Další děti nechci - přemýšlím o sterilizaci

Dobrý den, jsem vdaná a mám dvě děti, třetí již neplánujeme (nechci strávit život na mateřské - nenaplňuje mě to -, chci se časem vrátit do milované práce a chceme dát dětem, co už máme, maximum času, pozornosti, cestovat s nimi...).

Děti, které máme, jsme chtěli, ale neplánovali. V posledních dvou letech velmi řešíme otázku antikoncepce. Uvažovali jsme o různých metodách antikoncepce, ale žádná (logicky) není 100 Problém je v tom, že strach z dalšího těhotenství je natolik velký, že nám narušuje veškerý milostný život (bez ohledu, zda je či není v plodné fázi).

Přemýšlíme tedy o sterilizaci. Na netu ale člověk najde velmi pádné odsudky, že jde o smrtelný hřích. Nechci hřešit, ale rezignovat na manželský sexuální život také nechci. A navíc si nemyslím, že je posláním každého porodit x dětí, být léta doma... Nedomnívám se, že je to sobecké - každý jsme stavěni na nějaký druh zátěže. A já na tuto, mateřskou, stavěná nejsem.

Prosím, můžete mi na to říct svůj názor? Děkuji. 

Pěkně zdravím a vážím si, že se takto otevřeně ptáte. 

Váš mail jsem si přečetl několikrát a musím říci, že na mne působí pokaždé trochu jinak. Jednou mám tendenci začít psát, že Vám sice asi nějak rozumím, ale proč taková nevratná radikalita, o které vlastně vůbec nevíte, jak zapůsobí na Vaši psychiku a tím i na Váš milostný život...
Podruhé bych spíše začal více duchovně a pokusil se Vás zeptat, jak při všech praktických krocích ohledně antikoncepce (a tou teď nemyslím jen plodné a neplodné dny) vnímáte život jako dar a Boha jako dárce...

Ono ale nakonec to možná patří k sobě: Vždyť nejde v našem životě s Bohem o to nehřešit, ale naplnit v jeho jménu svůj život. A to způsobem, který daruje štěstí druhým i nám samotným. A mít možnost hledat cestu k tomuto naplnění života krůček po krůčku, den po dni, rok po roku. S otevřeností k tomu, že svět a okolí se mění stejně jako já.

Proto církev prosí lidi, kteří uvěřili v Boha jako dárce života, aby byli hledači štěstí a dobra, jehož dárcem a inspirátorem je právě Bůh sám, a nikoliv jeho zdánlivými majiteli. A tak se pokusili nepoužívat různé zkratky, radikální nezvratitelná řešení, jejichž předpokladem je, že TEĎ vím, co bude cestou ke štěstí VŽDY.

Proto církev prosí, aby lidé ve svém životě zachovali i otevřenost pro nový život. I když v nějaké době s plnou zodpovědností budou činit kroky, kterými početí či nepočetí nového života budou plánovat a před nechtěným těhotenstvím se budou chránit. Sice to není způsob lidsky 100jistý, ale je pravdivý vůči způsobu, jak člověk hledá štěstí, jehož dárcem není on sám ale nakonec vždy Hospodin.

Tak je to spíše moje meditace než odpověď, ale lépe to asi teď neumím a rozhodnutí nikdo za Vás neučiní. To je Vaše svoboda a výsledek Vašeho poctivého hledání (samozřejmě ve dvou s partnerem). A k tomu snad i mé přemýšlení může pomoci.

Tak Vám do toho rozhodování vyprošuji Boží blízkost a dar moudrosti.



 

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Povolání, boží vůle, Výchova, rodiče a děti, Křesťanská etika, hřích, Sexualita v manželství