Starání se o fyzický vzhled, tělo, jaká míra je správná?

Dobrý den, 
k tloustnutí tíhnu celý život. Dlouho jsem byla  obézní,  ale doma se to bralo tak, že to mám holt v genech. Ne jeden lékař říkal, ať zhubnu, že s takovou váhou můžu mít cukrovku, infarkt. Dlouho jsem na to kašlala.

Ale později na SŠ, i když to šlo těžko, jsem se začala snažit a něco málo jsem zhubla. Ale opravdovou změnu životního stylu jsem udělala až po té, co jsem odešla z domova. Povedlo se mi s velkou dřinou zhubnout, nabrat svaly. Bohužel jsem člověk, co se musí trochu omezit. Nemůžu jako jiný jíst často pizzu, hamburger, hranolky, k tomu kofolu a pod., to bych zas vypadala:)  Cvičím aspoň 4x týdně, chodím do posilovny,  1-2x v týdnu k tomu přidám běhání, do práce a z práce jezdím na kole.

Konečně se mi zvýšilo sebevědomí, cítím se fyzicky i psychicky mnohem lépe, začala jsem se sama sobě líbit, už si nepřijdu jako odpudivá velryba, zároveň mě těší, že se za mnou i nějaký ten muž otočí a někdo z kolegyň/kolegů mi řekne, že mi to sluší.

Od pár věřících jsem ale slyšela, že taková míra cvičení, starání se o tělo není správná. Že bych se měla starat především o duchovní zdraví a růst. Přitom do kostela dál chodím,  snažím se docházet na biblické hodiny, co to jde, modlím se úplně stejně jako dřív, čtu bibli i jiné křesťanské knížky...

Proto bych se Vás ráda zeptala, jak se má křesťan starat o fyzickou stránku, o tělo? Jaká míra je správná? Kolikrát vůbec může křesťan cvičit? Je špatné, že se jako křesťanka chci cítit a vypadat dobře? Že se chci líbit sobě i nastávajícímu muži? Je vůbec správné, že se cítím potěšena za pochvalu ohledně toho, jak vypadám?

-redakčně upraveno-

Milá...,
posílám pár postřehů, které mě při čtení napadly. Životní styl a správná životospráva je, myslím, dobrá pro každého člověka. Nezáleží, jestli je nebo není křesťan. Všichni bychom se měli starat o to, co nám škodí a co je zdravé a je tělu prospěšné. K tomu patří také zdravá strava a pohyb. Ale je na každém z nás, jaký život žijeme, co nás baví, čemu věnujeme větší pozornost. Někdo víc řeší jídlo, někdo víc sportuje. Někdo pracuje na zahrádce, někdo chodí do přírody na výlety. Někdo je vegetarián, někdo doma chová slepice. Nic z toho není špatně, pokud nám to vyhovuje, naše tělo prospívá a máme z toho radost. Není to tedy otázka primárně křesťanská, jakým životním stylem žijeme.

Co je pro nás křesťany, ale i obecně pro všechny lidi důležité, je žít plně své lidství, mít se rád a lásku, kterou jsme od Boha dostali, dávat dál svým bližním. Abyste byla šťastná, měla byste se mít ráda a žít v souladu se sebou a tedy s Bohem v sobě. Jste přece Božím obrazem. Myslím, že péče o vzhled a zdraví není smyslem života, ale také není dobré se o sebe nestarat. Máme mít sebe ráda stejně, jako své bližní, ne víc, ne méně. To, že se chcete líbit sobě i druhým, je úplně v pořádku. A když se za Vámi otočí nějaký muž, nebo Vás někdo pochválí, jak vypadáte, to přece potěší každou ženu.

Co cítím z Vašeho dopisu, je obava, že můžete být zase tlustá, že za žádnou cenu už nechcete vypadat tak, jako dřív. Přehnaný strach Vám může brátnit věnovat se také v životě něčemu jinému, než je Váš vzhled. Vaše tempo  posilovna-běh-jízda na kole mi připadá dost vysoké. Zdá se mi, že v týdnu už nemůžete mít čas na nic jiného a nedovolíte si zvolnit. Zkuste si o tom promluvit s nějakým psychologem, terapeutem. Někdy velká péče o tělo a vzhled skrývá něco, co byste potřebovala vyřešit. A když si k tomu přidáte ještě úkoly duchovní, abyste nic nezanedbala, můžete si toho naložit příliš. Mohla byste zkusit trochu zvolnit a někdy třeba nedělat nic:) Netlačit tolik na výkon, perfektní vzhled a dokonalý život.

Zkuste si dát za úkol jeden den mít volno. Vždyť i Bůh v neděli odpočíval :-).
Mějte se ráda, Bůh Vás miluje hubenou i s několika kily navíc, je mu jedno, jestli jste stihla biblickou hodinu, nebo ne. Jste jeho milovaná dcera.
Moc Vás zdravím a ať se Vám daří i v této nelehké, karanténní době, kdy k sobě všichni máme o trochu dál. Boží požehnání a radost do dalších dní přeje
Linka víry

Kategorie otázky: Sebepřijetí