Sexuální asistence u handicapovaných

Dobrý den, 
rád bych se zeptal,  jak je pohlíženo na sexuální asistenci u handicapovaných z křesťanského hlediska, když při asistenci nedochází k pohlavnímu styku? Sám jsem handicapovaný, a to zrakově. Jsem věřící, v Boha Ježíše Krista i nebeského Otce. V současné době nemám přítelkyni a občas mívám chvíle, kdy bych se nejraději k někomu přitulil nebo se s někým objal nebo tak něco.

Díky za odpověď.
 

Oblast sexuality, na kterou se ptáte, je jednou z nejkrásnějších, ale i nejkomplikovanějších a nejbolestnějších oblastí prožívání lidského života. Je spojena s mnoha oprávněnými očekáváními a touhami, ale i s největšími životními ránami, zklamáními, bolestmi, jizvami a zmatkem.

A proto i odpověď na Vaši otázku není vůbec jednoduchá.
 

Touhu po něžnosti a fyzické blízkosti má každý člověk  

Jako křesťané věříme, že sexualita je krásným Božím darem a záměrem a i tělesným projevem toho, že člověk je stvořený ve vztahu a ke vztahu. Věříme, že i sexualita nějak odráží i vnitřní život samého Boha v Trojici, neboť „člověk byl stvořen k obrazu Božímu“. Možná proto sexualita a sexuální jednání podvědomě přesahuje nějaké naše lidské obzory hranice a vede nás jakoby dále.

Sexuální touha, touha po něžnosti a fyzické blízkosti je tedy integrální součástí každé lidské vztahové bytosti, každého z nás. A prožívání sexuality má přinášet radost, sounáležitost, předávaní života, uspokojení, naplnění potřeb, tužeb, vyjadřovat a rozvíjet vztah, lásku, úctu, věrnost…
 

Sexualita je jedno z jakýchsi Božích znamení a ukazatelů, ale nikoli cíl

Sexualita je – jak bylo řečeno výše – jakýsi odraz a obraz Božího života, ale také příslib věcí větších budoucích, zaslíbených a krásnějších (Jak se píše v Bibli: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na rozum nepřišlo, … co nám Bůh připravil…“). Mohlo by se říci, že sexualita je jedním z ukazatelů na dobrý záměr a úmysl Tvůrce, Milujícího absolutního Boha. Je to něco, co nám dává pro tento život a zároveň nám tím ukazuje na něco více, co má pro každého z nás připraveného…

Současně je sexualita a sex v tomto světě, který se oddělil od dobrého Boha, velmi zraněná, pokroucená a zavádějící. Sex se tak mnohdy stává spíš zdrojem a nástrojem frustrace, bolesti, stresu, pokoření, ponížení, rozdělení, manipulace, kupčení, zrady, nevěry, zla… A mnoho lidí ji prožívá vyloženě negativně, ale přesto s jakousi vnitřním touhou -  po naplněné sexualitě, po naplněném životě…

A navíc lze zmínit obecnou lidskou zkušenost: i když vše v životě klape (harmonický vztah, rodina, bohatství, výsledky, sláva, medaile, moc…), člověk je stále nespokojený, nenaplněný, toužící po něčem víc. A pochopitelně je mnohdy nespokojený o to víc, když něco zásadního v životě neklape… Podloženo zkušeností mnohých lidí jsou to ale i okamžiky, kdy jsme citliví a otevření pro něco „víc“, co nabízí jen Bůh.

Existuje velmi známý a velmi trefný výrok, který vystihuje naši situaci: „Stvořil jsi nás Bože pro život s tebou a naše srdce je nepokojné, nenaplněné, neuspokojené, dokud nespočine v tobě.“ Toto říká sv. Augustin, který si v životě prošel vším, co život skýtá – byl zdravý, pocházel ze zajištěné a bohaté rodiny, zažil bouřlivé mládí, bouřlivý život, sex, vztahy, alkohol, vzdělání… Nic z toho mu ale nestačilo, nic ho neuspokojilo, dokud nenalezl Boha v jeho plnosti. A pak se proto všeho dokázal zříci. Žil v chudobě, v celibátu atd. Protože poznal, že tyto věci jsou jen dočasné a že mu Bůh nabízí více.
 

 Nic, co nám schází, nás nemůže od Boha oddělit. V Bohu je všeho dostatek a nadbytek. 

Jeden současný americký autor pak píše: „V každém člověku je propast o velikosti Boha. Nemůžeme ji naplnit věcmi, penězi, postavením, mocí, sexem, drogami, alkoholem, jinými lidmi, zážitky ani úspěchem. Jen Bůh ji dokáže zaplnit. Vhoďte do ní všechny peníze světa a zjistíte, že je pořád prázdná a vy stále toužíte po něčem větším. Přihoďte Oscara, Grammy, Nobelovu cenu...“ (M. Kelly, Nevzdoruj svému štěstí, nakl. Doron)

A s tím souvisí pár dalších „klasických“ citátů:

- V každém člověku je propast, kterou může naplnit jen Bůh. (Blaise Pascal).
- Bůh lidem dal do srdce touhu po věčnosti (Kaz 3,11)
- Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu. (Žl 42,2-3)
- Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.(Žl 84,3nn)
- Bože ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo (Žl 63)



A pokud jde tedy o sex: je to jedno z jakýchsi Božích znamení a ukazatelů. Není to ale cíl, ani trvalý stav, nebe. A pokud v této oblasti nezažíváme naplnění z mnoha důvodů (nemoc, stáří, opuštěnost, věznění, atd. atd.) je to situace, kdy si můžeme před oči postavit křesťanskou jistotu, že nic na světě nemůže naplnit naše srdce kromě Boha. Jsou to (požehnané) chvíle, kdy zjistíme, že NIC krom nekonečného Boha naše srdce nemůže definitivně uspokojit a naplnit. A nic, co nám schází, nás nemůže od Boha oddělit, protože v něm je všeho dostatek a nadbytek. On nám slíbil plnost života.

Apoštol Pavel píše: Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! (Flp 3,7-8)

Vztah křesťana s Bohem je založen na poznání Krista Ježíše (sr. 3:10; J 17:3) a na ničem jiném. Pavlovi tedy jde o jediné: aby získal Krista, a přijal tak dar věčného života (sr. J 3:16; 1J 5:11–13). Ve srovnání s tím jsou jakékoli jiné hodnoty bezvýznamné jako hnůj - řecky dosl. skybala, tj. „výkaly“, „odpad“, „sračky“, či také to co „člověk už nechce jíst a hází se psům jako zbytek“.

Ježíš říká zajímavou věc: že někteří se nežení

Vztah muž a žena, manželství, vzájemnost, úcta, sexualita, plodnost, jsou asi nejvýstižnějším a nejkrásnějším obrazem Boha. Ale Ježíš říká zajímavou věc: že někteří se nežení.
Někteří jsou od narození nezpůsobilí, nebo že je tak učinili lidé – fyzicky či psychicky.
A někteří dobrovolně pro království nebeské. (Mt 19,12 + Lk 18,28; 1 Kor 7; Mt 22,30)

Celibát tedy ukazuje, že tak krásná a přirozená věc jako sex a manželství je relativizována v poměření s „nebeským královstvím“ – tedy se životem s Bohem.
Ukazuje, že i dobrý, krásný sex a vztah v manželství je OK, ale jen bledým odleskem čehosi jiného, „vyššího?“ … – je to relativizace našich „nejvyšších“ hodnot.
Celibát je tedy znamení, že existuje něco VÍC - MAGIS. Že vše krásné zde je jen odvar něčeho ještě většího, pro co jsme stvořeni.
Celibát může být dobrovolně zvolený.
Ale je pro každého člověka následně i získaný okolnostmi: životní okolnosti, zdraví, rozkol ve vztahu, stárnutí.

Také proto se mnozí řeholníci a řeholnice i kněží dobrovolně vzdávají mnohých dobrých věcí (majetku, sexu) „pro Boží království“. „Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“ (Mt 19,12). Výzva k celibátu je Božím pozváním pro některé lidi, aby mohli být jakýmsi znamením i pro ty lidi, kteří v životě nějak přišli zkrátka i v sexuální oblasti, kterým to neklape, kteří se oprávněně cítí znevýhodněni, ošizeni… A asi i výzvou, aby svou sexualitu proměňovali v něco, co je vede k Bohu a ne aby ji uměle umlčovali jednáním, které nevede k vnitřnímu pokoji a naplnění…
 

Náhražky štěstí vedou do ještě většího smutku a opuštěnosti

Pro výše uvedené bych Vás chtěl povzbudit, abyste nehledal uspokojení v tom, že někomu zaplatíte za to, aby k Vám byl chvíli milý a vstřícný. Myslím, že to vede ještě do většího smutku a opuštěnosti. Doporučil bych Vám nehledat „náhražky“ štěstí, ale spíše bych Vám doporučil hledat nové cesty, jak se přibližovat k dobrému, laskavému, něžnému, milujícímu a věrnému Bohu, u kterého je plnost života. Jen u něho.

S tím také souvisí hledat dobré vztahy s dalšími lidmi, hledat smysluplnou činnost, koníčky, v rámci možností hledat i možnosti pohybu, hledat své místo na zemi a poslání a hledat ev. i svou budoucí manželku partnerku (která ale nemá být v první řadě prostředkem k naplnění potřeb…).

A v neposlední řadě bych řekl, že v dějinách víry mnoho lidí hledalo a nacházelo opravdovou útěchu právě v Boží blízkosti, v četbě Bible, modlitbě, svátostech… Bůh má totiž pro každého z nás VÍC. A pokud je lidská intimita odrazem, obrazem, výrazem Boží vzájemné intimity, do které jsme pozváni, je dobré, užitečné a prospěšné se již nyní orientovat a napojovat na Boží vnitřní život, který je nám otevřen, určen a připraven.

I tím můžeme naší lidskou sexualitu a sex upgradovat výš v případě, že tuto oblast prožíváme spíše harmonicky, anebo více hledět k Bohu a čerpat od něj nadpřirozenou lásku v případě, že náš sexuální život je neharmonický, bolestný, nenaplněný, neexistující… A (i) o tom je spiritualita, duchovní život, modlitba atd.


Přeji Vám vše dobré ve Vašem hledání a vyprošuji Vám Boží požehnání+!

Kategorie otázky: Sexualita jiné