Úmrtí miminka

Dobrý den,
od dětství mě rodiče učili o Bohu a jak se modlit, abych s ním měla blízký vztah. Několik dlouhých let jsme se s přítelem snažili o miminko. Hledala jsem odpovědi také v bibli, kde jsem našla, že i synové zaslíbení se rodili z neplodných matek. Izák ze Sáry a Jákob z Rebeky nebo Samuel z Chany. Obrátili jsme se s prosbami k Bohu a věřili, že nás vyslyší a miminko přijde. Bůh nás opravdu vyslyšel a my prožívali to největší štěstí a děkovali jsme našemu Pánu. Jenže jsem předčasně porodila a dítě hned po porodu zemřelo. Proč nám ho Bůh vzal nevím, zda to byla zkouška či trest za naše hříchy? Bolest je neskutečné velká. Znovu jsem se začala modlit a prosím o vyslyšení mého srdce. Stále se ptám proč si Bůh bere do nebe děti, miminka a je tolik samovolných potratů. Co se stane s těmito dušemi, když nedosáhly dospělého věku? Zůstanou v nebi? Jedna žena mi zarputile tvrdí, že se znovu duše narodí, ale v bibli o reinkarnaci nic není.
A ještě další otázka, která mě trápí... Pokud bych znovu otěhotněla, mohla bych dát dítěti stejné jméno po prvním zemřelém miminku? Nechci nahradit dítě dítětem, to první zůstane navždy v mém srdci, ale dost mě to trápí. Říkám si, že není špatné dát stejné jméno svému dítěti, pokud jedno mám již u Boha a další bych měla u sebe.
Předem děkuji za odpověď. 

Milá S.

vážím si Vaší odvahy a důvěry, s níž svěřujete svou bolest a otázky Lince víry.

Ztratila jste hned po porodu vytoužené děťátko, na které jste s partnerem dlouho čekali. Honí se Vám hlavou otázky, proč se tak stalo, proč Bůh dopouští úmrtí malých miminek, co je teď s duší Vašeho miminka, jestli se může znovu narodit, nebo ne.

Na otázku, proč umírají děti, odpověď nemám. Souvisí s otázkou, proč je vůbec na světě smrt - ani na ni odpověď nemám. Jako křesťanka věřím, že Bůh si smrt nepřál, že je Bohem života Bohem velké lásky k člověku. K Bohu – Lásce nás chce Ježíš vést, k nebeskému Tatínkovi, ne ke starozákonnímu trestajícímu Hospodinu; jinak by mi nedávalo smysl, že by Bůh sám dobrovolně přijal rodičovskou bolest, kterou prožíval se svým Synem Ježíšem při jeho vlastní dobrovolné smrti, díky níž zlomil moc smrti nad lidmi.

Představuju si život jako cestu se dvěma branami. Jednou je brána porodu a jednou brána smrti. Obě jsou si v něčem podobné a pocity člověka, který jimi prochází, jsou si taky podobné. Každá brána vede do oblasti, která se dá poznat jenom tím, že do ní vejdeme.

Životní cesta každého člověka na Zemi se vine nejen mezi branami, ale i před první a za druhou. Úsek cesty Vašeho synka mezi branami byl kraťoučký. Ale prožil s Vámi týdny pod Vaším srdcem. A věřím, že nyní žije za druhou branou.
Jako křesťanka také věřím, že život je touto unikátní cestou duše a těla od početí do věčnosti. Naprosto jedinečnou a neopakovatelnou cestou, v jejímž cíli, u Boha, se jednou duše opět sejdou, nezvolí-li si samy, že u Boha být nechtějí (některým bude možná po smrti nějakou dobu trvat, než se k Boží tváři dostanou, ale to už je věc další).

Věčnost je pro člověka žijícího v čase nepředstavitelná. Ale když potřebuji, pomůžu si představou, jak je Boží náruč natolik široká, že se do ní vejdou všechny zemřelé a potracené děti všech dob.

Proces truchlení nad zemřelým děťátkem bývá dlouhý, má své fáze, kterými prochází obvykle jinak žena a jinak muž. Velmi bych Vám doporučila, abyste si nechali tolik času, kolik jen bude třeba, a abyste byli k sobě navzájem trpěliví.
Vaše děťátko bude napořád součástí Vaší rodiny a tohle jeho místo mu nikdo nevezme. Bolest z jeho ztráty s Vámi zůstane, bude se ale proměňovat, jak ji prožíváte. Je dobré tu ránu v srdci nezaplácávat (prací, rychlým početím dalšího miminka apod.), ale nechat ji otevřenou, aby ji Bůh mohl čistit a hojit (ano, ten stejný Bůh, na kterého se možná kvůli smrti svého děťátka zlobíte), až se zacelí. Zůstane Vám pak po ní v srdci jizva, která se v dalším životě bude ozývat - místo citlivé na dotek a poranění. Místo, v němž se budete moci setkávat s Bohem, díky němuž se přiblížíte k tajemství Boží rodičovské lásky k nám.

Nezmiňujete se, před jakou dobou jste porodila, ani o tom, co se dělo dál. Měla jste možnost rozloučit se se svým děťátkem, sama nebo s manželem přímo na porodním sále? Máte na něj nějakou památku? Pohřbili jste ho?

Pokud jste se nedokázali hned po porodu rozloučit, velmi doporučuji udělat to zpětně. Až budete připravená... a spolu s jeho tatínkem, až budete připraveni.
Můžete svému děťátku napsat dopis a pustit ho jako lodičku po řece, nebo spálit, můžete si doma udělat vzpomínkové místečko, kde čas od času zapálíte svíčku, můžete si na památku svého děťátka pořídit šperk, který budete nosit při sobě.

Co mi přijde jako velmi důležité je sloužit za děťátko a Vaši rodinu mši. Jen Vy s partnerem a kněz, nebo můžete i přizvat své blízké. Ve mši můžete děkovat za krátký život svého děťátka, odevzdat ho Bohu a prosit o požehnání pro Vaši rodinu. Můžete při mši také prosit, aby Bůh odpustil hříchy předkům z Vašeho i partnerova rodu a aby uzdravil, co je v obou vašich rodech potřeba uzdravit (při mši je možné tyto skutečnosti konkrétně pojmenovat, ale není to nutné).

Jméno jste děťátku dali, to je skvělé. Ze zkušenosti se ukazuje, že je dobré nechat zemřelému dítěti jeho jméno a dalšímu sourozenci stejného pohlaví dát jiné – oba jsou neopakovatelní. Mladší sourozenci se stejným jménem po zemřelém mívají někdy pocit, jako kdyby jej tu na světě měli nahradit a nebyli tu sami za sebe.

Současně bych Vám doporučila,  abyste opečovala své bříško masáží, zavinutím do šátku/šály. Bylo to místo, kde Vaše děťátko žilo, a zasluhuje si péči. Pozvěte do svého lůna Ducha svatého a pusťte ho do všeho, co se v něm dělo během Vašeho života. Lůno je místem života – žehnejte mu, vyvyšujte nad ním Boží moc. Pokud byste v modlitbě vnímala, že se díky úmrtí Vašeho děťátka do Vašeho lůna vplížil strach nebo smrt, nebojte se je v Ježíšově jménu odehnat k jeho kříži. Pokud se modlíte s partnerem, může Vám on takto posloužit, položit ruku na Vaše bříško, požehnat Vám a v Ježíšově jménu vše zlé vykázat od Vás pryč.
Toto duchovní očištění dělohy je stejně důležité jako fyzické očištění během šestinedělí.

Jak už jsem psala výše: nechvátejte na sebe a popřejte si dostatek času na hojení. Buďte s lidmi, kteří jsou Vám milí, dopřávejte péči svému tělu i duši tak, jak potřebujete.

Nevím, jak jste na tom s rodinným a duchovním zázemím. Opakovaně se setkávám s tím, že nejbližší rodina a přátelé často neví, jak s rodiči, kteří ztratili miminko, komunikovat. V dobré víře říkají zraňující slova a věty. Nemějte jim to prosím za zlé. Obvykle vůbec netuší, že páchají škodu v dobré víře.

Pokud byste vnímala, že byste do své bolesti chtěla pustit někoho zvenčí, obraťte se prosím na některý z perinatálních hospiců:
http://www.ditevsrdci.cz/
http://www.prazdnakolebka.cz/

Jedna maminka – výtvarnice, která sama ztratila děťátko, udělala tvořivý sešit Mému miminku jako průvodce pro rodiče, kterým zemřelo miminko.
https://ztratamiminka.cz/

Dítě v srdci má na FB skupinu pro rodiče po ztrátě dítěte:
https://www.facebook.com/groups/528823197789986

Milá S., ráda bych se s Vámi rozloučila veršem z Písma, který mně samotné dodává naději:


Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“ (Zjevení 21, 3 – 4)

S úctou
 

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt