6. 10. 2022, pah
Pomluvy a stěžování si
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Křesťanská etika, hřích
Dobrý den.
jsem vdaná, mám rodinu. Naprostá většina lidí kolem mě jsou lidé mimo církev. Křesťanské hodnoty aby člověk v tomto prostředí opravdu pohledal:) - drbání, posuzování, pomluvy... Nechci se na tom podílet, ale není to vůbec jednoduché.
Navíc si uvědomuji, že i já si někdy potřebuji postěžovat, říct někomu, co mi kdo řekl nepěkného, čím mě zranil apod.
Když tohle s druhými nesdílím, tak si s nima ani nemám co říct. A když se s nimi takhle bavím a "ulevuji" si, tak mám pak zas výčitky svědomí.
Mám pocit, že mě v tomhle směru víra omezuje, že žiji v neustálém kontrolování sebe sama. Co jsem řekla a neměla jsem.... Chybí mi pak taková ta běžná, neformální a uvolněná komunikace a sdílení se.
Jak se bavit s lidma a nehřešit? Jak si povídat o životě a přitom druhé nepomlouvat, neposuzovat, nebavit se o chybách druhých, nestěžovat si apod.?
Člověk kolem sebe potřebuje společenství dalších křesťanů
Dobrý den,
souhlasím, že je těžké odolat trendům dnešní doby, kdy můžeme mít pocit, že si všichni jen na něco stěžují nebo někoho pomlouvají. Podle mě ale dnešní doba není jiná, než byly doby před námi. Rozdíl je pouze v tom, že v dnešní době žijeme a musíme se vyrovnávat s jejími negativy. Dobré je si uvědomit, že můžeme využívat i její pozitiva, kterých také není málo.
K tomu, aby člověk dokázal zachovávat pozitivní a povzbuzující tvář, a tím přinášet lidem kolem sebe naději, uvolnění a radost, je nutné pečovat o své srdce. To nedokážete sama. Člověk kolem sebe potřebuje společenství dalších křesťanů, s kterými může zažívat nějaké společné chvíle, ale také formaci. Obvykle to bývá ve farnosti. Může to být nějaké společenství manželů, rodin, matek nebo něco takového. Zkuste se poohlédnout, zda něco takového nefunguje ve Vaší farnosti nebo ve farnosti ve Vašem okolí a poraďte se s Vašim panem farářem.
Další důležitá věc je vést pravidelný duchovní život: pravidelná modlitba, četba Bible a jiné křesťanské literatury, pravidelný svátostný život ... To jsou prostředky, které nám Bůh dává, aby posílily vztah s ním. Jedná se o to, abychom opravdu byli solí země a světlem světa, což není nic jednoduchého, jak se o tom přesvědčujete.
Obávám se, že takto na dálku už toho moc nevymyslíme. Nějaký návod jsem Vám ale dal. Zkuste ho použít podle vlastní situace.
Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství, Křesťanská etika, hřích
Související texty k tématu:
Porovnávání se, srovnávání, poměřování
- Každý je se sebou nějak nespokojený Proto spolu tolik soupeříme.
- Kdo se porovnává s druhými, znehodnocuje sám sebe... Stále objevujeme u druhých něco co sami nemáme. Srovnávat se s druhými ale znamená buď podceňovat sebe, nebo se naopak nutit k pocitu, že jsme „super“. Co s tím?
- Od malička jsme vedeni k porovnávání se s druhými „Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
- Být někým jiným, než jsem? Znám jednoho muže, který pracoval jako inženýr pro velkou společnost, ale tohoto dobře placeného zaměstnání se vzdal, aby se mohl stát automechanikem, i když jeho okolí si ťukalo na čelo.
- Další texty k tématu porovnávání, srovnávání, poměřování, posuzování, závist
Dobro a zlo v každém z nás
- Dva vlci v nás
- Dobrota sahá hlouběji než nejhlubší zlo
- Ať je zlo seberadikálnější, není tak hluboké jako dobrota.
- Jsme stvořeni pro radost, smích a dobro...
- Být ´pod obraz´, anebo obrazem?
- Jak přemoci zlo?
- Milovat i nesympatického člověka
- Neexistují špatní lidé. Pouze lidé zranění, zrazení nebo osamocení
- Zlu k vítězství stačí, když dobří lidé nedělají nic
- Satan, ďábel... Existuje?
- Každý máme sílu ničit
Svědectví víry:
- Boxer, který násilí vyměnil za odpuštění (Tim Guenard)
- Čemu mě naučil let na Měsíc (Astronaut J. B. Irwin)
- Bůh nám drží palce... (astronaut Eugene Cernan o Bohu)
- Co mám z toho, že věřím v Boha? Statečná stará žena vypovídá...
- Proč věřím v Boha? (Jiří Grygar)
- Ne vším jsem byl rád (Václav Vaško)
- My máme budoucnost... (Jaroslav Škarvada)
- V rukou komunistů 21.1.1953 (Václav Dvořák)
- O humoru a křesťanství (Marek Eben)
- Přežila jako pokusný králík v koncentráku (Wanda Póltawská)
- Zažila genocidu ve Rwandě (1994) a odpustila (Immaculée Ilibagiza)