Samota a osamocenost bolí - co s tím?

Proč někdy člověk spíše vyhledává samotu, které má pak ale spíš "plné zuby"?  Nakonec vlastně ani není za kým jít. Dnešní doba je tak uspěchaná, že ani přátelé nemají na sebe čas.

Děkuji za Váš dotaz nebo spíš povzdech. Při odpovídání se snažím trochu si představit člověka, který se ptá. Tak si teď představuji mladého člověka, který se cítí sám a příliš nevnímá, že je jedinečnou lidskou bytostí, ani se necítí přijímaný druhými lidmi. A tak radši volí samotu, schovává se před světem a před druhými lidmi. Ale není mu v samotě, kterou si zvolil, příliš dobře.

Vlastně jste, hodně schovaný/á i při svém dotazu. Moc se neukazujete. Nejste vidět. A pak se ani já nemohu přiblížit k Vám a odpovědět tak, aby to byla odpověď skutečně pro Vás. A tak mohu odpovídat jen obecně.

Pocity, které se objevují, říkají něco o tom, co se v nás děje uvnitř, jak se cítíme. Čím méně známe sami sebe, své schopnosti, dary, vlastnosti i chyby a čím méně toto vše přijímáme, tím snadněji nás a naše pocity ovlivňuje a rozkolísává hodnocení druhých. Když nás někdo pochválí, cítíme se krásně, když kritizuje nebo jen zvýší hlas nebo se špatně podívá, všechno se nám hroutí, cítíme se špatně, k ničemu. A přitom se projev druhého člověka vůbec nemusí týkat nás samých. Možná má jen těžký den, bolí ho zub, leze na něj chřipka, něco se mu nepodařilo, pohádal se s manželkou…….Ale my se raději stáhneme, protože nepřijetí od druhého člověka bolí. A bolest nechceme, snažíme se jí vyhnout.

Jenže potíž je v tom, že do našeho srdce, do nás uvnitř vedou jen jedny dveře. A když se stáhneme, uzavřeme, schováme, aby k nám nemohla bolest, nemůže k nám ani radost. Když neriskneme to, že se ukážeme druhým, nepřiblížíme se k nim, tak oni nás nevidí, nemohou se přiblížit k nám a nemůže vzniknout ani přátelství.

Asi máte pravdu, že dnešní doba je uspěchaná. Ale přece jen – každý z nás má každý den k dispozici 24 hodin. Ani víc ani míň. A jak a čím tyto hodiny naplníme záleží na nás. Je to naše volba, kolik času věnujeme práci, kariéře, rodině, dětem, přátelům, sami sobě, odpočinku, koníčkům, studiu, cestování, poznávání……..záleží na tom, co je pro nás drahé, co má pro nás hodnotu, bez čeho si život nedovedeme představit.

Přeji Vám, abyste našel / našla sílu a odvahu ukazovat se druhým, mluvit s nimi, ptát se, zkoušet se přiblížit. A pokud věříte v Boha a jeho lásku nezapomeňte, že Bůh na Vás má čas vždycky a miluje Vás takového / takovou, jaký/á jste.

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství