Slyší Pán Bůh na smlouvání? Něco za něco?

Dobrý den,
strašně dlouhou dobu v životě, mnoho let, si dost intenzivně přeju jednu věc. Snažím se pro to dělat v podstatě maximum, co dovedu. Modlím se za to, ale hlavně dělám praktické kroky, které by mě k tomu mohly dovést. To, co chci, ke mně ale vůbec nepřichází.

Vlastně si říkám, že ve všech oblastech mého života dávám pánu Bohu svobodnou ruku (kterou má i tak :-), ať mě vede, kam uzná za vhodné. Jediné, co od něj pro sebe žádám, je ta jedna věc. Někdy se přistihnu, že s pánem Bohem chci smlouvat, i když si myslím, že takhle to asi nefunguje. Nebo jo? Chci se tedy zeptat, slyší Pán Bůh na smlouvání (něco za něco)? Tuším, že mi asi odpovíte, že ne, ale jak mohu tedy zesílit hlas své modlitby? Jde to nějak?

Modlím se každý den. Je možné, že mi mé přání pán Bůh prostě nesplní, přestože mi na tom tak záleží? Také se Vás chci zeptat, proč myslíte, že mě pán Bůh nechává se takto trápit. Kdyby mi mé přání nechtěl splnit, proč by nastavoval v mém životě podmínky pro vznik takového přání? Často se modlím i dlouho a děkuji, jako bych to už dostal, ale nic.

Možná mi odpovíte, že pán Bůh je jako rodič, který nedá dítěti to, co by pro dítě bylo špatné. Já ale věřím, že pán Bůh je všemohoucí a jistě by dokázal vytvořit i realitu, ve které by to špatné nebylo. Vždyť je pán Bůh všemohoucí, tak proč? Budu rád za Váš názor. Slyšel jsem, že Rasputin se modlil měsíce v kuse a poté dostal, co chtěl. Jinde jsem ale četl, že počet slov na účinnost modlitby nemá vliv. Pán Ježíš říká věř a bude ti dáno. Někdo si to interpretuje ale tak, že pro vyslyšení modlitby smíme prosit jen za Boží vůli, tedy nikoli za vlastní přání. Jaký na to máte pohled?

Zdá se Vám reálné, že prožiju svůj život mj. modlením se za tu jednu věc a pán Bůh mé přání nevyslyší, jen ve mně třeba ztiší potřebu jeho naplnění a se svým přáním umřu bez jeho splnění? Přišlo by mi to smutný. Jen ještě napíšu, že si nepřeju nic nereálného/technicky nemožného jako třeba, aby mi z pusy lítali motýli nebo tak.
Předem Vám moc děkuji za odpověď.

Vážený P.
pokládáte jednoduchou otázku, kterou uspokojivě zodpovědět je velmi obtížné. Sám to dokládáte odkazem k některým odpovědím, které se Vám dostatečné nezdají.

Katechismová formulace „vhodná dobra“ říká, že Boha můžeme a máme žádat o věci nejen dobré, ale i vhodné. S tím měl potíž už apoštol Pavel, který konstatoval, že vlastně ani neví, zač se správně modlit. Máme my hledat, co chce Bůh, nebo on má hledat, jak nám vyhovět? To první se obvykle označuje slovem víra, to druhé pojmem magie.

Kde berete jistotu, že podmínky pro vznik přání nastavil Bůh? Existuje přece cosi jako autonomie stvoření a svoboda jednotlivce. Je správné se modlit a nezapomínat při tom na „getsemanskou doložku“ o tom, čí vůle má být naplněna.
Bůh ve své všemohoucnosti jistě může mnohé, otázkou je, máme-li právo se zlobit, pokud to neudělá. Zmiňujete Rasputina a zřejmě víte, jak odešel z tohoto světa. Nebylo by pro něj lepší, kdyby si vyprosil něco jiného? Naším nejvyšším cílem je přece nebe.

Je to Bůh, kdo Vás nechává se trápit, nebo je to v posledku Vaše volba? Chcete směňovat, ale máte něco, co byste byl nedostal? A do třetice: když odmítnete Boha, po kom budete vyplnění své touhy chtít? Není to v posledku tak, že nemám, co chci, ale „mám alespoň Boha“ anebo nemám ani co chci, ani Boha?

Abych na otázky jen neodpovídal protiotázkami, nabízím vlastní zkušenost. V různých obdobích života (jsem na tomto světě o dost déle, než Vy) jsem měl různá „silná“ přání. Řada z nich se splnila, některá ne. Z těch prvních byla většina splněna poté, co jsem opustil fázi „palčivosti“. Tím myslím, že pro mě to přání přestalo být středem existence. Jakoby Bůh se splněním čekal, dokud si to sám v sobě nesrovnám.

Kategorie otázky: Modlitba