Šikana a psychické týraní

Dobrý den,

jako dítě jsem na základní škole prošel hroznou šikanou. Nadávali mi, při vyučování mě píchali kružítkem do zad, neustále mě ponižovali apod. Doma mi despotický otec vyčítal, že jsem se narodil, že takového syna nechtěl, a vyčítal mamince, že mě porodila! A maminka se za mne celý život stydí...
Lidé mi v životě velice ublížili... jsem někdy tak nešťastný, že se mi nechce žít! I když je to už dávno, jsem tak citově zraněný, že nedovedu normálně navázat socialni kontakty! Mám pár přátel, ale ve společnosti se cítím nesvůj.  Pořád se mi zdá, že se mi lidé posmívaji, cítím se mezi lidmi jako štvaná zvěř! Jsem hrozně nešťastný! Rány v mé psychice se nezahojily, jsou kruté a stále se při vzpomínkách otevírají... 
 

Dobrý den,
rozumím, že jste mnoho v životě trpěl. Kdybych mohla, byla bych Vám teď jen v tichu naslouchala. Mé slovo je psané, budu tedy pokračovat. Napíši věci tak, jak o nich mluví naše víra.
Píšete, že otec je despotický a maminka, že se za Vás stydí. Chtěla bych Vám napsat, že nemáte jen pozemského otce, ale i Otce v nebi. On je pravým Otcem, který ukazuje vlídnou a jemnou tvář. Není v něm ani kousek despotismu. Především On Vás chtěl, a proto jste se narodil. V něm je Vaše jedinečnost, Vaše identita. Stejně tak je tomu s maminkou, která Vás těžko přijímá. V Bohu je nějakým způsobem i mateřská tvář. Říkáváme o něm, že se sklání a pečuje o své děti s mateřskou láskou. On je tedy také Vaší matkou. Jednání Vašeho otce i matky bylo pro Vás těžké. Pravdou ale je, že NĚKDO Vás tu chtěl. Někdo chtěl, abyste se narodil a byl s námi – je to Bůh! Toto je pravda. Nepřijetí, které jste vnímal od svých rodičů, můžete považovat za lež. V Bohu máte domov.

Rozumím, že jste byl šikanovaný a nešťastný ve škole a možná na dalších místech. Je to velké utrpení, které nás často ovlivňuje na dlouhou dobu. A přece existuje cesta dál, možná pomalá, ale je možné vystoupit z tohoto kruhu. Je to velká výzva.
Cesta ven tak, jak ji známe z života mnohých, kteří se uzdravili, vede skrze přijetí vlastního života od Boha, jak píši výše. Dále skrze to, že si člověk uvědomí souvislost mezi minulostí a současnými problémy. Umím si představit, že vnímáte souvislost mezi vším, co se dělo, a pocitem, že se cítíte mezi lidmi jako štvaná zvěř a dalšími vztahovými obtížemi. Jakoby se Vaše minulost odrazila do přítomnosti.

Rány může Bůh zahojit, věřte tomu. Jediná cesta vede přes přijetí vlastního života jako daru, přes hluboké přijetí své minulosti skrze kříž našeho Pána, odpuštění všem, kteří Vám ublížili. To můžete udělat jen ve jménu Pána Ježíše, člověk sám to nedokáže. Potom je třeba se zříci všech důsledků, což je někdy těžké a je to dlouhá cesta. Vnitřně si uvědomit, že nyní mě nikdo ´nehoní´, nikdo ´nepronásleduje´, nikdo mi nechce ublížit, jsem svobodný a už nemusím zůstávat v nedůvěře. Někdy si jako děti zvykneme na určité jednání (útěk), které nám v dětství pomáhá. Zachrání nás a díky němu přežijeme. Když se později staneme dospělými, pak už toto jednání není na místě. Na místo, aby nás zachraňovalo, tak nás začne ničit. Píšete, že je pro Vás těžké zůstávat s ´cizími´ lidmi. Když si ale uvědomíte, že jste Boží dítě a že Vás tady Bůh chtěl, můžete být kdykoliv s jakýmikoliv lidmi si přejete. Už nemusíte odcházet pryč. Nebezpečí už odešlo. K tomu potom dostanete milost a sílu Ducha svatého, aby Vám dodal odvahu, stále víc Vás utvrzoval v pravdě a pomáhal odmítat lži, které Vás pokoušejí.

Je dobře chodit do kostela nebo do církve a přijímat svátosti. Zejména Svátost smíření a přijímání Eucharistie jsou důležité (v protestantském prostředí říkáme např. večeře Páně). Smíření Vás otevře životu a Eucharistie Vás otevře pro vztahy (je to svátost společenství-církve).

Nevím, jestli využíváte psychoterapii – jestli ano, je to skvělé. K tomu mne napadá, jestli by nebylo další cestou najít si také nějakou pomoc duchovní. Někdy se tomu říká duchovní doprovázení nebo v protestantském prostředí duchovní patronace – někdo, kdo by šel vedle Vás. Pomoc duchovního doprovázejícího není stejná jako pomoc psychologa, každá má svojí nezastupitelnou hodnotu. Doprovázející má pohled, který počítá s Bohem, stvořitelem světa a každého života, tedy i Vás a všech lidí, se kterými jste se kdy setkal. Zároveň počítá s Pánem Ježíšem, který položil život za Vaše hříchy, stejně tak za hříchy lidí, kteří vstoupili nějak nedobře do vašeho života. V jeho jménu je potom možné odpustit každému člověku proto, že mně a Vám také Pán odpustil naše slabosti a selhání. V Bohu pak mohu získat naději a důvěru pro budoucnost, protože dokáže rozvázat pouta, která mne v současnosti ještě svazují s minulostí (třebas uzavřenost, která může být důsledkem dlouhodobého ponižování a nepřijetí). Pokud nevíte, jak a kde získat doprovázejícího, obraťte se na svého faráře nebo pastora.

Jednou z nevýhod psychoterapie je, že nemá odpověď na otázku: proč bych měl odpustit to, co se stalo dříve v mém životě. V Bohu víme, že důvodem je Pán, který první položil život za každou z mých nedokonalostí a hříchů. Proto je dobře vyhledat také duchovní doprovázení k doplnění psychoterapie.

Pokud byste šel cestou, o které píši, mělo by po chvíli vstupovat do Vašeho života více pokoje a snad i tiché radosti.
Velmi bych Vám doporučovala duchovní cvičení Otcovo srdce – kde můžete otevřít své rány zkušeným lidem. Další možností, která přesně kopíruje cestu nevrženou v tomto mailu, je duchovní cvičení Anamnéza (otevřené lidem všech církví), probíhající 2 krát ročně, můžete se přihlásit na internetu. To, že jsou to cvičení ve skupině, by bylo možná pro Vás těžké, ale myslím, že důležité. Druzí věřící lidé by Vás měli rádi, a tak byste mohl skrze ně také prožít, že máte místo na tomto světě a že jste hodný lásky.
Pokoj a inspiraci Pána Vám přeje

Linka víry
 

Kategorie otázky: Zlo a utrpení ve světě, Sebepřijetí