Předmanželský sex zakázán. Je toto přikázání opravdu tak důležité?

Dobrý den,
obracím se na Vás s dotazem týkajícím se sexu před uzavřením sňatku, tedy šestého přikázání.

Snad chápu názor katolické církve na předmanželskou sexualitu, ale přesto mi připadá velmi obtížné, ne-li nemožné ho v dnešní době dodržovat, například protože:

- žijeme v době, kdy se většina lidí bere mnohem později než dřív, často až kolem třiceti let. V dřívější době snad nějak šlo počkat do dvaceti let, ale tak dlouho čekat je takřka nadlidský úkol, který, myslím, způsobuje věřícím mnohé někdy snad zbytečné tělesné i duševní problémy a trápení.

- žijeme ve společnosti, kde věřících je menšina, a těch, co dodržují tento příkaz, minimum.
Snaha dodržovat tento ideál staví bariéry jak mezi věřícími tak mezi věřícími a nevěřícími (pro které je velmi obtížné to pochopit) a všeobecně komplikuje mezilidské vztahy.

Celkově mi přijde, že snaha dodržovat tento ideál, (který má jistě mnoho pozitiv), vede v době, ve které žijeme, někdy k tolika komplikacím (např. k tomu, že se mladí věřící berou kvůli sexu, nebo že zůstává mnoho nešťastných věřících, neúměrně dlouho čekajících na toho „pravého“, který by se s nimi i v těchto otázkách shodl aj.), že pochybuji, zda by na nás Bůh chtěl mít takové požadavky…

Není nakonec lepší hřešit a mít Boha rád, než toto dodržovat za každou cenu a trápit sebe i své okolí? (nejlepší je samozřejmě to dodržovat, netrápit se a mít Boha rád, ale to se mi zdá, že někdy prostě NEJDE). Je toto přikázání opravdu tak důležité? Neměla by to být více záležitost jednotlivců a jejich svědomí, než jasný příkaz, jehož porušení je těžký hřích?

Jinak děkuji za Vaše stránky!

Určitě máte pravdu v tom, že při současné mentalitě většinové společnosti si člověk, dodržující křesťanské zásady předmanželské sexuality, může připadat jako exot a že je často tím pádem dost obtížné se vůči okolí v tomto směru vymezit. Ono ale není vždycky nejlepší prostě s okolím splynout, abychom měli klid. Stejně, jako asi nechceme přijmout např. konzumismus, sobectví, přetvářku, korupci nebo jiné negativní společenské jevy za své, můžeme se jako křesťané odlišovat od okolí klidně i vztahem k sexu.

K tématu se kromě pohledu křesťanské etiky dá např. říci toto: když se muž a žena v rámci intimního života fyzicky jeden druhému zcela odevzdávají (není myslitelné těsnější spojení mezi dvěma lidmi než právě při pohlavním styku), mělo by být toto fyzické sjednocení doprovázeno také stejně silným sjednocením v oblasti psychické i sociální, jinak bude člověk sám v sobě rozpolcený a to se prostě časem vymstí, protože integrita lidské osoby je i psychologicky jednou z podmínek osobního štěstí člověka. Soužití bez závazku navíc nevede člověka k vědomí zodpovědnosti: když se něco nedaří, alespoň jeden z partnerů je snadno nakloněn vztah prostě ukončit a jít hledat štěstí jinde, což může postupně vést nejen ke zklamáním, ale i k určité citové otupělosti a k neschopnosti navázat nakonec nějaký vztah trvalý a zodpovědný.

Samozřejmě může nastat i situace, kdy jsou muž a žena pro trvalý společný život v podstatě rozhodnuti a z nějakých praktických důvodů sňatek odkládají. Pak ovšem stojí za úvahu, zda jsou tyto důvody opravdu tak závažné a zda je skutečně nutné se sňatkem otálet třeba až do té třicítky (stále jsou páry, které se berou dřív, a zakládají přitom stabilní rodiny). Pokud se člověk přece jenom rozhodne k soužití před manželstvím, je to jeho volba, Pán Bůh ho za to jistě mít rád nepřestane, ale bylo by dobré v takovém případě aspoň respektovat zásadu, že se za tohoto stavu věcí nemá přistupovat ke svátostem.

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská