Toxická matka. Jak odpustit, odpoutat se?

Krásný den,
vlastně ani nevím, čím začít,  a jestli sem takový dotaz patří...

Přestože pocházím z věřící rodiny, naše vztahy nikdy nebyly ideální. Na povrch jsme vždy vypadali jako suprová rodinka, která se má ráda a skvěle funguje, drží pohromadě, pomáhá si. Možná proto, že nás otec opustil...

Jak jsem ale začal stárnout, můj vztah s mamkou se začal horšit. Vnímal jsem, že ať jsem udělal, řekl cokoli, bylo to vždycky špatně. Nejednou padla rána za nic. Často mi opakovala, že jsem jako můj otec, tedy "ten nejhorší".  

I když jsem odešel z domova, situace se postupně zhoršuje. Šíří o mně v rodině lži, jak strašně jsem se k ní choval, že jí ubližuji. Její současný partner ji v pomluvách a urážkách podporuje. Spousta lidí z okolí rodiny se se mnou přestala bavit, uvěřili jí. Neříkám, že nemám chyby, mám je, udělal jsem pár věcí, na který nejsem pyšný. Ale nejsem tak špatný, jak mě matka vykresluje. 

Veškerá naše komunikace vždy skončí špatně. Mám pocit, že kdykoli mám z něčeho radost, matka mi to vždycky dokáže zkazit. 

Snažil jsem se vztahy zlepšit, omlouvat matky jednání, že to měla v životě těžký, odpustit, ale bohužel se mi to zatím nepodařilo. Z pár lidí, co mi zůstali, mi někdo řekl, ať rodinu odříznu, že si to nemůžu nechat líbit, i když je to vlastní rodina. Vážně mi to ubližuje, nechci si to nechat líbit a už jsem z toho unavený.  Snažím si teď trochu držet odstup.  Ale stejně  přes to všecko mi "něco ve mně" říká, že přeci nemůžu rodinu vymazat ze života a mám se dál snažit odpustit a dát vztahy dát do kupy. Rád bych, až budu mít děti, aby byly s babičkou  v kontaktu.

Bojuji ale s nenávistí k rodině, i když ji mám zároveň rád. Asi to zní hloupě/zvláštně, nenávidět a mít rád. Nevím, jestli jsem stále ještě svým způsobem dítě, nebo jestli je to normální. Žiju si svůj život, přesto bych rád měl i "starou" rodinu, měl pěkný vztah s mamkou, tetou, strejdou...  Ale nevím, jak na to. Snažím se s trpělivostí prosit Boha o pomoc, podporu, trpělivost, o sílu odpustit, za mámu, aby Bůh uzdravil její staré rány.

Myslíte, že může být Bůh nápomocen urovnání vztahů? Mám pocit, že mě Bůh v tomto případě neslyší. Možná to tak má být. Je vůbec nějaká šance, že se po letech  vztahy zlepší? Cítím se bezradně, nevím co víc udělat. Doufám, že je můj dotaz smysluplný. Děkuji za odpověď krásný den.

Milý tazateli,

děkuji za Váš dotaz. Píšete velmi smysluplně a srozumitelně. A z Vašeho mailu vnímám mnoho bolesti, smutku a bezmoci. Chtěla bych Vás velmi povzbudit k tomu, že nejste bezmocný. Jako Božímu synovi Vám patří vše, co je Boží. A pokud je Bůh láska, tak je to především Bůh vztahu (proto je také Trojice). Tak mu určitě záleží (jako nejlepšímu Otci) i na Vašich vztazích a rozhodně se těší, až mu dovolíte, aby Vám s nimi pomohl.

Trochu jako kdybyste tomu nevěřil – že Vás má Bůh rád, že mu na Vás záleží, že Vaše vztahy a Vaše rodina je i pro Něj důležitá, že chce a může pomoci…..Většinou si Boha trochu (nebo hodně) představujeme jako naše rodiče. A Váš otec s Vámi nebyl, další mužové vedle Vaší matky nebyli dobří a Vaše matka Vás také moc nepodporuje. Tak je možná pro Vás těžké uvěřit, že Bůh je dobrý. Že On je ten primární ,,táta máma‘‘, ten kdo Vás vymyslel, kdo si Vás vysnil, kdo Vás poslal do světa a raduje se z každého dobrého počinu, z každého Vašeho sebemenšího pokroku, růstu…… raduje se s Vámi z každé sebemenší radosti a pláče s Vámi, když je Vám těžko, bolavě….

Aby Vaše srdce bylo otevřené pro Boží lásku, Boží vedení, Boží hlas….. bylo by dobré mu trochu odlehčit. Zkuste Bohu napsat dopis, kde mu popíšete vše, co jste od svých rodičů nedostal, co bolelo, co bylo pokřivené, co Vám ublížilo, co má na Vás stále vliv až do dnešní doby….. popište a pojmenujte vše, co ve svém srdci najdete. Možná při tom budete plakat, možná se budete zlobit….. to vše je možné a Bůh to unese. A na konci dopisu to Bohu vše předejte. Napište, že to dáváte na Ježíšův kříž, aby to mohl proměnit v požehnání. V bibli je přece psáno, že nesl všechny naše nemoci, bolesti a hříchy – naše i všech lidí. Všechno mu to dejte, pusťte to ze svých rukou, "od –pusťte" a poproste, aby uzdravil všechny Vaše rány. Proste, aby Vám doplnil On sám vše, co potřebujete, co jste nedostal. A předejte mu všechny své vztahy, aby se jich ujal, aby je On sám začal uzdravovat. A poproste jej o vedení. Aby Vás vedl krok za krokem - jak se máte chovat, jak často svoji rodinu navštěvovat, co říkat, kdy odejít……A pak dopis spalte.

A jako další krok začněte číst bibli a hledejte, jaký Bůh opravdu je. Určitě nepřehlédněte příběh ,,Marnotratného syna‘‘ nebo spíše Milosrdného otce (Lk 15). A dívejte se, jak jedná Ježíš, protože on jednal vždy podle Boha Otce. Bylo by dobré najít také nějaké společenství, kde byste se mohl společně s druhými modlit, sdílet, hledat….

Pokud se chcete dobře zabydlet ve své pravé identitě Božího královského syna, tak bych Vám doporučovala seminář "Otcovo srdce" (otcovosrdce.cz).

A do té doby si dovolte trochu odstup od své vlastní rodiny. Nemusíte si nechat líbit zlé chování. Ale nezapomeňte o nich "mluvit" s Bohem. Proste za ně, za jejich obrácení a žehnejte jim.

Moc Vám přeji, abyste nově zakusil, jak jste pro Boha vzácný a jedinečný. A také to, že u Něj není nic nemožné! Kéž Vám žehná, chrání Vás a naplňuje pokojem, radostí a nekončící nadějí.

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Vztahy dětí k rodičům