Šťastný život si nepředstavuji jako živoření

Dobrý večer.
Jsem poslední rok na škole, 2 roky mám ke škole brigádu. Poslední dobou si více uvědomuji, že mi brzy začne pravý dospělý život. Pomalu přemýšlím co dál, kam půjdu, zkrátka vše co k životu patří. Rozhodně nechci zůstat na pracovišti, kde mám zrovna brigádu, protože vím, že si můžu jinde vydělat mnohem více.

Možná jsem dost naivní/nevyspělý, vím, že člověk v určitých situacích musí být rád za vše. Často slýchám, ať po škole vezmu cokoliv, ať už práci tak bydlení. Když si to tak vezmu, heslem "aspoň něco" se kolem mě řídí většina lidí. Taky si ale stále stěžují, jak je práce nebaví, můžou se na všecko vykašlat, co to mají za život, mají málo peněz, mají málo času, jsou unavený atp.  Některým takový ukňouraný "aspoň něco život" vyhovuje.

Já si to ale nějak neumím představit takto žít. A  už vůbec ne dlouhodobě! Nechci říkat, že by měl člověk rozhazovat, ale aby měl na poplatky, jídlo, oblečení, hygienu, na nějakou tu radost a něco dát na stranu. Neplánuji se radou: "buď rád, že máš aspoň něco" řídit. Už jen z pohledu budoucnosti, nemohl bych se svojí nastávající ženě podívat do očí, kdybych nosil domů ubohý plat!

Mně to připadá jako život na houby, honit se za pár drobných, nic si v životě neužít, dětem nemoc zařídit pěkný život, nesmět jim dopřát, protože nemám. Chci od života víc než toto, než jen "aspoň něco".

Rád bych poprosil o názor? Případně vyvrácení mého názoru. Až teď nad tím přemýšlím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, možná je to tím, že jsem nemusel a nic jiného jsem neslyšel. 

-redakčně upraveno-

Dobrý den,

děkuji za Vaše upřímné vyznání. Jste ve věku, kdy si dotváříte pohled na svět a společnost, jmenujete svoje priority a cíle. A možná taky sníte svoje sny a pojmenováváte to, co považujete za úspěch. Vaše další životní cesta se bude odvíjet od dnešní doby a Vy se budete v myšlenkách vracet k dnešním dnům a možná srovnávat svoji aktuální situaci s dávnými sny…

Je moc dobře, že se nad těmito věcmi zamýšlíte a že nechcete být tím průměrem, mít „takový ukňouraný aspoň něco život“, jak jste trefně řekl.

Pár neuspořádaných myšlenek
- Co je Vaším měřítkem úspěchu, toho mít se dobře? Píšete o příjmech nejen na to základní, ale taky něco dopřát sobě, manželce, dětem. To je určitě důležité, nemělo by ale zůstat jen u toho. Asi se mnou budete souhlasit, že k životu je třeba něco víc – přátelé, koníčky, uznání od ostatních, jistota že mě druzí potřebují. A to se nedá koupit za vydělané peníze.

- Píšete o volbě povolání. Nevím, jakou studujete školu, ale určitě by bylo dobře začít s prací v oboru. Tam využijete a rozvinete školní znalosti a zjistíte, co Vám jde. Možná Vám k tomu pomohla už brigáda? Vždycky ale platí, že člověku jde práce mnohem lépe, když ho baví, když vidí, že má viditelné výsledky.

- Máte vysoké cíle. Nevzdávejte to, i kdyby se Vám je ze začátku nedařilo splnit. Při rozhodování, kam dál, myslete nejen na svoji kariéru, ale i na to, jak Vaše práce bude užitečná ostatním. Budete mít z ní pak dvojnásobnou radost.

- Pocit finančního zajištění je pro životní stabilitu určitě důležitý, každý má ale to minimum nastaveno trochu jinak. A já si myslím, že pro vztah s Vaší budoucí manželkou je důležité spolu prožít i nějaký ten nedostatek, aby si člověk více vážil toho, co časem získá. A možná to bude podobné i s dětmi. Pro dítě není myslím nic horšího, než když dostane vše, nač si vzpomene.

- A ještě něco je třeba, aby člověk měl víc než ASPOŇ NĚCO – něco, co člověka povznáší. Může to být umění anebo to může být vztah tomu, co nás přesahuje, my křesťané mu říkáme Bůh. I z vlastní zkušenosti můžu říct, že je dobré svoje rozhodování o životní cestě svěřovat v modlitbě. I když odpověď nemusí přijít tehdy kdy chceme, člověk získá jistotu, že na to není sám.

Kategorie otázky: Hledání smyslu života