Syn říká, že nevěří v Boha

Společně se ženou (oba jsme věřící a praktikující...) máme 3 děti, od malička se jim snažíme předat víru. Nejstarší syn (13 let) byl stran víry vždy uzavřený. Nepomáhá ani fakt, že v okolí téměř nemá věřící vrstevníky ani spolužáky. Dnes ráno nechtěl jít do kostela, odůvodnil to tím, že nevěří v Boha a byl hodně přesvědčivý. Nakonec z donucení šel. Když jsem se s ním o tom bavil večer, tak mi řekl, že to myslel opravdu vážně, že to tak cítí, že se to možná časem změní, ale teď nevěří a do kostela chodit nechce, ať mu dáme ve víře svobodu. Žena navrhuje, aby dostal prostor se rozhodnout, zda s námi bude nedělní bohoslužbu navštěvovat či nikoliv. Syn se s námi v rodině modlí, s tím problém nemá... Já mám názor, že by mše navštěvovat měl. Aby měl možnost se jednou v životě rozhodnout, tak musí zkusit Boha poznat. Na druhou stranu ho nechci ještě více od víry a od Boha odradit... kromě odpovědi a názoru budu vděčný i za nějaký tip na knihu na toto téma (spíš pro rodiče, syna k takové četbě asi nedonutíme...)

Milý T.,
po přečtení Vašeho dotazu jsem si připomněl téměř totožnou zkušenost se svým synem. Příběh je to téměř identický. Ve svých třinácti letech se rozhodl, že s námi již nebude navštěvovat nedělní bohoslužby a že v Boha vlastně nevěří. V první fázi jsme ho k návštěvě kostela nutili a přemlouvali, pak jsme mu dali svobodu. Přiznám se, že synovo rozhodnutí pro mě bylo pořádným šokem, ze kterého jsem se dlouho vzpamatovával. Kladl jsem si otázku, kde jsme udělali ve výchově chybu, zda jsme ho příliš do náboženských aktivit nenutili. Vaše zkušenost je hodně obdobná, asi si také kladete otázky po smyslu tohoto dění, zda jste ve výchově neudělali chybu, zda jste vždy dávali synovi dobrý příklad Vaší víry.

Viděl bych jako dobré, abyste mu s Vaší manželkou dali čas a svobodu k rozhodnutí. To je velmi důležité. Opravdu v tuto chvíli nemá smysl Vašeho syna jakkoli nutit k návštěvě bohoslužeb. Ať to jakkoli bolí. Svoboda osobního rozhodnutí je v tomto případě velmi důležitá. Asi byste si nepřál, aby Váš syn sice pravidelně, ale naprosto bezduše a bez užitku navštěvoval bohoslužby, jen na základě Vašeho rozhodnutí.

Váš syn má jistě dobrý základ, který se v jeho životě rozhodně neztratí. A také od Vás dostal velký dar - láskyplné prostředí, osobní příklad Vaší zbožnosti a také víru. Ta se ovšem v jeho věku zákonitě mění z dětské na dospělou. A dospělá víra se musí vybojovat, nespadne nám sama do klína. Váš syn je nyní ve fázi tohoto přerodu. Opouští rodiče jako vzor a hledá jinde. Najít k Vašemu synovi v tomto procesu cestu je obtížné. Můžete čas od času opatrně navázat rozhovor na téma víry, můžete mu nabídnout třeba víkend pro chlapy se svými syny, společný výlet, kroužek křesťanského skauta, účast na nějakých akcích pro mladé křesťany (ENTERcamp, Jump, RUNWAY CAMP, festival United, akce pro mládež pořádá také celoročně Komunita Chemin Neuf) Další nabídky můžete nalézt na signaly.cz 

Kontakt s vrstevníky a prostředí, kde by mohl otevřeně a svobodně beze strachu z nátlaku mluvit o své krizi,  budou pro něj asi stěžejní. A právě zmíněné křesťanské aktivity a pobyty toto umožňují. Je tu prostor pro sdílení s vrstevníky i sebepoznání a zároveň prostor mluvit s lidmi ve víře ukotvenými o tom, co se mu honí hlavou, co ho těší i trápí.

Moc dalších možností asi není a může se zdát, že tomuto procesu jen mnohdy bezmocně přihlížíme. Máme ale mocnou pomoc, a tou je modlitba.

Dál, prosím, vytrvejte v modlitbách za Vaše děti, za prožití smysluplného a plnohodnotného života a jejich víru. Dál žijte plně Vaši osobní víru, dál předávejte příklad rodinného a manželského života. A důvěřujte, že Váš syn a Vaše děti jsou v dobrých rukou milujícího Boha. On je miluje víc než vy jako rodiče. Jsou v jeho srdci a On si za Vaším synem půjde. Když ho doprovodíte modlitbou, věřte, že mu poskytne nespočet příležitostí, jak se mu dát poznat.  Modlitba za Vaše děti a Váš osobní příklad jsou tou nejúčinnější zbraní, která se nikdy neztratí. Osobně Vám mohu k inspiraci doporučit knihu Stormie Omartianové Síla rodičovské modlitby.

Přeji Vám hodně radosti, sil a trpělivosti.
 

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti