Sexualita. Nevyznám se ve vlastních myšlenkách a běhám pořád ke zpovědi...

Zdravím, už delší dobu mě trápí problém s 6. přikázáním, trvá to už čtyři měsíce a nedokážu se z toho vymotat... V některých věcech vidím dvojsmysly, napadají mě škaredé věci, mám pocit vzrušení (ve skutečnosti ani nevím, jestli to opravdu vzrušení je) např. při nějaké úplně obyčejné poloze (největší problém mám dát nohu přes nohu, protože se cítím, jako bych mastu...vala - pardon, moc se to stydím napsat), v myšlenkách si někdy říkám, že se nemusím bát, že jsem těžce zhřešila, že to bych musela dělat záměrně a nebo s tím souhlasit. Když mě ale tyto situace pronásledují celý den a když už to nemůžu dál ignorovat, mívám kvůli tomu špatnou náladu, je mi do breku a v těchhle chvílích nastávají momenty, kdy mě už "opustí síly" a já řeknu "dobře, souhlasím,". Hned si ale uvědomím, co jsem to vlastně řekla, a přemýšlím, jestli jsem to myslela upřímně nebo ne. Většinou to dopadne tak, že si to bojím rozebrat, protože co kdybych zjistila, že to byl těžký hřích?

A pak mě k tomu napadla další otázka: je těžký hřích taky to, když dělám něco v rozporu s Božím přikázáním ve vážné věci, ale neuvědomím si to/ uvědomím si to pozdě, že tak jednám? Nebo abych spáchala těžký hřích, musím si vyloženě uvědomit, že chci vykonat těžký hřích? Nebo si to uvědomit a pokračovat v tom? Snad jsem se vyjádřila jasně.

Mívám strach pak jít ke zpovědi. Minulý měsíc jsem byla už 4x a připadám si jak totální blbec, že prostě nerozeznám, kdy to opravdu bylo třeba. Prostě se nedokážu vyznat ve svých vlastních myšlenkách. Nevím, jestli můžu k přijímání a když jdu (s tím, že jsem to vyhodnotila jako hřích lehký), mám pak výčitky svědomí, že jsem šla. Je mi trapné chodit tak často ke zpovědi, a to jsem ještě měla pokaždé jiného kněze. Do toho všeho bych strašně chtěla růst ve víře, chci poznat Boha, ale v poslední době si připadám jak kluk z Nekonečného příběhu. Četl knihu, o které nevěděl, že je o něm a až na konci ho to začalo přesvědčovat, on ale nebyl schopný tomu věřit, připadalo mu to šílené, nakonec ale uvěřil. Já si připadám také tak. Celý život jsem se k někomu modlila a až teď si uvědomuju, jaký je Bůh, kdo to vlastně je, ale přijde mi to hrozně neuvěřitelné a jako bych se taky měla rozhodnout. Nevím ale jak.

Snad jsem napsala všechno aspoň trochu srozumitelně a chtěla bych vás poprosit o modlitbu a také vám poděkovat za vaše stránky, na které se můžu obrátit.
Požehnaný den!

Srdečně Vás zdravím
a děkuji za důvěru, kterou nám prokazujete svým dopisem. Obecně platí, že pohlavní pud je jeden z nejsilnějších a navíc jste ve věku, kdy se intenzívně „hlásí o své místo na slunci“. Neuškodí připomenout, že to, co prožíváte, bývá přirozené a že sexuální citlivost je Božím darem. Řečeno jinak: To, co cítíte, není samo o sobě hříšné. Nemůžeme za své nápady a emoce, dokonce ani sexuální vzrušení není automaticky hříšné. Napadne-li mě dvojsmyslná narážka, způsobí-li mi některá běžná situace sexuální vzrušení, mám-li nutkavé myšlenky či fantazie… je to jistě nepříjemné, ale ještě ne hříšné!

Prosím, nenechte se tím, co prožíváte, znechutit. Odevzdávejte svá trápení Bohu ať už skončí jakkoli a netrapte se myšlenkami na těžký hřích. Na mou odpovědnost berte všechny své pocity, myšlenky a rozhodnutí v této oblasti jako nedokonalosti a pouze výjimečně jako lehké hříchy, které, jak víme, odpouští svaté přijímání. Přistupujte pravidelně ke svatému přijímání a ke svaté zpovědi tak, jak jste byla dříve zvyklá. Bůh je milosrdný a nenechá nás trápit se nad naše síly. S důvěrou očekávejte „lepší časy“, které nepochybně přijdou. Pokud najdete někoho, komu se odvážíte svěřit jako nám, bude to pro Vás veliká pomoc, zvláště pokud půjde o člověka s určitými zkušenostmi v duchovním životě.

Kategorie otázky: Sexualita jiné, Náctiletí - sexualita, vztahy