kdy druhý naši pomoc opravdu potřebuje. Myslím, že když jste mu nějakou dobu tolik pomáhala a teď nabízíte jídlo, je to pomoc dostatečná. Bála bych se situace, kdyby si otec půjčoval peníze na vysoký úrok, jak teď mnozí lichváři nabízejí. Pokud je to jen po příbuzných, snad to tak nebezpečné není. Možná by potřeboval pomoc v jiném směru, v motivaci. Nějak ho přimět, povzbudit, aby se o sebe staral sám, aby ještě nějakým způsobem naplnil svůj život, našel něco, pro co by mohl žít. Kdo ví, co je za tím, že nechce pracovat. Možná to není jenom lenost. Asi není ve Vašich silách zjistit, co to je a jak mu pomoci. Nevím, jestli je pro něj jiná cesta, než padnout až na dno.
Myslím, že by Vám pomohlo, kdybyste si o svých starostech mohla s někým mluvit podrobněji a třeba vysvětlit další souvislosti. Já si Vaši situaci jenom podle dopisu nemohu dostatečně představit. Máme dobré zkušenosti s krizovou linku SOS centra Diakonie Praha: https://www.soscentrum.cz/, 222 514 040, 777 734 173, 608 004 444, https://elinka.internetporadna.cz.
Pomáhají i po telefonu a zdarma. Mají kontakty na různé poradny po celé republice, tak Vás mohou nasměrovat, kde by Vám konkrétně nejlépe poradili či pomohli.

Milá ..., na co nestačí moje síly, odevzdávám do milujících Božích rukou. Přimlouvám se i za Vás, Vaši matku, váš vztah, vaši budoucnost a všechny Vaše těžkosti. Věřím, že Bůh je velký a jeho moc nekonečná. Ať Vás pohladí a povzbudí.

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům