Starozákonní Bůh je diktátor, žárlivý a pomstychtivý pokrytec

Dobrý den,
mohli byste mě prosím odpovědět na pár dotazů?

a/ Proč Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje? Co museli provést tak hrozného, že je vlastní otec vyhnal z domu? Za utržené jablko to asi nebylo? Když je bůh stvořil k obrazu svému, tak buď udělal někde chybu, nebo byli stejný jako on a pak byl pokrytecký, páč trestat někoho za to co dělám sám, není moc správné.


b/ Jak to, že Bůh a Kristus je ta samá osoba? Vždyť je v tom obrovský rozpor. Kristus se na zemi choval jak nejlepší kamarád lidí, pomáhal jim, radil jim, odpouštěl prostitutkám, nikoho neodsuzoval, Když ho někdo neuznával, tak to byl jeho problém. Kristus nikomu nic nevnucoval. Dokonce před smrtí odpustil člověku, který ho ukřižoval, i v takovéto chvíli myslel víc na toho co ho ukřižoval než na sebe. To je pro mě pravý Bůh.

Ale obraz Boha, jak ho podává desatero přikázání, je naprosto odlišný!!

1.Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.

Nepřipadá vám tohle sobecké: Buď budeš uznávat mě nebo budeš zatracen (a to jak se chováš je jedno)


2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.

Z tohoto vyplývá, že Bůh je žárlivý pomstychtivý a navíc se ještě chce mstít i na synech, kteří za hříchy svých otců nemůžou. Dále nesmí se zneužít jeho jméno, pokud se řekne něco špatného proti němu, tak je zle.


3. Pomni, abys den sváteční světil. Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat... ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.

Připomíná lidem, že to je on kdo je vysvobodil a že mu za to musí být vděčný a že ho mají poslouchat, takže prakticky je hezké, že lidi vyvedl z egyptského otroctví, ale udělal si z nich otroky sám.


Zajímalo by mě, čím se Bůh podle tohoto liší od diktátora, který chce mít absolutní moc a trestá lidi jen za křivý pohled proti němu? Čím se liší od okupantů, kteří sice osvobodí nějaký stát, ale pak si ho zaberou a lidi se musejí chovat podle nich?

Je těžké odpovídat na tolik otázek najednou, zvláště když jsou dosti závažné. Začnu tedy od Adama:

Bůh jej stvořil ke svému obrazu a dal mu také svobodnou vůli. Bible chápe člověka jako svobodného, a ne předurčeného rodem, genetikou, výchovou atd. Člověk má stejnou důstojnost jako Bůh a právě proto se může rozhodnout jednat dobře, nebo špatně. Příběh není samozřejmě novinovou zprávou, obsahuje poselství: kdykoliv se rozhodneme zkoušet dobré stejně jako zlé (zde strom poznání dobrého a zlého), naruší to naše okolí, a z rajské zahrady se stane suchopár.

Kristus a Bůh Otec nejsou podle křesťanství jedna osoba. Jsou to dvě osoby, které mají účast na jednom božství. To ale neznamená, že by jednali proti sobě. Ježíš naplnil zákon, který máme v první části křesťanské bible. A i on měl na člověka nároky (viz např. horské kázání: Matouš 5-7 kap.).



Desatero pro člověka

Co se desatera přikázání týče, Bůh má člověka rád a chce pro něj to nejlepší - a cesta k nejlepšímu životu je podle Bible právě zachovávání těchto přikázání. Tak si ušetříme mnoho nesnází. Příkaz milovat jen Boha je pak projevem lásky, která vypadá jako žárlivá, ale v dobrém slova smyslu: naplno. Vztah výlučnosti je vzájemný: ve Starém zákoně si Bůh vyvolil Izrael jako jediný, proto i on má mít jediného Boha. V Novém zákoně se zase Bůh dává člověku cele v Ježíši Kristu, proto se mu i člověk musí dát celý, chce-li tuto nabídku přijmout. Nezbývá místo pro jiné bohy.

Výrok o tom, že Bůh stíhá viny na synech je vyjádřením zkušenosti, že každá vina nese důsledky ještě do budoucnosti. Poslední, s kým se můžeme setkat a ovlivnit je, jsou naši pravnuci. Až s nimi odchází definitivně to, co jsme pokazili. Naopak dobro ale trvá mnohem déle.

Zneužitím jména se rozumí předně zneužití k magickým úkonům, ale samozřejmě se nemá ani nadávat Bohu. Přitom ale když si Job stěžuje, je mu dokonce dáno za pravdu.

Výzva k odpočinku jeden den v týdnu není proti člověku, ale pro něj. Člověk tento den potřebuje, ale taky je tento den projevem vzájemného vztahu s Bohem (stejně tak i lidé na sebe potřebují čas). Přitom tento příkaz nemá člověka svazovat, jak se to někdy dělo.


Pokusil jsem se naznačit některé jiné pohledy na místa, která jste citoval. Bohužel takové otázky chtějí spíše rozhovor. Určitě je ale dobře, že se na ně ptáte, a odpověď není nikdy jednoduchá. Přeji Vám, abyste našel někoho, s kým je budete moct probrat naživo.

Kategorie otázky: Výklady jednotlivých pasáží Bible, Bůh