Protestantské, letniční církve - vize a rozdíly

Dobrý den,
prosím, pomozte mi to pochopit. Chodím do Církve Živého Boha, a potom jsem ještě navštívila církev Milost, ráda poslouchám kázání Trunifialní Církve víry. Myslela jsem si, že je to vše stejné, vždyť Ježíšovo učení je pro všechny stejné, a všechny tři křesťanské církve jsou přece jeho jedna nevěsta.
Proč mi tedy pastor z Církve Milost sdělil že bych neměla kombinovat všechny tři církve, ale zvolit si jednu? Já mám za to, že mě obohacují každá jinak.

Prý má každá církev jinou VIZI a to právě nechápu. Vždyť všechny tři církve mají jediného Boha a Ježíše. Jak tady jiná vize? Ta je přece pro všechny stejná! Prý nemám z jedné církve vynášet věci, co  vím, do druhé církve.
Ale to nechápu, vždyť  Ježíš mluví pro všechny stejně, tak jaké vynesení věcí z jedné církve do druhé...?
Vysvětlíte mi prosím, jaký je rozdíl mezi těmi vizemi?
Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

Ano, křesťanské učení je v podstatě stejné a všechny křesťanské církve sdílejí toto učení v základních společných bodech. Patří sem zhruba tyto věci:

1. Všichni čerpáme ze společného zdroje, Bible, která je jednotně přeložená. (Různé překlady se liší jen v detailech a v důrazech, se kterými byly vytvořeny, například existuje překlad pro lidi, kteří ve víře začínají, překlad pro ty, kdo se věnují teologii a hodně studují apod.)
2. Věříme v jednoho Boha.
3. Bůh stvořil svět.
4. Bůh je ve třech osobách (Otec, Syn, Duch Svatý).
5. Ježíš Kristus za nás dal svůj život a tím nás vykoupil z hříchu, získal nám věčný život.
6. Ježíš byl vzkříšen z mrtvých a vystoupil na nebesa.
7. Smrtí náš život nekončí, i my vstaneme ze smrti a budeme souzeni (to znamená, že předstoupíme před Boha, který je láska).
8. Na zemi existuje Boží církev, což znamená živé společenství křesťanů (Bůh plánoval pro svět na začátku jen jednu církev, lidé se však postupně rozdělili do více církví).
9. Duch Svatý dává své dary k růstu člověka i církví.
10. Jsme posláni, abychom zvěstovali dobrou zprávu Evangelia.

Toto můžeme tedy nazvat společnou vizí křesťanů. Různé církve mohou mít různé vize, které se budou lišit. Nebudou se ale lišit v těchto základních bodech, které máme společné.

Jsou ale některé skupiny, které si říkají ´křesťanské církve´, ale nesdílejí s ostatními křesťany tyto pravdy, proto je dobře je křesťany nenazývat. Takové skupiny si neprávem přivlastňují křesťanskou spiritualitu, kterou ale v některém ze základních prvků nesdílejí. Jde například o mormony, jehovisty, novodobou Schincheonji a další. Může se jim říkat sekty. Poznáte je podle toho, že některou ze základních věcí nepřijímají (Např. jehovisté říkají, že Ježíš nebyl opravdu Boží Syn, že byl pouze člověkem. Vyzvete-li je, aby se s Vámi pomodlili k Pánu Ježíši, odejdou od Vás, protože to nejsou schopni udělat). Schinncheonji říkají, že kromě poselství Bible existuje ještě tzv. ´otevřené slovo´, skrze které přijímají další Boží zjevení. Nevyznávají, že Bible je jediným zdrojem zjevení, ale mají další falešné pravdy, které jim sděluje jejich vůdce.

Křesťanské církve se stejnou vizí můžeme rozdělit na základní tři směry. Patří sem:

(1) Ortodoxní církev (vidíme ji v celé řadě zemí zejména ve východní Evropě, ale je rozšířena po všech kontinentech).

(2) Protestantské církve - sem patří množství církví vzniklých v posledním tisíciletí (metodisté, luteráni, baptisté, adventisté, husité, evangelická církev, církev bratrská…)

(3) Katolické církve – sem patří ´katolíci´ (ti se dělí třeba podle různých ritů, tj. způsobů, jak slouží mši svatou, nejznámější u nás jsou římskokatoličtí křesťané a řeckokatoličtí křesťané)

Místa, která navštěvujete, budou patrně patřit mezi evangelikální církve (tedy pod číslo dvě). Evangelikální církve jsou skupiny křesťanů, které dnes prožívají velký boom. Jsou často velmi dynamické a živé. Dávají důraz na Ježíšovu oběť, pokání a odpuštění hříchů, znovuzrození. Jsou věrní Bibli, hodně ji studují a snaží se jednat podle ní. Protože je ale Bibli možné interpretovat v něčem rozdílně, evangelikální církve nemají vždycky stejné učení. To ale příliš nevadí, protože se stále shodují s ´křesťanskými církvemi´ v onom základním učení, o kterém píši výše. Patří sem třeba v Praze sídlící kostel na lodi – ICF (International Christian Fellowship) nebo v Čechách a na Moravě rozšířené KS (Křesťanské sbory).

Je pravda, že je lépe si vybrat jen jednu církev. Je to proto, že společenství lidí je velmi důležité, pomáhá nám růst v lásce. Proto je dobře nechodit z místa na místo, ale zakořenit na jednom místě ve vztazích. K tomu je ale dobře vědět, jak která církev žije, a vybrat si církev, která Vám bude vyhovovat, kde budete chtít mít svůj domov. Řekla bych ale, že moudrý člověk bude občas navštěvovat i jiné církve. A proto, když se rozhodnete pro určitou církev, která se stane VAŠÍ CÍRKVÍ, je jistě dovoleno občas navštívit jinou církev. Nesmí to být ale příliš často, abyste opravdu našla ve své církvi domov. Myslím, že takové návštěvy, nesou-li se v pokorném duchu, kdy přichází do jiných církví s respektem, mohou přinést jen dobro.

Pokud by bylo pro Vás těžké najít si v některé skupině křesťanů domov, neklesejte na mysli. Tato etapa někdy trvá dlouho. Klidně pokojně choďte do církve dál a uvidíte.
Ohledně ´vynášení věcí´ do jiných církví: myslím si, že je potřeba si uvědomit, co že to vynáším. Jsou totiž věci, o kterých mluvit nemusím, a jiné, které klidně mohu s druhými lidmi sdílet. Je to jako v obyčejných vztazích. Není vhodné mluvit s každým úplně o všem. Každá církev má svůj vnitřní život. Jsou tam radosti, ale třeba i komplikace a napětí. Je dobře s respektem uvážit, jestli tu kterou věc mám sdílet mimo svoji církev. Ohledně vnitřních věcí církve to spíše nebude vhodné. Pokud jde ale o některé pěkné myšlenky nebo nápady, řekla bych, že je dobře se dělit s druhými, vždyť se můžeme navzájem ohromně obohatit.

Sama prožívám vzácné obohacování s mezi našimi církvemi. Mohu třeba říci, že jako katoličku mne hodně oslovuje práce s dětmi, kterou vidím v protestantských církvích, tak jsme začali u nás pracovat během mše svaté s dětmi a všichni jsou nadšeni. Líbí se mi dále osobní přivítání lidí před bohoslužbou a také káva po bohoslužbě. I my také občas podáváme kávu po bohoslužbě. Hodně oceňuji také práci s Božím slovem, kterou vidím u protestantských bratří a sester. Našla jsem si tedy čas a inspirovala se od několika bratří a sester, jak je možné pracovat s Biblí ve skupinkách, a tyto metody používáme. Naši protestantští bratři a sestry zase u nás katolíků hodně oceňují ticho a meditativní modlitby, které vnímají na našich bohoslužbách a někteří se pokoušejí vnést podobné prvky do jejich církví. Oceňují také duchovní vedení, což je pravidelný čas, kdy se setkáváte s jakýmsi ´patronem´, který je ve víře o kousek dál a pomáhá vám svým pohledem v tom, co prožíváte.

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus