Strach, splín a závist

Krásný den.
V posledních době na mě padl strach a  splín. Bojuji se závistí. Bude mi 25 let. Chtěla jsem si užívat, věděla jsem, že děti chci, ale až časem. Hodně dlouho jsem si neuměla představit, že bych měla mít tak velkou odpovědnost, neuměla jsem si představit, že bych měla za děti rozhodovat v důležitých věcech. I když jsem se vnitřně už dost posunula, přijde mi, že  v lecčems bych ještě dospět potřebovala:) Přesto cítím, že už bych rodinu chtěla. Holky v mých letech, některé mladší už děti mají. Nebo sdílí, že dítě čekají.

Teď čeká dítě můj mladší bratr a přijde mi, že jemu to závidím nejvíc. Samozřejmě jim dítě přeji, je to krásný dar. Přeji si, aby bylo malé v pořádku, aby jim klapalo manželství. I když cítím závist, na dítě se strašně těším. Přijde mi, že jsem z toho víc hotová než brácha.

Bohužel v něm, i  když už je teď rodič, vidím pořád toho malýho kluka, o kterýho jsem se musela starat. I teď mám trochu "potřebu" mu udělovat rady, ať švagrovou hlídá, ať jsou opatrní, aby bylo všechno v pořádku. Nemyslím to nijak zle. Možná svůj komplex, že já stále dítě nemám, přenáším na ně. Ptám se,  jestli jim budu moc dítě hlídat, pochovat si ho, vozit. Já vím, že dítě musí přijit z lásky a do manželství. Já vdaná ještě stále nejsem. Nemůžu si emočně pomoc, ráda bych už dítě měla taky. Mám strach, že dítě mít nikdy nebudu. Zároveň je mi líto, že brácha už bude od nás dostávat něco pro miminko, a já ne. A asi nejvíc  líto mi  jsou vánoce.  Vánoce budou slavit už s dítětem a já pořád s rodinou. Cítím se hloupě a trapně...

Milá ...
myslím, že je dobře, že jste svoje pocity dokázala zformulovat a vypsat. Je to první krok na cestě k tomu, aby Vám bylo lépe. Každý si nedokáže své pocity konkrétně pojmenovat, přiznat ty nelichotivé a snažit se je řešit. Přijde mi, že to je naopak znamení Vaší vyspělosti.

Dospělost se nedá měřit věkem, spíš tím, jak se člověk staví sám k sobě, ke svému životu i ke svému okolí. Jistým způsobem potřebujeme dospívat po celý život. Přicházejí nejrůznější situace, se kterými se musíme vyrovnávat. Ke spokojenosti vede, když se naučím přijímat sama sebe, s tím, co mám na sobě ráda i s tím, co mi vadí. Mít se ráda s tím, co nelze měnit a pracovat na tom, co se vylepšit dá, je nekonečný úkol. Čím jsem spokojenější sama se sebou, čím víc si uvědomuji svou vlastní hodnotu, tím snáze přijímám druhé lidi s jejich životním příběhem. Nejsilněji se nás dotýkají životy našich blízkých, proto Vás tak zasáhlo těhotenství švagrové. Píšete na Linku víry, tak Vám snad můžu napsat, že největší pomocí na cestě k vlastní spokojenosti je vědomí, že jsem milovaná Boží dcera. Bůh mi dává vše, co ke spokojenému životu potřebuju, spoustu darů, schopností a možností a samozřejmě i nějaké nevýhody. Překonáváním se rosteme, i když nám to není příjemné. Dobrý Bůh mi pomáhá, stará se o mě, záleží mu na mně a fandí mi. Když něco pokazím, připraví mi náhradní řešení.

Milá..., uvědomuji si, jak se mi snadno píše, ale sama u sebe se sebepřijetím i se závistí stále bojuji. Vás trápí, že Váš mladší bratr čeká miminko dříve než Vy. Rozumím Vám, znám podobné pocity. Tak těžko se jim člověk brání. Když začnu toužit po dítěti, najednou jsou všechny holky kolem těhotné. Ach jo. Znám i teorii: říká se, že závist je nejhloupější hřích, protože z něj člověk nemá ani chvilku potěšení jako z ostatních hříchů, ale jen trápení:) Vím i, že lékem na závist je vděčnost. Nedívat se na to, co nemám, ale snažit se vidět co nejvíc toho, co mám a můžu a za to děkovat. Samozřejmě vím také, že není lehké svým myšlenkám poroučet. A že se vracejí i poté, co má člověk dojem, že se to vyřešilo. Přijde situace, která je zase oživí.

Vzpomněla jsem si, že náš táta nás povzbuzoval slovy: „Hlavu vzhůru!“ Tenkrát jsem to moc nechápala. Ale dnes vím, že se mi to mnohokrát osvědčilo-  doslova i obrazně. Když se mi podaří přestat koukat na sebe a zvednout hlavu, stojí to za to. Nebe je vždycky krásné a člověk vidí i kolem sebe. Třeba co by mohl dělat, aby se zabavil a přišel na jiné myšlenky nebo komu pomoct. Překvapivě to pomáhá. Myslím, že bratra těší, že o ně máte starost. Určitě budou moc rádi, když jim děťátko někdy pohlídáte, povozíte, zabavíte. Myslím, že i Vy budete mít radost z věciček na miminko, co  bude malé dostávat. Jsou roztomilé. Určitě budete mít radost i z dětské radosti o Vánocích. A také si myslím, že byste mohla mít radost, že uřvané miminko budete moct vrátit, že k němu nebudete muset v noci vstávat, rozhodovat za ně a tak podobně:)

Milá ..., dobrý Bůh má ve svých rukou i Váš život. Věřím, že až přijde čas, Vaši touhu naplní. Moc Vám přeji, abyste našla muže, který se spolu s Vámi bude těšit na děťátko, vezme zodpovědnost za Vás i za ně a spolu s Vámi bude o ně pečovat i rozhodovat. 
 

Kategorie otázky: Sebepřijetí