Péče o staré rodiče

Dobrý den,
mám rodiče, kteří májí již požehnaný věk. Matka se stará celý den o otce s demencí, který je  již málo pohyblivý, inkontinentní, nemluví a špatně přijímá potravu. Nechci otce umístit do nějakého zařízení, ale matka ani za  pomoci pečovatelek již starost nezvládá a nechce si to přiznat.
Chodím tam každý den,  moje rodina, děti, vnoučata jdou stranou, jelikož nemám na ně čas, veškerá péče o rodiče jde na úkor mé rodiny. Přesto tam chodím a poslouchám, že je to moje povinnost,  že pomáhám málo, jak vše dělám špatně,..  chybí jakákoliv známka vděčnosti. Jak pak člověk ví, že to má smysl dělat...? Vím, že staré lidi nepředělám, chci pro ně to nejlepší, ale kde čerpat sílu k životu? 

Dobrý den,
Dovolte mi tedy pár myšlenek k tomu, co sdílíte.
Sám jistě víte, že každá životní etapa má svůj konec a teprve poté je možné zhodnotit, jak jsme v ní obstáli a jestli jsme jednali a rozhodovali se dobře. To je vhodné mít na zřeteli i v období péče o rodiče, podobně jako když oni pečovali o nás. U dětí, jak to znáte z vlastních zkušeností, se však fáze jejich vývoje dají nějak předpokládat, existuje mnoho rad a návodů k jejich výchově, zatímco u starých lidí je vše mnohem náročnější a složitější, takže to mnozí s nimi vzdají a řeší nějakým sociálním zařízením. Přesto je možné najít kromě speciálních poradenských příruček třeba i na internetu různé rady, po zadání do vyhledávače např. „péče o starého člověka“ vyběhne množství odkazů na různé webové stránky s tímto tématem a nabídkami pomoci.

Je tedy velmi dobré, že se snažíte o lepší přístup a dobro rodičů a zároveň si uvědomujete, že by to mělo být vyvážené i se vztahem k vlastní rodině a taky s vlastním odpočinkem. Nenechte se vyčerpat natolik, aby jednou vzpomínka na poslední dny, měsíce či roky života s rodiči byla jen děsivým zážitkem a k tomu vlastní rodina v troskách a Vaše síly a zdraví na dně. Bylo by proto vhodné svou pomoc u rodičů nějak limitovat – časově i rozlišením, co je z Vaší strany splnitelné v matčiných nárocích a co už je za únosnou hranicí, a zároveň se pokoušet ustoupit představám druhého pro jeho klid, pokud to nestresuje Vás.

Vyjádření vděčnosti a úcty k Vaší pomoci, která není jen samozřejmostí, by od normálně smýšlejícího člověka mělo být jisté, potřebné a časté. Je ale možné, že matka svou nevděčností a náročností jen dává najevo vlastní bezmoc, bezradnost, obavy, které si nedokáže přiznat. Možná by potřebovala jistotu, že je neopustíte, i když bude hůř, a tak apeluje na Vaše povinnosti k rodičům. Zkuste jí vysvětlit, že v pomoci ráda vytrváte za smluvených podmínek, které zabrání Vaší sebedestrukci. Víte, jak to ve Vaší původní rodině chodilo dříve, jestli měla matka vždy nějaké despotické sklony, projevovala nervozitu, či nakolik ji změnily přibývající roky a ubývající síly a stáří vyhrotilo její horší vlastnosti, k nimž je třeba být shovívavý.

Také byste mohli vyzkoušet pro tatínka dočasnou či občasnou péči v zařízení, které poskytuje nějaké odlehčovací pobyty, aspoň na pár dní. S maminkou byste si trochu odpočinuly a měly příležitost a víc času situaci trochu s odstupem rozumně probrat, přehodnotit a domluvit potřebné změny, které by Vám pomohly.

Nebo by šlo do pomoci zapojit i nějaké širší příbuzenstvo, trochu se prostřídat i s Vašimi dětmi, ať vědí, co taková péče obnáší? I Vy ji třeba jednou od nich můžete potřebovat. Také je možná ve vašem okolí větší výběr organizací, poskytujících různou domácí péči a podporu pečujícím, než o kterých zatím víte. I v tomto hledání byste mohl zainteresovat více lidí z rodiny. Nabídněte pak mamince přesvědčivý společný plán, který ji podpoří i uklidní.
Svěřuji Vás v modlitbě a vyprošuji Vám v tom Boží požehnání.

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům