Proč spolu být, když k sobě nic necítíme?

Mám velký problém. S manželem jsme od sebe už téměř rok. Mám ho moc ráda, ale on se ke mně už nechce vrátit. Objevil se muž, do kterého jsem se bláznivě zamilovala, ale je těžké začít od znova. Bojím se, že když se rozvedeme, že mi bude hrozně. Na druhou stranu, proč být  spolu, když spolu nežijeme a nic k sobě necítíme?

Vůbec nevím, co mám dělat... prosím, poraďte.

Pokládáte otázku, na kterou vVm bohužel nemohu dát jasnou odpověď. Jednak jste to především Vy, kdo se musí rozhodnout, co udělat, jednak neznám žádné podrobnosti Vašeho vztahu a rozchodu s manželem. Nevím, jak jste spolu byli dlouho, příčinu Vaší odluky apod. Přesto Vám napíši pár podnětů, které mne při čtení Vašeho dopisu napadaly, třeba Vám něco z toho ve Vašem rozhodování pomůže.

Pokud žijete s manželem již skoro rok od sebe, není divu, že se cítíte osamělá a že Vám není lehko. A potíže v manželství jistě trvaly již nějakou dobu před vaším odloučením. V takovém období je člověk velmi křehký a potká-li někoho, s kým je mu dobře, je velmi snadné se do něj zamilovat. Máme vedle sebe někoho, kdo nám přináší znovu blízkost, pochopení, útěchu. Ale zamilovanost v každém vztahu po určité době vyprchá a znovu přijdou problémy všedních dní, neporozumění, krize…. A tak se snadno může stát, že i kdybyste se rozhodla pro nového muže, budete (i když třeba z jiných příčin) za pár let tam, kde jste teď. Zvažte tedy, zda Vám dočasná úleva za to stojí. Můžete se zamyslet, co přesně Vám na novém muži tolik imponuje. Když vím, co konkrétně mi chybí, můžu to hledat i jinde než tam, kde se mi to zrovna nabízí.

Dále píšete „proč spolu být, když spolu nežijeme a nic k sobě necítíme“. Nevím, co pro Vás znamená, že k sobě nic nectíte, protože ale píšete, že máte svého muže stále ráda, předpokládám, že to spíše znamená, že necítíte to, co bylo na začátku vašeho vztahu. Manželství není jen o citech a lásce, kterou prožíváme, je to především akt vůle. Na začátku manželství se svobodně rozhodnu slibem zavázat tomu druhému, že s ním budu až do smrti a budu s ním snášet nejen dobré, ale i zlé. Nikoli, že s ním budu, jen pokud k němu budu lásku cítit. Lidé se někdy mylně domnívají, že láska buď je nebo není, je nebo již vyprchala a my její existenci nemáme v rukou. Ve skutečnosti je to něco, co lze rozvíjet a pěstovat, pokud vztahu budeme věnovat dostatečnou péči. Láska, kterou potom zažíváme, není tak plná vášně tak jako na začátku vztahu, ale je mnohem trvalejší a pevnější. Říká se jí také zralá láska. Krize manželství často plynou z toho, že lidé na tuto péči o vztah rezignují. Hrají v tom roli různé důvody – partner nás tolik zraňuje, že nemáme chuť do vztahu vkládat energii, čekáme úsilí hlavně ze strany partnera, je snazší sáhnout pro to, co nám chybí mimo vztah, protože to je bez práce, již dlouho se necítíme milováni apod.

Z hlediska křesťanství rozvod v podstatě neexistuje. Lze požádat o zneplatnění manželství, ale jde o opodstatněné a závažné důvody, týkající se například ohrožení zdraví či bezpečnosti jednoho z partnerů či dětí druhým partnerem. Pro křesťana je manželství závazná smlouva, kterou se snaží naplnit. Je to ale také svátost, skrze kterou dostáváme milost, abychom to dokázali. A dobrá zpráva je, že Bůh je v tom vždy s námi. Nevím, zda jste věřící, ale píšete na naši Linku, takže tento aspekt musím zmínit.

Nevím, jakými těžkostmi jste s manželem prošla Vy, ani co jste se snažili pro záchranu vašeho vztahu udělat. Moje zkušenost je ale taková, že pokud manželé chtějí vztah zachránit, téměř vždy je nějaká cesta, kterou partneři ještě nezkusili. Vím, že píšete, že je to především manžel, který se k Vám nechce vrátit, o to to budete mít těžší. Píšete ale také, že jej stále máte ráda. To Vám může dát sílu zabojovat, pokud se pro takovou variantu rozhodnete. Taková cesta by byla také novým začátkem, o kterém píšete. Znamenalo by to podívat se na to, co přesně ve vašem vztahu s manželem nefungovalo a proč, co byste s tím mohli udělat a začít budovat vztah znovu. Jistě ve vašem manželství ale byly také věci, které fungovaly a ty by vám na nové cestě mohly být pomocníky. Velmi vám na takové cestě může pomoci dobrý psycholog či psychoterapeut, dobrý kněz.

Krize a těžkosti patří jak k životu, tak ke vztahům. A ať jsou jakkoli dlouhé a nepříjemné, mohou se stát místem našeho osobního růstu a zrání. Jsou to místa, která pokud zvládneme, tak nás zpevní podobně jako klouby stébla trávy, která pak vydrží i poryvy větru. To pro nás v našich potížích může být potěšující uvědomění.

Ať se rozhodnete jakkoli, přeji Vám pro Vaše rozhodování moudrost.
 

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Láska v manželství, Manželské krize