Bůh odpouští, já ale cítím stále rozpaky a zmatek

Dobrý den, jsem pokřtěná, avšak celý život jsem nebyla praktikující křesťan. Po složitých peripetiích v mém životě (náročný rozvod,  závažné rodinné problémy, složitý vztah s mou matkou, ...) jsem před rokem začala chodit do kostela. Rok jsem se odhodlávala, než jsem požádala kněze o svátost smíření.  Vyznala jsem vše, co zpětně za celý svůj život vnímám jako své selhání. Nebylo toho málo a nebyly to bohužel malichernosti.

Dnes, den po té, jsem navzdory tomu, že mi kněz udělil rozhřešení, plná zmatku a rozpaků.  Poslední roky  jsem s sebou nesla stále  tíhu své viny, bolest duše, nepřekonatelnou lítost a smutek. Kněz mi na základě vyznání řekl, že si mám přečíst  15. kapitolu podle Lukáše jakožto kající skutek. Přijde mi to s ohledem na závažnost mých provinění jako nedostatečné, protože bolest a vina ve mně zůstávají i nadále. Nelze totiž vrátit v čase to, co se stalo, nelze to odčinit žádným způsobem - mamka je mrtvá a slova, která jsem vyřkla, nelze již vzít zpět, potrat také nelze vzít zpět, protože jsem zničila počínající život. V duchu jsem proklela lidi, kteří mě dlouhá léta napadají, pomlouvají a ponižují. Nenalézám klid v duši, ač se o to snažím. Cítím zoufalství a smutek.

-redakčně upraveno-

Milá...
v první řadě bych Vám rád ze srdce poděkoval za Vaše rozhodnutí, které jste učinila se svým životem. Píšete, že jste se dlouho odhodlávala přistoupit ke svátosti smíření. To jste nyní učinila a vyznala své hříchy a věřte, že Vám bylo zcela odpuštěno. To slovo „zcela“ můžeme nahradit slovy úplně, bezpodmínečně, natrvalo. Tak to prostě je. Bůh je tak nekonečně dobrý a milosrdný, že takto své odpuštění nabízí a rozdává. Je to pro člověka zadarmo. Tedy pokud odhlédnu od toho, že Bůh dal svého Syna jako oběť za naše hříchy, a ta oběť byla krvavá a velmi bolestná. A to vše proto, že Bůh každého člověka bezpodmínečně miluje a miluje i Vás. To jsou ale slova, která určitě neslyšíte poprvé.

Když se z blízka podíváme na hodnotu a hloubku odpuštění, musí se nám z toho zatočit hlava. Odcházíme od zpovědi, a pokud jsme se upřímně a pravdivě vyznali ze svých vin, je nám odpuštěno. A našich hříchů už nikdy nebude ze strany Boha vzpomenuto. Nikdy se nestane to, že nám Bůh naše viny bude připomínat tak, jako mnohý člověk.

Váš zpovědník je moudrý pastýř a je dobře, že Vám dal jako „pokání“ přečíst 15. kapitolu Lukášova evangelia. Myslím, že je tam obsaženo vypovídajícím způsobem vše o odpuštění Božím. Doporučuji Vám, abyste se k tomuto textu vracela, abyste ho rozjímala a uvažovala o něm a Vaše rozjímání, aby postupně přešlo k děkování Bohu, který tak velkoryse odpouští.

To, že v sobě máte chaos, bolest a zmatek, a že se Vám zdá pokání moc snadné, je asi normální proces. Jste na počátku Vaší duchovní cesty, a i kdybychom o Božím odpuštění přemýšleli celé hodiny, nikdy ho zcela nepochopíme. Je ho ale potřeba přijmout a neopustit.

Píšete také o náročných vztazích, lidech, kteří Vám ubližují, a to, že jste je v duchu proklela. Zkuste, i přes příkoří, které se Vám dostává, těmto lidem naopak žehnat a přát vše dobré. A vytrvat v tom, i když to třeba nepřinese hned dobré výsledky. To by mohla být cesta, jak z toho ven. Zlo přemáhat dobrem a láskou. Vy jste přece uvěřila v nekonečně dobrého a milujícího Boha a jste jeho obrazem. A Boží obraz je dobrý.

V každém případě Vám doporučuji, abyste zůstala ve spojení s Vaším knězem, ke kterému máte důvěru, a který Vás jistě rád provede úskalími prvních krůčků Vaší konverze a cesty k Bohu.

Pokud bych Vám mohl doporučit nějakou literaturu, určitě bych zvolil knihy Henri Nouwena „Návrat ztraceného syna“ a „Život milovaných dětí“.

Milá ..., přeji Vám vše dobré na Vaší cestě životem.

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných