Snažím se tomu bránit, ale asi jsem lesba...

Začalo to asi před rokem, co jsem se zamilovala do jedné holky ze třídy. Dříve jsem si myslela, že jsem asexuál, kluci mě vůbec nepřitahovali. Jenže od chvíle, co se mi začala líbit ona, se mi hlavou honily zvrhlé myšlenky a představy. Stydím se za to. Snažím se tomu ubránit a modlit se, nutím si představovat v budoucnu život s manželem a dětmi. Čím víc se snažím přesvědčit, tím se to zdá lepší. Jenže jsou chvíle, kdy jsem slabá a neubráním se. Mám nutkání se seznámit s nějakou dívkou. Láká mě to. Dokonce jsem se už několikrát zaregistrovala na různé seznamky s tím, že hledám holku na vztah, ale vždycky jsem odtamtud utekla, kvůli špatnému svědomí. 

Nejhorší je, že se mi ty pocity líbí a nevím, jak s toho ven. Říkám si, i když budu žít jako hetero, nikdy nebudu šťastná. A sama být nechci, prestože jsem introvert, nedovedu si představit život bez partnera. Mám pocit, že se těch myšlenek nikdy nezbavím. Prosím Boha o pomoc, snažím se být lepší křesťan, ale jakmile se to daří, vždycky sklouznu po krátké době k tomu samému. Jako by mi snad bylo souzeno být homosexuálem. Byla jsem šťastná, když jsem si to nepřiznávala a myslela si, že jsem asexuál. Proto prosím o radu, už sama nevěřím, že se to změní. Bojím se, že udělám tu největší hloupost.

Milá tazatelko,

z Vašeho dotazu čiší mnoho strachu – strachu, který možná i nějak patří k Vašemu životnímu období. Prožíváte období dospívání a to je období velkého znejistění, pochybností, obav, hledání……Hlavním úkolem tohoto období je poznat sebe samu a přijmout se taková, jaká skutečně jsem. Není tak jednoduché objevit svoji skutečnou podstatu. V období dospívání se nám do toho začnou míchat hormony, které ovlivňují naši náladu i prožívání emocí. A pak se také může silněji projevovat to, co jsme nedostali ve své vlastní rodině nebo co nás tam zranilo.

Jako děti –ať jsme kluci nebo dívky, potřebujeme vyrůstat v domově, kde je bezpečno a teplo, kde zažíváme bezpodmínečné přijetí, kde se můžeme projevovat ve své jedinečnosti, kde se nás rodiče láskyplně dotýkají, kde nemusíme mít strach…... A kde také vidíme, co to znamená být ve vztahu – to, jak se naši rodiče mají rádi, jak se k sobě chovají, jak si jeden druhého váží, jak spolu komunikují, jak mluví jeden o druhém…..To všechno nás už předem připravuje a formuje pro naše pozdější vztahy - kamarádské, přátelské, partnerské, rodičovské….Pro dívku je obzvlášť důležité, jak vnímá svoji matku, kolik láskyplného objetí, něhy, přijetí a podpory od ní dostala. A zda už ji maminka ,,propouští‘‘ do života. Možná se podívejte na dívku, do které jste se ,,zamilovala‘‘. Jaká ta dívka vlastně je? Jak se chová? Jaké má vlastnosti? Co je pro Vás na ní tak cenné? Možná má něco, co Vaše mamka neměla a co Vám chybělo.

Pro dívku je také důležité, jak se k ní chová její otec. Zda ji potvrzuje jako ženu. Zda se k ní chová s úctou a galantností. Zda je jeho ,,princeznou‘‘, zda se od něj cítí chráněna a podporována. Zda je na ni pyšný, zda jí dává najevo, že je krásná. ….Pokud je to jinak, je těžké vůbec uvažovat o nějakém vztahu s klukem, natož něco pociťovat.

Zkuste se zamyslet nad svojí rodinou, ve které žijete. A pak si o tom zkuste popovídat s někým dospělým, komu opravdu důvěřujete. Doporučovala bych Vám i účast na nějakých akcích pro mladé křesťany (ENTERcamp, Jump, RUNWAY CAMP….). Je potřeba, abyste nejprve objevila, kdo jste – a to se netýká jen sexuality a pocitů. Je důležité zjistit, jaké máte vlastnosti, obdarování i nedostatky….abyste se mohla sama v sobě zabydlet. A právě různé křesťanské aktivity a pobyty nabízejí možnost sebepoznání a zároveň umožňují mluvit se svými vrstevníky i s odborníky o tom, co se Vám honí hlavou, co Vás těší i trápí. (akce pro mládež pořádá také celoročně Komunita Chemin Neuf , další nabídky můžete nalézt na signaly.cz )

Nebojte se, Bůh je dobrý. A nenechá Vás samotnou. Jen se ho pevně držte a stále jej proste o pomoc a vedení Duchem Svatým.

Ať Vám Bůh žehná, chrání Vás od zlého a naplňuje pokojem.

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy