Smíšené manželství a vedení dítěte ve víře

Dobrý den,
jsme mladí manželé, já jsem katolička a manžel evangelik. Narodila se nám dcera, pro kterou bychom chtěli křest v katolickém kostele. Vedeme však diskusi ohledně následného vedení holčičky. Je možné, aby chodila na bohoslužby s námi oběma? Manžela beru jako velké požehnání a vím, že by nebylo špatně, aby vyrůstala vedená v evangelickém učení, ale manžel má obavu, že by nás to rozdělovalo.

Milá...,
Tuto situaci sama dobře znám, jak ze své původní rodiny, tak z té současné, a týká se i mnoha rodin v mém okolí, tak Vám snad budu moci trochu poradit.
Předně Vás chci uklidnit – život smíšené rodiny je v lecčems náročný, ale v lecčems také obohacující, a skýtá mnoho příležitostí k důležitým rozhovorům a zamyšlení. V neposlední řadě přináší také dvě společenství, do kterých rodina patří, a pokud jsou tato společenství funkční, je to zdrojem dalšího obdarování.

Křest v katolickém kostele je pro život ve smíšené rodině rozhodně praktičtější, protože zatímco evangelíci nerozlišují, v které křesťanské církvi byl člověk pokřtěn a zvou k aktivní účasti všechny pokřtěné, v katolické církvi přináší nekatolický křest mnoho omezení. Tedy: katolík to má při doprovázení příbuzných na evangelické bohoslužby mnohem snazší, než když evangelík chodí s rodinou na mši do katolického kostela. Ovšem pozor, konzervativní proud katolické církve nedovoluje pozvání evangelíků přijmout. (Konzervativní katolíci ovšem málokdy vstupují do smíšeného manželství;)

Pokud jde o výchovu, za sebe považuji za dobré se od začátku rozhodnout, v jaké tradici bude dítě vychováváno, samozřejmě s respektem a úctou k té druhé. Nepřijde mi dobré dávat malému dítěti odpovědnost za to, která tradice je mu bližší, respektive mu dělat v hlavě zmatek tím, že „je to jedno“ - stejně jako by dítěti nepomohlo, pokud by rodiče doma mluvili více jazyky bez pravidel, zatímco pokud jeden rodič mluví jedním jazykem, druhý rodič jiným a jeden z těchto jazyků slouží ke společné komunikaci, dítě získá dva rodné jazyky. Bylo by tedy dobré se s manželem domluvit, jaké církve se dcera stane členem a jak bude vychovávána - vzhledem ke zvolenému křtu zřejmě katolické.

Nic pak nebrání tomu, abyste chodili do obou společenství (třeba to střídali po týdnu, Vy pak můžete jít po evangelických bohoslužbách ještě na mši v jiném čase, pokud to považujete za důležité). Praxe, kdy chodil každý partner do svého kostela, už snad zcela vymizela – společenství bývají k jinověrcům vstřícná a rodiny chtějí, pochopitelně, slavit neděli společně. U evangelíků bývají v týdnu setkání nad Biblí podle věku, takže je také možné chodit v neděli společně na mši a v týdnu může manžel a dcera chodit k evangelíkům na biblické hodiny. Tak bude dcera vyrůstat jako katolička, ale bude zároveň součástí i společenství svého otce. Přiměřeně věku pak zřejmě bude potřeba vysvětlovat rozdíly mezi jednotlivými církvemi, nejen ty, proč v katolických kostelích jsou obrazy a v evangelických ne. Pozitivním vedlejším efektem života ve smíšeném manželství je, že nutí rodiče se vzdělávat a věci si stále znovu promýšlet a snažit se je srozumitelně formulovat. Rozhodně je těžší v něm dělat věci rutinně. :)

Je samozřejmě třeba počítat s tím, že dcera v nějaké životní fázi vysloví touhu chodit jen do jednoho společenství. V dětství je pravděpodobnější, že si vybere evangelíky, právě kvůli jejich uzpůsobení programu věku – v neděli při bohoslužbách bývá nedělní škola pro děti, málokdy nastávají chvíle, kdy dítě dění v kostele nerozumí, nudí se a je mu zima. Pokud člověk žije ve větším městě a má tu možnost, vyplatí se najít si v obou církvích ta společenství, která jsou k dětem vstřícná, aby jedna církev nebyla takovou věcí handicapována. :-) Domluvit se s partnerem nakonec nebývá tak těžké, obtížnější to může být s příbuznými, především těmi, jejichž církev pro dceru nevyberete. Je dobré být připraven na opakované vysvětlování a pomoci může vyjádření, že pokud se dcera ve vyšším věku rozhodne pro změnu církve, nebudete jí bránit, ale že teď bude členkou jedné církve se vším všudy.

Další náročný úkol bývá s vysvětlením duchovním obou církví, jak dceru chcete vychovávat – katolický farář vám může vyčítat, pokud s dcerou někdy nepřijdete a půjdete do manželova společenství, evangelický duchovní může vnímat negativně, že Váš manžel nechal dítě pokřtít v církvi katolické. Nemusí to tak ale být, vzhledem k dnešní situaci je mnoho farářů rádo, že dítě vůbec chcete křesťansky vychovávat, a vaše postoje budou respektovat. Je ale dobré být připraveni a mít odpovědi na případné otázky.

To, že každý směřujete jinou cestou ke stejnému cíli, může být pro dceru obohacením a jistou prevencí před tím, aby později pochyby brala jako ztrátu víry – uvidí, že být křesťanem je možné, i když člověk nějakému bodu učení nerozumí nebo ho v danou chvíli nedokáže přijmout. Obecně bude mít vzor, že lidé spolu nemusí ve všem souhlasit, aby se měli rádi a respektovali se. V praktickém životě je samozřejmě pohodlnější být doma členy jedné církve, ale i pestrost přináší své výhody. A není to jen možnost jet v létě na dva farní tábory;)

Stejně jako jinde je i ve smíšeném manželství důležitá otevřenost a komunikace. Nenechat si pro sebe pochybnosti a nespokojenost a mluvit o věcech, kterou jsou pro nás důležité, protože se může stát, že jeden z páru je aktivnější a bude náboženský život rodiny organizovat více podle sebe a druhý s tím nebude spokojený, ale nebude se umět bez konfliktů prosadit. Na takové věci je dobré myslet a pokud možno jim předcházet, aby se otázky víry nestaly předmětem stresu a sporů a zůstaly zdrojem síly a radosti.

Přeji celé vaší rodině, ať je váš společný život šťastný a najdete vlídné přijetí v obou společenstvích.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti, Církve, hnutí, ekumenismus